b

Telperion a Laurelin

25. září 2016 v 12:00 | Lúmenn |  poezie...
Poslední dobou téměř nepíšu básně, jako by ve mě ta dříve docela aktivní veršotepecká část usnula hodně hlubokým spánkem a odmítala se probudit. Jen tu a tam něco zamumlá ze sna a málokdy je to aspoň trochu použitelné nebo vůbec zachytitelné na papír, protože jsou to jen nahodilé střípky z lyrického světa veršů, které zmití rychlejí, než dám ruce povel ke psaní. O to víc jsem ráda za každé semínko inspirace, které se mi podaří zasadit do trvale realitou přetíženého mozku. A tentokrát to byly rovnou dvě pořádné sazeničky z největších stromů všech dob - Tolkienova Telperionu a Laurelinu, zařících stromů z Valinoru před počátkem věků. A touhu ztvárnit jejich krásu ve verších ve mě vzbudila jedna velmi talentovaná blogerka, jejíž ilustraci Dvou stromů mám už pár týdnů na ploše, protože se jí nemůžu nabažit jak je skvělá. Podepisuje se jako Šárka a její blog z přehršlem ilustrací zejména z Tolkienova světa najdete na tomto odkaze, který vede na místo, kde jsem prvně objevila onu inspirující ilustraci, jež prostě musím přiložit, protože ty verše a ten obraz prostě patří k sobě a já jsem hrozně vděčná za ten malý pramínek v jinak dlouhodobě vyschlé studnici mojí inspirace. Ale dost řečí, je čas na poezii:)


Telperion

Na listech hvězdný třpyt,
z motýlích křídel pel.
Když začal vítr vát,
zvuk píšťal a harfy jsi uslyšel.

Jemný jak starcův vlas,
přec ostrý jak dýky břit,
je strom - oděný v stříbrný šat,
jenž přejemný vydává svit.

Kůra kalená na ocel,
listoví z krajek upletené zas,
jak roucho královnino.

V zahradě věčné šťastně žít
a nikdy neumírat,
jen dokud září Telperion.

Laurelin

Tisíce ohňů v tisících pecí,
žár vášně, teplo domova,
v koruně z rudých plamenů

Listy z roztaveného olova,
jež snad sám Aulë ukoval,
tam, kde žijí jen dlouhověcí,
kde do nebes ční největší ze kmenů.

V jas stovek šperků oděný
svým světlem zastrašuje stín.
Nechť naše srdce stále rozsvěcí,
zářící, čistý vznešený,
strom stromů, zlatý Laurelin.


A ještě jednou a ve velkém akvarelový Telperion (vlevo) a Laurelin (vpravo),
kterých se pořád nemůžu nabažit.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Šárka Šárka | Web | 25. září 2016 v 15:17 | Reagovat

Lúmennko,

a) děkuji stokrát za všechny komentáře na blogu i za zveřejnění obrázku a odkazu zde ^^

b) už dlouho jsem nenarazila na žádnou poezii inspirovanou Silmarillionem, kromě výtečné Aredhel (http://aredhelbila.blog.cz/)
A tak valím voči. Básně jsou krásné a stromy v nich působí velkolepě a taky se mi hodně líbí to schéma, ve kterém některé chytré rýmy objevuju až napodruhé.

2 Lúmenn Lúmenn | E-mail | Web | 25. září 2016 v 16:16 | Reagovat

[1]: jsem ráda, že potěšily:) Dřív jsem psala Tolkienovskou poezii v jednom kuse, tuším jsem se s ní i párkrát dobře umístila v Lahvičce Miruvoru, ale teďka už jsem asi příliš nohama v téhle realitě:) něco z těch starších časů asi hodím zase na blog, koukám, že to tu nemám:) Zatím aspoň pár dalších básniček ze Středozemě:
http://lumenn.blog.cz/0901/odchod-elfu
http://lumenn.blog.cz/1301/kralovna-galadriel
http://lumenn.blog.cz/1212/elfi-pisen

3 Lianna Aune Ellusive Lianna Aune Ellusive | Web | 25. září 2016 v 18:02 | Reagovat

Ty stromy jsou nádherné :)

4 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 25. září 2016 v 18:16 | Reagovat

Šárku znám už pár let a její obrázky mě pravidelně vítají na zamykací obrazovce notebooku. Začal jsem Sauronem a nedávno jsem taky přešel na Stromy, na rozdíl od tebe ale na tu novější verzi :)

Ale básně jsou taky super. Vždycky ocením, když si někdo vzpomene na Aulëho, stvořitele nejzajímavější fantasy rasy, která kdy vůbec vznikla :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama