b

Červenec 2016

Klášter Rosa Coeli: Polorozpadlý sen o Bohu

31. července 2016 v 15:02 | Lúmenn |  putování za záhadami...
O včerejší teplé červencové noci jsme se ve velké bandě vypravili na noční prohlídku kláštera Rosa Coeli do nedalekých Dolních Kounic. Pokud jste někdy místo viděli aspoň na fotkách, tak asi chápete, proč jsme se tam vypravili zrovna za houstnoucího šera - vysoké, pobořené zdi gotického chrámu, ohromná okna dávno beze skel směřují k obloze, obvodové zdivo katedrály a nad ní jen hvězdné nebe. Prostě ponurá romantika jak z románu Mary Shellyové:) Ve světle loučí a baterky průvodkyně za čím dál větší tmy na vás více dolehne i trošku mrazivá atmosféra tohoto staletí zchátralého místa. Ačkoli nás tedy paní průvodkyně ujišťovala, že senzibilové cítí na místě kláštera spousty pozitivní energie, naše taky docela senzibilní výprava to rozhodně nepotvrdila - spíš naopak. Bývalý chrám zasvěcený Rosa Coeli, tedy Nebeské růži Panně Marii, je docela smutné místo. Ale ono se není čemu divit...

Červenec telegraficky

27. července 2016 v 16:41 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Venku se sbírá na bouřku, hřmí a já mám konečně po skoro týdnu čas sednout si k blogu a sesmolit pár řádků. Uvařená, unavená, přepracovaná, ale taky šťastná, spokojená a lehká jako peříčko:) Jak to jde dohromady? Vlastně ani nevím:) Jen vím, že pobíhám od jednoho k druhému a od třetího k čtrvrtému, takže můj poslední týdny poblázněný mozek nemá vůbec čas přemýšlet nad blbostma. Jako vedlejší efekt tedy nemá ani čas vymýšlet a sepisovat články, ale stejně je takové dusno a vedro, že u počítače nikdo nesedí a všichni leží někde u vody nebo sedí ve stínu zahrádek ve společnosti oroseného moku, takže já si tu odložím krátký článeček a zase poběžím:)

Domácí násilí otevřeně - III. - V bludném kruhu

22. července 2016 v 15:00 | Lúmenn |  psychologie...
Rozhodla jsem se v sérii, která bude několik následujících dní vycházet tady na blogu, přiblížit problematiku domácího násilí od první chvíle a ukázat dynamiku vztahu s násilníkem. A nejde jen o suchopárné statistiky, ty vlastně v článku nenajdete vůbec - je to osobní vyprávění ženy, vyprávění mě samotné, která jsem si s násilníkem prožila své a která věří, že otevřená zpověď a intimní nahlédnutí do psychiky oběti psychického a fyzického týrání může pomoci dalším ženám, aby do podobného vztahu nespadly a když už spadnou, aby se dokázaly dostat ven, jako jsem to nakonec dokázala já. A rozhodně ne nezraněná, ne nepolámaná. Toto je třetí část, která nese název V bludném kruhu. Prosím, než začnete číst tento článek, přečtěte si nejprve první a druhou část.

Domácí násilí otevřeně - II. - Jak se to zvrtne

20. července 2016 v 15:00 | Lúmenn |  psychologie...
Rozhodla jsem se v sérii, která bude několik následujících dní vycházet tady na blogu, přiblížit problematiku domácího násilí od první chvíle a ukázat dynamiku vztahu s násilníkem. A nejde jen o suchopárné statistiky, ty vlastně v článku nenajdete vůbec - je to osobní vyprávění ženy, vyprávění mě samotné, která jsem si s násilníkem prožila své a která věří, že otevřená zpověď a intimní nahlédnutí do psychiky oběti psychického a fyzického týrání může pomoci dalším ženám, aby do podobného vztahu nespadly a když už spadnou, aby se dokázaly dostat ven, jako jsem to nakonec dokázala já. A rozhodně ne nezraněná, ne nepolámaná. Toto je druhá část, která nese název Jak se to zvrtne. Prosím, než začnete číst tento článek, přečtěte si nejprve první část.

Domácí násilí otevřeně - I. - Jak to začíná

18. července 2016 v 21:20 | Lúmenn |  psychologie...
Tuto sérii článků připravuji už dlouho a je pro mě velmi osobní. Kromě toho, že bych ráda přiblížila problematiku domácího násilí čtenářům, je to trochu i moje terapie, jak se se zážitky ze vztahu s násilníkem konečně vyrovnat a uzavřít v sobě tuhle kapitolu života, která pro mě byla realitou půl roku před čtyřmi lety - a dodnes mě občas budí ze sna. Ačkoli se o domácím násilí a o násilí páchaném muži na ženách mluví stále častěji, pořád mám dojem, že je to ve společnosti přijímáno spíš obtížně. Obětem je málokdy poskytnuta podpora a většinou to celé skončí hláškou "ona byla blbá, měla se s ním rozejít".
Já se rozhodla v sérii, která bude několik následujících dní vycházet tady na blogu, přiblížit problematiku domácího násilí od první chvíle a ukázat dynamiku vztahu s násilníkem. A nejde jen o suchopárné statistiky, ty vlastně v článku nenajdete vůbec - je to osobní vyprávění ženy, vyprávění mě samotné, která jsem si s násilníkem prožila své a která věří, že otevřená zpověď a intimní nahlédnutí do psychiky oběti psychického a fyzického týrání může pomoci dalším ženám, aby do podobného vztahu nespadly a když už spadnou, aby se dokázaly dostat ven, jako jsem to nakonec dokázala já. A rozhodně ne nezraněná, ne nepolámaná. Toto je první část, která nese název Jak to začíná.

Referenda jsou prý nebezpečí pro demokracii. A volby ne?

14. července 2016 v 18:49 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Po schválení Brexitu ve všelidovém hlasování se roztrhl pytel s kritiky přímé demokracie. Tomáš Halík dokonce prohlásil, že referendum je cesta do pekel a přímá demokracie zrůdná věc. Ondřej Neff se zase vyjádřil ve smyslu, že referendum ničí demokracii. Lidi jsou prostě pitomé, zmanipulovatelné ovce, kterým by se nemělo dávat právo o čemkoli rozhodovat - tak nějak poslední dobou debata nad přímou demokracií vypadá. Zato zastupitelská demokracie, to je jiná, ta je v pohodě, to jsou kompetentní lidi, kteří jsou oprávnění rozhodovat o osudech občanů - to, že si je tam občané (ti, kteří by radši do ničeho neměli kecat) zvolili, to se taktně přechází...
Co mě ovšem dneska rozsekalo tak, že jsem fakt málem začala mlátit hlavou o stůl, byla jedna z těchto "moudrých kompetentních" lidí, které jsme si zvolili, aby rozhodovali o této zemi, která se tak ztrapnila v rozhovoru, že zpovídat takhle profesor studenta ohledně zdrojů jeho práce, je to pomalu na vyhazov ze školy...

Hluboko uvnitř mám srdce, které tepe...

11. července 2016 v 22:40 | Lúmenn |  ztracena ve vlastních snech...
Dneska je vedro, že by se jeden zalknul - rozpálené Brno nás stíhá teplotami atakujícími čtyřícítku a i mě, letnímu tvoru, už je z toho mdlo. Hlásí bouřky - akorát čekám celý den a žádná pořád nepřichází. Jenom to dusivé lepkavé horko.
Možná tím horkem a tím věčným čekáním na bouřku by se daly shrnout poslední týdny v mém životě. Všecko je v pořádku, nic není špatně - naopak, všechno je vlastně nejlíp, jak kdy bylo. Ale přesto je něco špatně, vlastně možná všechno. A nebýt to zatracené vedro a nesedět doma sama při světle lampy a měsíce, asi bych o tom nepsala na blog. Vlastně bych o tom ani nemluvila, s nikým, ani sama se sebou, jak už je mým dobrým zvykem nějaký ten pátek. Říkám tomu moje prázdno a někdy tomu taky říkám vypnuté emoce. Je to bezva trik, akorát je zhruba stejně na nic, jako když týden neprší a vyprahlá země puká horkem. Co se pak stane, když vypukne déšť? Coby - suchá zem ho nestačí nasát a tak, když se bouře přežene, je pořád stejně vyprahlá a nic na ní neroste, jako předtím. A jestli přeci něco roste, tak to chcípne...

Změna je léto

7. července 2016 v 16:40 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Nepatřím mezi lidi, co by si hověli v prudkých životních změnách - k snídani prostě musím mít Earl Grey a vanilkový jogurt a specifické vyzvánění pro každého rodinného příslušníka si tahám z telefonu do telefonu už od roku 2005. Mám prostě ráda, když zaběhané a dobré věci fungují, těch nefunkčních se naopak zbavím poměrně snadno, zhruba jako když si převléknete spoďáry, které jsou sice vaše oblíbené a dělají vám hezký zadek, ale už je na sobě máte celý den.
Takže když se město brno rozhodlo, že rozbombarduje ulici, vedoucí ke mě do práce a šíleně mi zkomplikuje dopravu do práce šalinou, přizpůsobit se nově vzniklé situaci nebyl až takový horor. Co už ale hororovější bylo, byla změna brýlí - nástroje to ďábelského, který na svém obličeji rozhodně nenosím z nadšením. Ale změna je léto a léto je v plném proudu, přátelé, takže jak tyhle vlny v tsunami v poklidném rybníčku Lúmennčí existence dopadly?

"Máš krásný blog. Chceš vidět můj penis?"

5. července 2016 v 12:32 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
V té části internetu, kterou nezaplňuje ani porno, ani fotky koček (jako těch chlupatých, čtyřnohých, mňauuu, vy prasáci;)), si můžete občas přečíst stesky žen a dívek na téma "fáákt nechutné zprávy od mužských". Každá žena to zažila minimálně jednou (ale můj soukromý odhad je, že tak stokrát) - na ICQ, lidé.cz a libimseti (blahé paměti), na sociálních sítích a v neposlední řadě také na blozích. Scénář je vždycky stejný - osoba mužského pohlaví vám po třech vágních zprávách ve stylu "ahoj, jak se máš?" nabídne, jestli to jeho pohlaví nechcete vidět na fotografii, popřípadě se prostě neptá a vyblejsknutého bimbase rovnou pošle.

Ministerstvo varuje: Auta můžou zabíjet!

4. července 2016 v 12:53 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
O prvním prázdninovém víkendu zemřelo na silnicích 11 lidí. Jedenáct nevinných životů skončilo - a za všechno mohou, jak jinak, automobily. Je s podivem, že automobilové nehody jsou u nás každoročně příčinou stovek úmrtí a tisíců zranění, ale nikdo pořádně automobilovou dopravu nereguluje. Když někde vyběhne šílený střelec a začne pálit do lidí, hned se vyrojí spousty zpřísňujících zákonů omezujících držení střelných zbraní - a třeba v takové Velké Británii si bez bezpečnostních opatření nekoupíte ani nůž na chleba (co kdybyste ho někomu vrazili do ledvin, aha?). Ale auta, ti šílení zabijáci, si mohou bez omezení a regulací svištět na svých čtyřech vraždících kolech dál.