b

Zážitky z cest aneb "Hic Rhodus! Hic salta!" I.

22. září 2016 v 15:28 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
"Hic Rhodus! Hic salta!" neboli "Zde je Rhodos, zde skákej" prý řekli jednomu Rhoďanovi, když se na olympijských hrách chlubil, že doma na Rhodu doskočí táákhle daleko a každý jeho krajan mu to dosvědčí. Volně přeložit by se to dalo jako prosté "tak ukaž, co umíš teď a tady, frajere a nemel zbytečně hubou". Jenže v mém rhodském příběhu jsem neskákala do dálky kvůli výhře v soutěži, alebrž do výšky a jen a jen z čiré radosti, že jsem po roce na vytoužené dovolené, na kterou jsme s mým drahým Alwinem šetřili už od Vánoc. A stálo to za to, proto to skákání a juchání:) Pro moji zážitkůchtivou rodinu jsem každý den zapisovala a poctivě na nechutně pomalém hotelovém internetu posílala domů vše, co se událo a tak teď střípky z mé cesty na překrásný a historicky bohatý ostrov Rhodos mohu předat i zde na blogu:) Hopsa hejsa po Rhodosu začíná...


Den první

Dojmy z letu byly velmi rozporuplné - já létání snáším v pohodě, až na přistávání, kdy mi je trochu blbě. Alwin ale na letadla moc není a tak měl trošku náročnější start, ale jakmile jsme dosáhli letové hladiny 11 000 km, už se zklidnil a naznal, že s tím, že ta potvora kovová spadne, stejně nic nenadělá a přestal se stresovat. Pobavilo mě, že Češi, cestující na sedadlech kolem nás, začali chlastat už v letadle:)
Když jsme přistáli (v 15:30 místního času, v ČR je o hodinu míň), nějakou dobu (asi hodinu;)) jsme čekali, než nám dají kufr a než se všichni naložíme do autobusu cestovky, který nás vezl k hotelu. Náš hotel má výhodu, že byl ze všech hotelů, které jsme na ostrově objeli, ten nejhezčí, v nejlepším středisku a nejblíž k moři (a že jsme si s výběrem dali práci!). Nevýhoda ovšem byla, že byl na trase až jako úplně poslední, takže jsme strávili hodinu a půl v buse. Naštěstí ubytování proběhlo bez problémů a během pár minut jsme měli pokoj. Ten je malý, ale útulný a relativně čistý. Je úplně v přízemí a proti němu stojí další budova hotelu, takže tu máme krásný chládek a stín celý den.
První večeře proběhla dle očekávání - švédské stoly, nabídka asi osmi různých jídel, která jsem vyzkoušela skoro všechna:) a vynikající tiramisu jako dezert. A taky melouny, takové ty s žlutou šlupkou a zeleným vnitřkem, které mám nejradši, takže jsem se jich naprala k prasknutí. Pak jsme se šli projít k moříčku a pozdravit ho. Už se stmívalo a hodně foukalo, ale voda byla teplá. Máme to asi deset minut pěšky, ale jde se k moři hezkou alejí s rododendrony (teda, asi jsou to rododendrony, růžově kvetou, ale nesmrdí jako zoologická zahrada, tak nevim:)) a fíkovníky, takže to nevadí. Jediné, co nás zarazilo, že Řeci jsou hrozná hovada a všude po ostrově se válejí odpadky. Na pozemcích s hotely a domy teda ne, ty jsou čisté a uklizené, ale kdekoli jinde se válí petflašky, obaly, pneumatiky a různé neidentifikovatelné kusy bordelu, fuj. Moříčko je ale čisté a krásně průhledné, protože tu většinou jsou oblázky a málo písku. Středisko Kolymbia, kde bydlíme, je na jihovýchodní části ostrova.


Večer hodně fučelo, ale my seděli v závětří našeho hotelu, na terase pod rozkvetlými keři u bazénu a pili jsme koktejly. Ty teda byly dost hnusné:D Ale modrý blivajz, jak mu říkáme, s curacaem, džinem a spritem se vcelku dá, ten jsem pila já. Alwinek vzal za vděk místnímu pivu, které chutná jako naše, akorát naředěné půl napůl s vodou. A taky zkusil ouzo, místní pálenku s anýzu, která chutná jak hašlerky, ale jeden panák mu stačil, aby už další nechtěl:)
Spalo se trochu blbě, protože tu nemají peřiny, ale jen prostěradlo, což je pro nás nezvyk, ale aspoň bylo příjemně. První dojmy byly teda supr, akorát samozřejmě, jak jinak, jsem musela hned asi hodinu po příjezdu najít v pokoji obřího (dobře, měl asi centimetr) pavouka, který seděl na dveřích, asi aby mě nasral, protože beztak ví, že se ho bojím. Od té doby sleduju, jestli se sem nenastěhoval další, ale zatím nic, tak snad to tak zůstane:)


Den druhý

Dnes jsme si řekli, že se aklimatizujeme a podíváme, co kde je. Takže jsme se prošli k moři, chtěli jsme až na písečnou pláž, která je asi dvacet minut pěšky. Ale když jsme tam došli, do pěti minut jsme měli písek úplně všude a naznali jsme, že oblázky přeci jen budou příště lepší:) Ale stejně jsem si zahrála na vyvrženou láhev, pohoupala se na vlnách, dnes byly menší, a Alwin zkusil brýle na potápění, takže jsme viděli spoustu rybiček na dně. Po cestě jsme se fotili z kaktusy a fíkovníky a nebyla bych to já, aby si nezkusila zvednout ze země spadený plod kaktusu. A pochopitelně jsem ho vzala tak blbě, že se mi do ruky zapíchla asi miliarda malinkatých jehliček, které odtamtud nemůžu doteď dostat a bolí to jak deset čertů. Doufám, že kaktusy nejsou jedovaté, ale příznaky otravy zatím nepozoruji:) Alwinovi se nic nestalo a to na kaktusové šišky šahal taky, takže se mi směje.
Oběd byl stejně dobrý jako včerejší večeře, ale přišli jsme až o půl druhé (začíná se obědvat o půl jedné;)) a už nebyly žádné dezerty, takže zítra musíme přijít dřív:) Odpoledne se Alwin uklidil k počítači do stínu našeho balkónu a já ležela s knížkou u bazénu a občas se smočila, protože bylo fakt velké vedro.


Před večeří jsme se šli konečně projít do města a omrknout, co kde je. Kousíček od hotelu začíná hlavní třída, která se jmenuje Eukalyptová, protože na ní roste fakt velká spousta eukalyptů (jak nečekané:)). Po stranách jsou hospůdky, obchody se suvenýry a oblečením a taky cukrárny a kluby a vůbec všecko, co by člověk v dovolenkovém letovisku čekal. Takže jsme si u Itala v cukrárně dali pořádnou porci zmrzky a pekelně silný kafe, nakoupili nějakou balenou vodu, protože nám bylo doporučeno nepít z kohoutku a omrkli, jaké suvenýry asi dovezeme domů. Na večeři byly mimo jiné mušle (jupííí) a já se strašlivě přežrala, protože jsem v sobě už měla dva olbřímí kopce mangové a melounové zmrzliny a ještě jsem do sebe futrovala ty mušle a další dobroty. Ale zvládla jsem to a dokonce jsem do sebe napchala i dezert, které jsou tady výborné, většinou to je nějaký vanilkový krém s kokosem nebo ve stylu tiramisu. Mňam!


Den třetí

Tento den jsme se opět rozhodli věnovat odpočinku na hotelu a okolí, protože Alwin musí psát články, aby po návratu z dovči měl nějakou výplatu:) Takže Alwinek se s tou nekonečně pomalou wifinou, která tu je, pokoušel něco tvořit a já se rozhodla ležet u bazénu a nedělat NIC. To mi docela šlo a po obědě jsem to ještě stvrdila spánkem, protože v noci tu toho moc nenaspíme, kvůli hluku ostatním hostů.
Spánek mě probral a tak jsem se šla projít. Alwin mezitím strašlivě nadával, protože když za hodinu a půl konečně dopsal článek o virtuální realitě, celý se mu z redakčního systému vymazal, protože vypadl net. Já takticky zmizela na procházku po okolí. Šla jsem kam mě nohy nesly a vyškrábala jsem se tak na jakýsi kopec, z něhož byl krásný výhled do okolí a na který se nejspíš nesmí lézt, ale já fikaně obešla plot, který tam byl a užila si svěží mořský vítr a vyhlídku na středisko Kolymbia.
Pak jsem prošla pár obchůdků a nakoupila dárečky - je tu překvapivě levno. Večer jsme si po večeři (a po konečně dodělaném článku!) chtěli jít zatrsat na latinské rytmy, jak slibovali v nedalekém baru, ale když jsme tam přišli, zjistili jsme, že máme smůlu, protože se hraje fotbal a tak jsou všude obří obrazovky a každej na to čučí. Tak jsme si aspoň dali pizzu k druhé večeři a Alwin si dal i konečně normální pivo, aspoň německého Heinekena namísto řeckých patoků:)


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jasmínová Jasmínová | Web | 22. září 2016 v 19:40 | Reagovat

Tak na Rhodosu jsem byla zhruba dva roky zpátky. Bylo to fajné, teda až na ty šílené cikády... ;-)

2 aves passeria aves passeria | E-mail | Web | 22. září 2016 v 21:50 | Reagovat

Jó, Kolymbia :-) Krásná vzpomínka. Zrovna před nějakou dobou jsem si říkala, že to byla vlastně z uplynulých 3 dovolených ta nejlepší. Zvláštní, taková poklidná, tak krásně poklidná :_)))(https://zitjak.wordpress.com/2016/09/01/navraty-podivna-dovolena/). Taky vzpomínám na procházky po Eukalyptové aleji a po obchůdcích. Vzpomínám, že dcerka má odtamtud krásné bílé šaty s řeckým vzorem. A já jsem si tam koupila hezký šperk :-) Jo, večerní chození po obchůdcích, to je nutnost .-)

3 A.S. Pergill A.S. Pergill | Web | 23. září 2016 v 9:39 | Reagovat

Na ty bodlinky z kaktusu (pokud by nějaké zůstaly až do Česka) pomůže Ichtoxyl, je volně v lékárnách. Stimuluje hnisání, takže se každá obalí hnisem a s ním se dá vymáčknout. Já tak řeším třísky a trny z angreštu, pokud nejdou vyndat jehlou, nebo nejsou vidět.
A byli jste ve výšce 11 km nebo 11000 m, jinak byste byli kosmonauti.

Jinak jsou tam zajímavé středověké památky a u antického přístavu místo, kde stával kolos, jeden ze sedmi divů starověku.

4 Jan Duha Jan Duha | Web | 23. září 2016 v 11:09 | Reagovat

Zajímavé vyprávění :) My byli s našima letos zase v Chorvatsku (na Rabacu), protože tam každý rok jezdívá bratránek a musím říct, že jeho doporučení stálo za to. Zajímalo by mě, jestli má Alwin taky blog, nebo kam vlastně píše svoje články :)

5 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 23. září 2016 v 11:12 | Reagovat

Můžeš za to, že se mi zase chce jet do mýho oblíbenýho španělskýho města :D Tvoje dovolená totiž zní dost podobně jako ta naše tam :) Až na to ouzo, což je škoda, protože je to jeden z mých oblíbených alkoholů :)
A popravdě, my se sestrou taky vždycky odpoledně usnuli, moc velký teplo ubírá energii :)

6 Anika Anika | Web | 23. září 2016 v 16:40 | Reagovat

Tam musí být nádherně, já na Rhodosu nikdy nebyla, ačkoliv jsem měla, blbá cestovka!

7 Lúmenn Lúmenn | E-mail | Web | 23. září 2016 v 18:21 | Reagovat

[4]: Alwin pracuje jako redaktor pro magazín o PC hrách Doupě - http://doupe.cz, publikuje pod občanským jménem Jan Herajt:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama