b

Paris - mon’amour <3

28. října 2016 v 13:06 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Navštívila jsem už pár hlavních měst Evropy a každé má svoje osobité kouzlo. Praha se svým kouzlem středověku a české historie. Vídeň, z níž dýchá dávná sláva a lesk císařského dvora. Londýn, v jehož ulicích cítíte kromě mohutného života tepat i starobylé kouzlo viktoriánské doby, které voní po páře parních strojů, mlze a koňských kobližkách z drožek. A nebo Řím, kde se mísí modernost se všemi svými klady a zápory s mohutnými vzpomínkami na antiku.
Většinu z nich jsem navštívila více, než jednou. Ale do žádného se tak ráda nevracím, jako do Paříže. Paříž je prostě moje láska ode dne, kdy jsem se po ní procházela jako malý devítiletý špunt. Už staletí je evropským symbolem umění, okořeněným špetkou dekadence a doladěné kapkou filozofie. V žilách jí koluje alkohol, ale spíš roztomile, koketně, jen na dobrou náladu a rudé tváře. A její stavby místy okouzlují a místy pobuřují, tak jako celá tahle kráska nad Seinou, do níž jsem mohla zase minulý víkend na chvilku zavítat.



Byl to spontánní nápad mojí maminky, která letos nestihla žádnou letní dovolenou a tak se na konci září rozhodla, že bychom si mohli zajet do Paříže, jen tak na víkend. A tak jsme vyrazili ve čtvrtek a vrátili se v neděli, jeden celý den jsme strávili v Disneylandu a blbli jako malé děti a druhý věnovali procházce po překrásných podzimních ulicích mého milovaného města.
Už jsem tam byla počtvrté - nejprve jako devítiletá, pak dvanáctiletá a naposledy v devatenácti. Takže letos jako plnohodnotný dospělák jsem už měla všechno, co jsem vidět chtěla, minimálně jednou navštívené a jediné, co jsem chtěla, bylo nasát atmosféru, pokochat se krásou, užít si krásného dne. Na honění se za průvodcem, abychom stihli vidět úplně všechno a vystát si bambilion front od té do Louvru po tu na veřejné záchodky, na to už jsme se vykašlali při posledním výletu před osmi lety. Pokud nejste fakt velký fanoušek davové turistiky, nechcete fakt nutně slyšet stokrát omílaný výklad znuděného průvodce a neradi běháte po historické dlažbě jak šus, aby vám neujel autobus, plný nevrlých Čechů, pak se taky na cestu do Paříže (nebo kamkoli jinam) vydejte po vlastní ose. Není to vůbec složité.

Dva kliky na letenky, dalších pár na nalezení nejvhodnějšího hotelu přes booking.com a trocha googlení stran městské hromadné dopravy - a voilá:) Jelo se. A všechno klaplo přímo úžasňácky. A můžu s klidným srdcem říct, že takhle peckózní dovolenou jsem ještě v životě nezažila:) A to jsem letos na cestování vážně měla štígro a tohle byla moje letošní čtvrtá zahraniční cesta.

Co bylo skvělé:

- Ubytování. Pokud někdy pojedete do Paříže, rozhodopádně doporučuju hotel Roubaix na Rue Greneta. Je v centru, co by šutrem dohodil a zbytek došel od zastávky metra Chatelet-Les Halles, což je přestupní uzel jak kráva, z něhož se dostanete vlastně kamkoli. Plus je za dobrý peníz. A ještě víc plus je nádherně vyzdobený komiksovými obrazy smíchanými kuriózním, leč překvapivě funkčním způsobem s různým Ludvíkovským kýčem, což dohromady tvoří neskutečně útulnou atmosféru.


Můj sošný kamarád. Hned první den při procházce jsme navštívili Obránce času, což je socha, kterou jsem poprvé viděla už jako malá v roce 1998 a od té doby jsem na ni vysazená a při každé návštěvě Paříže ji musím vidět. Je to socha muže, bojujícího s darekm, krabem a kohoutem, která dříve byla funkčním orlojem, ale když na jeho údržbu došly peníze, už se každou hodinu nehejblá, ale od roku 2003 jen mlčky stojí. I tak je ale pro mě zvláštním způsobem kouzelný a měla jsem z něj velkou radost, že tam pořád je:) A střeží čas:) Najdete ho kdyžtak na Rue Bernard-de-Clairvaux, hned u Céntre Pompidou.


Disneyland. Jedním slovem ani jediným odstavcem to popsat nelze, proto se hecnu nejspíš k samostatnému článku. Prostě cesta do dětství, do fantazie, spousta radosti, smíchu a super zážitků.




- Hřbitov Pér Lachaise. Po ruchu a jásotu Disneylandu docela kontrast. Tichá zasmušilá podzimní atmosféra, všude krákající havrani a nekonečné řady hrobů, jeden zdobnější, než druhý. Tohle místo jsem také navštívila už vícekrát, ale pokaždé mě dostane. Jak je majestátné, klidné a čiší z něj podivná krása, která ukazuje naši pomíjivost, ale činí tak jemně, nenásilně a s neobyčejnou poetikou. Fotky z poslední návštěvy mám i na blogu v článku Pér Lachaise - moje fotky.




- Město. Stánky - farmářské trhy na zapadlém náměstíčku i antikvariát podél Seiny se svými zelenými budkami a hromadami nádherných fotek, obrázků a knih, které si ale nikdy nekoupím, protože neumím ani zbla francouzsky. A ulice. A lidi. A taky stavby, kavárny, život, krása. A podzim. Nemám moc slov, jakými to popsat, protože pro mě je to prostě vždy strašlivě silné a něco mě k tomu místu prostě táhne, aniž bych věděla proč. Jako by mi vždy, když jsem v Paříži, najednou začala v žilách kolovat poezie a na patře jsem cítila chuť vína a vřelého úsměvu.




- Plavba.Na to, že se bojím lodí a dělá se mi na nich špatně, jsem to zvládla bravurně. Ale co chcete dělat, když je teprve odpoledne, ale vás už bolí nohy za dva dny šlapání tak, že neuděláte ani krok. A tak jsme sice za hříšný peníz, ale zato v rekordním čase viděli vše, co kráska nad Seinou nabízí.


- Jídlo. Nevím, čím to je, možná jen tou změnou prostředí, ale jídlo ve Francii mi vždycky strašně chutná. Jsem blázen do sýrů, tak možná proto:) Ale každopádně mi chutnalo všude - včetně vietnamské restaurace, kde nás pohostili olbřímí porcí výborné hovězí polévky s nudlemi, která byla tak pro dva:)


- Moje maminka a můj bráška. Díky těmhle dvěma magorům jsem si každý okamžik našeho výletu mohla naplno vychutnat, nechat si na hlavu házet listí, běhat po Disneylandu jako smyslů zbavení, juchat na každé atrakci, dělat bláznivé fotky a kupovat si sebevětší nesmysly s výrazy rozzářených dětí. Díky za skvělých pár dní, moji milovaní, už teď se těším na další cestu do tohohle suprového města:)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 inspiracenauteku inspiracenauteku | Web | 28. října 2016 v 13:35 | Reagovat

Páni, zase vidím Paříž trošku jinak:) Konečně někdo, kdo neříká, že je to stejný jako v Praze. Disneyland je sen:))

2 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 29. října 2016 v 18:20 | Reagovat

Závidím ti, že Paříš vidíš takhle :) Já jí navštívila dvakrát a nějak jsem její kouzlo neobjevila a to jsem se vážně snažila... Třeba na to ještě dojde :)

3 qwertz qwertz | 16. listopadu 2016 v 19:12 | Reagovat

Jé, Pére-Lachaise bych chtěla někdy vidět taky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama