b

Zážitky z cest aneb "Hic Rhodus! Hic salta!" II.

23. září 2016 v 12:00 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
"Hic Rhodus! Hic salta!" neboli "Zde je Rhodos, zde skákej" prý řekli jednomu Rhoďanovi, když se na olympijských hrách chlubil, že doma na Rhodu doskočí táákhle daleko a každý jeho krajan mu to dosvědčí. Volně přeložit by se to dalo jako prosté "tak ukaž, co umíš teď a tady, frajere a nemel zbytečně hubou". Jenže v mém rhodském příběhu jsem neskákala do dálky kvůli výhře v soutěži, alebrž do výšky a jen a jen z čiré radosti, že jsem po roce na vytoužené dovolené, na kterou jsme s mým drahým Alwinem šetřili už od Vánoc. A stálo to za to, proto to skákání a juchání:) Pro moji zážitkůchtivou rodinu jsem každý den zapisovala a poctivě na nechutně pomalém hotelovém internetu posílala domů vše, co se událo a tak teď střípky z mé cesty na překrásný a historicky bohatý ostrov Rhodos mohu předat i zde na blogu:) Tady můžete číst první část hopsa hejsa putování po Rhodu, druhý díl naleznete níže;)


Den čtvrtý

Na dnešek jsme se moc těšili, protože jsme měli v plánu jet na výlet do hlavního města ostrova, které se překvapivě taky jmenuje Rhodos. Bohužel mě ze zdejší klimatizace, která je všude, chytlo nějaké nachlazení a tak jsem od rána smrkala a kašlala a bylo mi docela blbě. Ale stejně jsme došli na autobusovou zastávku, s tím, že si ve městě v lékárně koupím nějaký prášek, ať to líp snáším, což se nakonec povedlo.
Do města Rhodos je to z Kolymbie asi 30km, ale autobus zajíždí ke každému druhému hotelu, takže cesta nakonec trvala asi hodinu. Lístky stály 3,90 eura na osobu, což považujeme za příznivé, hlavně když nás bus vysadil přímo uprostřed Rhodosu, asi sto metrů od starého města, tedy hlavního cíle naší cesty. Je to nejzachovalejší středověké město na světě a je zapsáno celé sakum prdum v Unescu a když jsme to viděli, zcela jsme chápali proč.
Nejdřív jsme si ale zašli na oběd a Alwin si pošmákl na místním gyrosu, já zas na kalamárech. Pak jsme se šli pochopitelně podívat na místo, kde prý stával ten veleslavný rhodský kolos, bez toho by to přece nešlo. Všude tam byly reklamy na 9D kino, což je prostě 3D kino, ale s různýma efektama, jako sníh, voda, oheň a tak dále. Řekli jsme si, že za 10 euro to teda vyzkoušíme. Nabízeli film o historii ostrova, prý s epickou šíří. Ta se nakonec ukázala jako hlavně epické zmáčení, protože nejčastější efekt byl, že na nás šplíchala voda a to mému nachlazení fakt moc neprospělo. Zážitek to nebyl špatný, pěkný animovaný 3D film o historii Rhodosu od starověku až po novověk, ale za ty prachy a s těma všema plakátama a reklamama jsme čekali něco trochu zajímavějšího, než neustálé ponořování se a vynořování pod vodu a občasné zatřesení sedačkou. No nic, aspoň jsme to zkusili:)


Po 9D kině už byl konečně čas navštívit staré město, které teda celé dohromady stálo za tak dvacet kin. Je to místo, které se dá těžko popsat - mezi vysokánskými hradbami, které strašily osmany už před staletími, nachází se středověké město plné úzkých uliček a spousty malých krámků. A protože Rhodos má za sebou éru antických městských států, středověkých rytířů, byzantských a osmanských pašů i italských fašistů na počátku 20.století, je to všechno přepestrá směs architektonických slohů. Stojí tam středověký hrad a hned vedle něho mešita s minaretem, křivolaké uličky domků jako z anglického venkova a na jejich konci palmy a zřícenina antického chrámu. Nádherná atmosféra, nádherná zákoutí, snad všude bylo co fotit, na co se dívat. A mezi tím vším - kočky. Desítky koček všech barev a velikostí, vyhřívaly se na sluníčku, vybíraly koše, schovávaly se v tmavých koutech. A taky trhovci - spousty malých obchůdků a před nimi prodavači, dychtiví nám prodat své zboží, od pravých řeckých rukodělných výrobků, mýdel, vyšívaných ubrusů a olivových olejů všeho druhu, až po svítící a blikající šunty made in China. A taverny, bary, restaurace, stánky s džusem, se zmrzlinou… no turistovi z toho až hlava přecházela:)





Než jsme se vymotali z křivolakých uliček, byli jsme úplně přesycení zážitky a dojmy. Něco neskutečného, vážně:) V plánu jsme ale ještě měli návštěvu starověkého stadionu kousek dál nad městem na kopci, takže jsme se prozatím s krásným kamenným bludištěm rozloučili a vydali se následovat náš plánek (perfektní věc!) až k akropoli. Z té teda zbyly asi tři sloupy a ještě kolem nich bylo lešení, takže docela zklamání, ale stadion, zrekonstruovaný dle původních zbytků, byl jinčí kafe. Pár prvních řad se dochovalo neporušených, zbytek byl znovu opraven a my si mohli vychutnat impozantní velikost a délku starověkého sportoviště. Alwin se ji jal hned zkoušet v praxi - sundal tričko a boty a oběhl si okruh, čímž přivodil mírný šok německým turistům, kterým zrovna průvodce vyprávěl (ještě že docela rozumím německy:)), jak se na tomhle stadionu běhalo a soutěžilo v různých disciplínách, ale jenom muži a jenom nahatí. V tu chvíli jsem slovy "tři, dva, jedna, start" vypustila Alwina na jeho pouť, oděného jenom v kraťasech a musím říct, že na jeho svaly lesknoucí se potem byl asi docela dobrej pohled:D Prostě zážitková archeologie v praxi:D


Nevýhodou jeho běhu kolem stadionu bylo, že i když vypil naši zbývající vodu, pořád se mu dělalo zle z žízně a přehřátí, takže jsem mu naordinovala cestu zpátky z vyprahlého stadionu, obklopeného jen pár olivovníky, zpět do stínu města a jeho parků, které obklopují celé hradby starého města zvenčí. Byla do docela štreka, ale nakonec jsme to zvládli bez kolapsu a prodavači ve stánku s nápoji málem urvali vděčností ruce za litrovku vychlazené H2O.
To už se odpoledne chýlilo ke konci a my se vydali opět do uliček starého města, nasát atmosféru a najít něco dobrého k večeři. Objevovali jsme další zákoutí a utíkali před chtivými prodavači, ale nakonec jsem si stejně koupila krásného kovového archanděla Michaela a ještě na něj dostala slevu, protože prodavačka viděla, jak moc se mi líbí a jak moc se mi nechce utrácet. Alwin si zase pořídil čupr tričko "This is Sparta!" a vůbec jsme utratili ranec peněz za dárečky a radostičky. Nakonec jsme narazili na nádherné náměstí se spoustou kaváren na terasách a u něj objevili hospůdku s pěkným výhledem, takže jsme se usadili k večeři. Co jsme ovšem nějak nedomysleli byla pro všechny Čechy známá otázka "Pivo - velké nebo malé?" V našich krajích je to třetinka versus půllitr, jak ví každé malé děcko. Ovšem pro Turky, vlastnící tuhle hospodu, to byly docela jiné míry. Takže když Alwinovi, který si pochopitelně objednal pivo velké, donesl číšník dvoulitrový(!!!) krygl ve taru holinky, málem jsme oba spadli pod stůl. Za a kvůli šílenému množství piva, které by ho po horkém dni a běhání asi porazilo, a za b kvůli ceně 18 euro za tenhle mega krygl. Naštěstí jsme si mezinárodní nedorozumění vysvětlili a Alwin dostal "normální" pivo, tedy litrový krygl. Pivo bylo dobré, opět nějaké německé, ale s láskou jsme vzpomínali na včerejší půllitr Heinekenu za 3,50 :D Inu, turisti se musí mít na pozoru:)
Když se začalo stmívat, atmosféra města byla ještě krásnější a nám to pod vlivem piva a vína přišlo ještě mnohem kouzelnější:) Pomalinkou procházkou jsme se vydali k autobusové zastávce a už za úplné tmy a zvuků nočního Rhodského života jsme vyrazili zpět do hotelu, kde jsme oba uchození a unaveí usnuli, jako když nás do moře hodí:)



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 aves passeri aves passeri | E-mail | Web | 23. září 2016 v 13:39 | Reagovat

Rhodos - hlavní město - jsem taky milovala! Miluju taková stará města :-) A tam u kašny na obrázku dole jsme měli na závěr sraz s naší skupinkou turistů, se kterými jsme jeli. My tam byli na prohlídku odpoledne a hlavně na večerní Rhodos. Úžasné :-) Bylo to v době, kdy u nás doma docela "řádilo" Velkolepé století - ten turecký seriál z dob vlády sultána Sulejmána a Ibráhíma Paši. Kteří Rhodos dobyli a dodnes jsou tam jejich mešity. Dcera tu story o harémových "princeznách" měla velmi ráda, a tak pro ni výlet do Rhodosu byl zajímavý. Rytíři ji ale nezajímaly - během výkladu pokukovala po Sulajmánově mešitě a chtěla jít tam :-) Pro ni jako by tam ta historie ze seriálu oživla :-)

2 Dáša Dáša | Web | 24. září 2016 v 9:41 | Reagovat

Ta zákloutí a uličky, z toho dýchá historie, to miluju......a to ani nepotřebuju to moře, i když, jako třešnička na dortu, proč ne?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama