b

Lúmennka zahradníkem

31. srpna 2016 v 18:04 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Nevím, podle čeho se dospělost určovala v dávných dobách - ono těch faktorů, značících tento magický okamžik v životě člověka, bylo v historii lidstva mnoho. Třeba chvíle, kdy uzvednete meč, zplodíte dítě, uzavřete sňatek nebo si najdete práci. Každopádně v dnešní době poznáte to, že vám na dveře zaklepala dospělost tak, že začnete pěstovat. A tím pěstovat nemyslím neduživou ganju v květináči za oknem ani dva polochcíplé kaktusy na poličce studenského bytu, ale něco, co se dá jíst. A je jedno jestli jsou to bylinky v kuchyni do polívky, zelenina v truhlíku tak akorát na chuť nebo osetý lán pole, slibující tři tuny pšenice. Jakmile začnete pěstovat a to, co vypěstujete, začnete pojídat/zavařovat/zamrazovat/sušit, jste oficiálně dospělí. Takže tímto oznamuji, že se mi to asi stalo. Protože jak jste se mohli dočíst v březnovém příspěvku Kterak Lúmennka k vysokému záhonu přišla, stala jsem se hrdou majitelkou hned dvou truhlíků, do nichž jsme s mým nejdražším navozili autem a následně kolečky přes dvě a půl tuny hlíny (2,5 tuny! 2500 kilogramů hlíny, bože, to bylo teda něco...). Říkali nám, že v tom nic neporoste, že máme na zahradě (která je teda spíš dvorkem, dvorečkem) málo světla, že to nemůže bez kontaktu se zemí fungovat, že nám všechno chcípne, bo jsme leví, jak šavle. Tak jsme to zkusili a výsledek je, no, minimálně překvapující:)


Nikdy jsem nebyla zrovna zdatný pěstitel a těch pár odvážných rostlin v květináčích za roky, co je vlastním, zmutovalo do úplně nových superodolných druhů, které vydrží celé týdny bez vody. Proto jsem si od své zahrádky neslibovala příliš, spíš raději vůbec nic a předem jsem se v duchu omlouvala těm nebohým rostlinkám, že jsem úplný lempl a nebudu si s nimi nejspíš moc vědět rady. A já skutečně nevěděla - prostě jsem to všechno nějak nasázela do hlíny, semínka tuhle, sazenice támhle a přírodo, čiň se. Vítr, déšť, sluníčko a pár kilo kompostu snad udělá svoje, říkala jsem si a ony ty kvítka asi zvládnou fungovat i bez člověka. V největších vedrech jsem ty nebožátka zalévala a pravidelně zastřihuju rajčata, aby nešla jejich síla do růstu šlahounů, nýbrž do plodů, ale jinak jsem jim vlastně nechala volné pole působnosti, nechť se starají, jak umí. A ony mi tuhle laskavou míru svobody oplatily naprosto nevídanou nádherou, ze které se mi duše tetelí blahem:)

Následují fotky před (březen 2016) a po (srpen 2016). Nechce se mi věřit, že jsem mohla být svědkem tohoto přírodního zázraku:)


Bylinkový záhon


Zeleninový záhon


A ještě detail na rajčátka:)

Já vím, že někomu, kdo pěstuje běžně, to přijde jako úplná hovadina a asi možná i hodně chudá úroda, co já vím. Ale já pěstuju první rok ve svém a mám chuť ty rostlinky pusinkovat a hladit je, protože z nich mám nesmírnou radost. Tam kde před půl rokem nebylo zhola nic, jen beton a dlaždičky, je najednou krásný kus živé přírody - živé a chutné, protože ta rajčátka jsou prostě božská, z máty už mám udělaný (a vypitý:)) sirup, jahůdky v truhlíku denně ozobávám a hromada bylinek čeká ještě na své nasušení do koření a čajů. Úplně mě dostává, že stačí tak málo - trocha hlíny a mrňavých semínek, aby se stal zázrak a slunce a voda vykouzlili společně tolik krásy a chuti. Uprostřed města, v mrňavém vnitrobloku, kam svítí slunce jen pár hodin denně. To je prostě senzační:)
Říkám si, že to se mnou snad ještě nebude tak marné a že když už jsem teď tedy ofiko velká holka, půjde mi to pěstování rok od roku líp, až se v těch rajčátcích úplně utopím a celý podzim budu jenom furt něco zavařovat:) Pěstování zdar! Vaše Lúmennka - zahradnice;)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ver. Ver. | Web | 31. srpna 2016 v 18:41 | Reagovat

Já bych si takovou úrodu teda nechala líbit. Nemám místo ani na květináč, takže takový záhonek bych brala hned :)

2 stuprum stuprum | Web | 1. září 2016 v 11:22 | Reagovat

To je tedy nadělení, jsou z vás zahradníci a až zasadíš stromek, tak snad i myslivci.

3 A. S. Pergill A. S. Pergill | Web | 2. září 2016 v 13:42 | Reagovat

V tomhle zařízení by šly asi i cukety (dokonce existují menší odrůdy do truhlíků), taky ředkvičky, saláty, mizuna, mibuna (dvě příbuzné ředkviček, jedí se listy) nebo čínská hořčice (jedí se listy).
Pokud investuješ do přikrytí před mrazy v druhé polovině září (netkaná bílá textilie), prodloužíš vegetační dobu až za konec babího léta. Já takto sklízel loni saláty a další listovou zeleninu až do půlky prosince.

Jen se ale připrav nato, že ta zemina, nebo její část, by se měly vyměnit. Jinak se tam nahromadí choroboplodné zárodky (pro rostliny) a úspěšnost dramaticky klesne. A nevyřeší to hnojení.
Asi by se ta zemina měla kompostovat a nahradit čerstvou.

4 Verča Verča | E-mail | 3. září 2016 v 14:10 | Reagovat

Gratuluju k zahrádce. Je to úžasná interakce mezi člověkem a rostlinkami - vzájemně se obdarováváte.
Jen tak dál! :-)

5 Lilien Lilien | Web | 3. září 2016 v 19:08 | Reagovat

Závidím ti, tak krásná rajčátka :) Nám na Olomoucku to tu letos chytlo nějakou plíseň (nejsme jediní) a hnijí ještě zelené. Naštěstí ne všechny, takže hromada z nich už skončila v rajčatovo-zeleninové směsi. Bylinky máš nádherný, ty mi vždycky dělají největší radost, jak je to takové džungle :D Jen tak dál!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama