b

Lúmennčí průvodce padesáti odstíny literární tragédie

2. listopadu 2016 v 17:36 | Lúmenn |  literární díla...
Existují knihy, nad nimiž se vám tají dech a vezmete si kvůli nim volno v práci, abyste je stihli co nejrychleji dočíst. Pak jsou knihy dobré, čtivé, co zpříjemní dlouhý večer. A taky jsou knihy špatné, které dočtete jen kvůli veliké nudě a nedostatku jiného čtiva nebo je prostě v půlce odložíte. No a pak jsou knihy, které jsou tak příšerné, že samo jejich čtení je literárním očistcem a přesto se nimi probíjíte, jako temnou jeskyni písmenkového zmaru a cítíte u toho prapodivné zimničné chvění. Zhruba jako nás přitahuje bizarní horor nebo shledáváme podivně fascinujícím kýčovitý barevný obrázek s blikajícím Ježíšem ve vietnamské prodejně, stejně tak je něco úchylně zajímavého na brakové literatuře nejhrubšího zrna - a proto někteří vášniví čtenáři, krom kvalitní literatury, občas vyhledávají náctileté fanfikce strašlivého slohu a ještě strašlivějšího příběhu a rochní se v tom klišoidním trapném textu jako prase v blátivé louži.
Se stejným blátivým zaujetím jsem se i já pustila před rokem do čtení některými milovaného, jinými zatracovaného románu Padesát odstínů šedi. A po roce střídání nálad od "bože ta hovadina je prostě tak hrozná, až je to sranda ji číst" po "zabte mě, já už další stránku nepřežiju", jsem konečně dokončila svou pouť vlhkými fantaziemi žen v přechodu a mohu zodpovědně říci - přečetla jsem to. A už nikdy víc.


Když jsem se čtením 50 odstínů začínala, rozhodla jsem se to pojmout jako dobrodružnou výpravu, asi jako když vyšlete reportéra do válečné oblasti a on tam pro vás, kteří zatím sedíte v bezpečí obýváku, nasazuje krk a vypráví vám o hrůzách, výbuších a hladu. Podobně jsem se chvílemi cítila i já, když jsem kráčela mizerným románem od vdané čtyřicítky o svobodné dvacítce, která prožívá nereálné dobrodružství v nereálných kulisách, jsouc sama naprosto nereálnou. Chcete-li se se mnou vypravit na cestu, následujte Lúmennčí průvodce padesáti odstíny literární tragédie.

Pokud je vám děj knihy (která je prvním dílem trilogie, na další dva už ovšem nemám odvahu) neznámý, ve zkratce jej shrnu a zasadím vás do příběhu, který je tak pitomoučký, že by vystačil na krátkou erotickou povídku. Mladá děvčica Anastasie Steelová, věk kolem dvaceti, právě dostudovává výšku a neví, co se svým životem dál. Je nepolíbená, nikdy neměla vztah a neustále o něco zakopává, prostě pitomoučká nána, že byste jí dali ránu z milosti, aby se netrápila. No a tahle chudinka se díky interview do školního časopisu seznámí s velkoúžasnolepým milionářem Christianem Greyem, který se do ní zcela nepochopitelně zamiluje. A protože on je krásný a bohatý a úžasný, slečinka pochopitelně zahoří vřelými city taktéž. A nastane nekonečné nahánění, trapné situace, ještě trapnější sex a okázalé ukazování bohatství, abychom zjistili, že pan Grey je sadistický úchylák, který potřebuje nejprve s ženskou sepsat smlouvu a pak si z ní udělat posloušnou čubičku, která se bude oblékat a chovat, jak on bude chtít. A když nebude, zavede ji do své "mučírny", kde ji zmlátí. Tohle se řeší na stovkách stran a celým tím martyriem nás provází postavičky "vnitřní bohyně" a "podvědomí", což jsou podivné představy evidentně narušené Anastasie, která nakonec po všech eskapádách pana Greye pošle k vodě (aby si ho, jak jsem slyšela, v dalších dílech vzala, povila mu dítě, vyléčila ho z jeho úchyláctví a žili šťastně až do smrti). Pokud nejste tak drsní a odvážní, abyste do "šedých" vod zapluli, tady je průvodce stranu po straně.

Pozn.: Protože jsem nebyla ochotná za tu věc vypláznout peníze, četla jsem elektronickou pdf verzi nalezenou na internetech, proto čísla stran neodpovídají verzi papírové.
Pozn.2: To, co je kurzívou, je doslovná citace.

Strana 21:
Utrpení. Mám pocit, že čtu blogísek s fanfikcí nějaké čtrnáctileté holky. Hlavní hrdinka je vylízaná dylina a už teď jí mám plné zuby. Je rozklepaná jak příliš drahej pes úplně pořád a osmsetkrát už zvládla zopakovat jak je Grey nádherný. Je z něj celá pryč, ale on zatím zní jako arogantní bastard, co pořád dokola opakuje slovo "kontrolovat". Řekl to za rozhovor asi dvacetkrát. Vlastnit a kontrolovat. Běhá mi z něj mráz po zádech.

Strana 23:
10x slovo práce na jedné stránce…moje duše spisovatele úpí v agonii.

Strana 27:
Hrdinka volá svému otci a na základě jeho několika "hmm" zahlásí, že se zdá, že je s ním všechno v pořádku. Tahle věta mě dostala do kolen.

Strana 30:
"Jeho hlas je hřejivý a tak trochu zastřený, jako karamelový fondán s roztavenou hořkou čokoládou."
A soutěž o nejhorší přirovnání roku vyhrává…

Strana 33:
"Temné neprobádané hlubiny Anastasiina podbřišku" na mě začínají být moc. Křičím nahlas.

Strana 37:
Panebože, my víme, že Grey je "bohatý, mocný, nadpřirozeně atraktivní a kontrolou posedlý", nemusíme to číst znovu!

Strana 48:
Pokaždé když Ana podá Greyovi ruku, dostane od něj elektrickou ránu, už to začíná být nuda. Do toho při podání ruky "zuřivě mrká". Nechápu, co na té káče ten chlap vidí. Pořád žádný sex, pomalu usínám. Neustálé vynervačené povykování té mladé nanyny mě vytáčí k šílenství.

Strana 56:
Pan Grey právě "zručně odstranil papírový košíček z borůvkového muffinu" a Ana je z toho vlhká. Asi velký fanda pečiva.

Strana 57:
Ana sedí s Greyem v kavárně a už podesáté zrudla. Teď už musí mít barvu jako vřed…

Strana 60:
Ana opět vykvikla, na předchozích stranách už mnohokrát změnila tón hlasu a já si začínám představovat, jak strašně směšně musí ta ženská vypadat. Takhle nervózní přece nemůže normální člověk být, měla by brát nějaké prášky.

Strana 62:
Už zase spadla. Zabte mě!

Strana 64:
Ana samým ponížením hyne…konečně bude po ní!

Strana 66:
Bohužel přežila. Už zase na ni řve její podvědomí a mě to konečně dává smysl. Ta ženská je schizofrenička, jistě, proto je úplně vyšinutá! Taky se chce "zkoncentrovat", což považuji za dobrý nápad, myslí-li tím návštěvu koncentráku a ne to, že bude ještě neředěnější blbka.

Strana 74:
A už to začíná - ožralá Ana a Grey, který po ní nejdřív chce vědět, kde je a pak pro ni jede. Takhle, milé dámy, začíná první fáze domácího násilí - kontrola pod záminkou ochrany.

Strana 77:
Slečna Ana blije do květináče a Grey jí drží vlasy. Konečně scéna, která mě pobavila.

Strana 78:
"Napíchnul jsem ti mobil Anastasie."
"OK, jasně, cajk, paráda a teď mě hoď domů, bejby."
Jako fakt???

Strana 83:
Greyovi už zase gatě visí z boků "tím způsobem". Jakým kruci způsobem? Už jsem pár chlapů v gatích viděla a žádnému nevisely z boků žádným způsobem, pokud nebyly o číslo větší a to tedy vypadalo dost hloupě.

Strana 86:
Klasické příznaky týrané ženy už v páté kapitole. Grey vyhrožuje naplácáním na zadek a vyčítá Aně její "nezodpovědné nebezpečné chování" = jako každá dvacetiletá študačka se ožrala na párty. "Jako jo, sledoval mě, ale pak mě zachránil. Je úžasný, je to můj hrdina." Achjo…

Strana 92:
Ještě jednou si ta ženská skousne spodní ret a už to neskousnu!

Strana 95:
"Jez! Vysuš si vlasy! Hodná holka…" Bože můj ten chlap nahání hrůzu těma otravnýma despotickýma příkazama!

Strana 96:
Dvacetiletá vysokoškolačka právě zažila svůj první polibek v životě. Skutečně uvěřitelné by to bylo jen, kdyby se kniha odehrávala v 19.století nebo ve vesnici Amishů…

Strana 100:
"Mám radši, když mi lidé říkají Ano."
"Ale já ti budu říkat Anastazie."
Už tohle by mě varovalo…

Strana 103:
Polibek se záklonem (a ne, hlavní hrdinka ani pan husťák v něm tentokrát nefigurují)? Viděla autorka někdy líbačku jinde, než ve filmu?

Strana 105:
Slečna Steelová si poprvé v životě oholila nohy a podpaží (o jiných partiích ani slovo). Začínám mít skutečně podezření, že se děj odehrává v komunitě Amishů, jenom to autorka zapomněla zmínit…

Strana 112:
Další pusa, tentokrát ve vrtulníku. Zlatokopky právě prodělaly první orgasmus (ne kvůli puse, ale kvůli vrtulníku).

Strana 116:
Bohatství a luxus, co by prý Christianovi záviděl i Bill Gates. Tak určitě. Vzhledem k tomu, že je to jediný miliardář, jehož jméno cílová čtenářská skupina zná, dává to smysl. Ana už dvacet stránek nemyslí na nic jiného, než na sex a já na kulku do hlavy. Její hlavy, samozřejmě.

Strana 117:
Kdo mi ukáže, jak v reálu vypadá, když se někomu "temně zalesknou oči" má u mě panáka.
"Anastasie, přestaň si kousat ten ret, hrozně mě to rozptyluje." Mě taky! Konečně se na něčem s panem Božským shodneme.

Strana 120:
Pan Grey má "mučírnu". A?

Strana 125:
"Anastasie svádím tě na scestí." Bohové to je TAK nudné, že mám sto chutí si ve vedlejším okně pustit porno a odkaz přeposlat té nejotravněšjí a nejnudnější hrdince v historii brakové literatury, aby konečně přestala panensky rozjímat a taky panu Greyovi, aby nemlel pořád dokola nějaké právnické nesmysly a konečně ji pořádně…však vy víte co. Už chápu, proč nabaluje nevinnou pannu, každá jiná už by mu nudou v tom jeho velkém obýváku usnula.

Strana 127:
Teď si asi máme sednout na zadek z čísla patnáct, což je počet Greyových sexuálních partnerek. Jezdíme na dřevárny a posloucháme metal, takže nás pan Grey spíš zklamal. Popojedem.

Strana 130:
CO? COŽE? A tohle by mě mělo rajcovat? Popravdě jsem fanda tvrdších praktik a líbí se mi dominantní chlapi, ale to patří do postele a ne do vztahu. Dohoda spoluchodících Amy a Sheldona z TBBT je proti tomu, co si navymýšlel Grey úplně normální. "Prostě budeš vypadat jak chci, oblíkat se jak chci, jíst, co ti řeknu, cvičit, malovat se a dělat od rána do večera to, co po tobě budu chtít. A jestli ne, tam jsou dveře." Děkuji pěkně, dveře se zavírají kniha končí. Ale já nejsem Anastasie…

Strana 136:
"Ty jsi panna? No do pr… Tak fajn, jdeme to změnit." Mám ráda týpky, co nechodí kolem horké kaše:D

Strana 137:
"Nebereš antikoncepci? Fajn dneska kondom, ale připrav se, že s ní začneš." Pokud by mě nedonutila odejít ta pitomá smlouva, tohle rozhodně. Milostpán je líný si nasazovat gumu, tak své milované Podřízené zničí zdraví hormonama. Ko*ot.

Strana 140:
ANASTASIE STEELOVÁ NEMASTRUBUJE! Zabte mě prosím někdo nebo si koupím letenku a jedu zabít autorku, která tohle sci-fi napsala.

Strana 141:
Právě jsem měla pětiminutový záchvat křiku a musela jsem to jít vydýchat na cigaretu. Paní autorka by měla dostat na stůl žalobu za matení veřejnosti a šíření poplašné zprávy. Pan Božský a Úžasný právě své panenské milence způsobil první orgasmus v životě…žužláním bradavek! Jako vážně? Opravdu a skutečně? Ano vím, že extrémně citlivé ženy takto orgasmu dosáhnout mohou, ale do běžného sexuálního života to fakt nepatří. Nezávidím všem nebohým chlapům, kteří se o to budou u svých roztoužených partnerek, které četly tuhle číčovinu, pokoušet.

Strana 142:
Prstí pannu. Jasně. A má úctyhodnou délku. Jak jinak…a pochopitelně to slečnu Steelovou nebolí. Já přišla o panenství s mužem vybaveným evropským průměrem a stejně jsem myslela, že mě ta bolest roztrhá. Ale on nebyl pan Grey, že ano…

Strana 144:
A zcela překvapivě má hlavní hrdinka u prvního sexu orgasmus. Ano, to je ten pocit, který vaginálně není schopno zažít skoro 60% žen a které po něm po přečtení tohoto blábolu budou marně toužit po zbytek života.

Strana 145:
Sotva panenskou vagínu slečny Steelové opustil obří penis pana Greye, má chuť na další kolo. Pochopitelně. Jako každá panna. Horší než bravíčkovské "tenkrát poprvé", které mohlo za iluze mojí generace. Nechci znít jako cynická zrůda, ale první sex většinou bolí. Vážně.

Strana 148:
Mají orgasmus oba zároveň. Při prvním sexu. Po asi dvaceti minutách. Prosím už dost. Až budu mít náladu na sci-fi, přečtu si něco třeba od Isaaca Asimova.

Strana 149:
Pan Božský hraje po souloži božsky na klavír. To je tak neuvěřitelně trapné, až skoro brečím.

Strana 151:
"Christian Grey má svou stinnou stránku." A na to jsi holka přišla až ve chvíli, kdy se s tebou nechce tulinkat v postýlce? Sledování mobilu, mučírna, dohoda o podřízenosti, to nic???

Strana 157:
"Bolí tě to?" "Chceš mě politovat?" "Ne, zajímá mě, za jak dlouho budeme pokračovat ve tvém základním výcviku."
A Anastasie pochopitelně místo facky tomu pitomci roztouženě zavrní. Holka má asi ráda psychopaty…

Strana 159:
UŽ JÍ TEN ZATRACENEJ RET UKOUSNI!!! Nebo jí ho zachytím na rybářskej háček a škubnu!

Strana 161:
"Nikdy předtím jsem vanilkový sex nezkusil." Takže přišel o panictví v sadomaso salonu nebo co jako? To je tak přeslazený, že jsem si musela píchnout inzulin a to ani nemám cukrovku.

Strana 167:
První orál a už deep throat. Nejen pan Grey je superman…

Strana 170:
"…hranice mezi mým podbřiškem a chloupky." Jako vážně? Ve smlouvě má pan ChG jasně definováno, že všecko musí být depilováno, ale teď mu bobřík nevadí?

Strana 172:
Aha, tak jemu se líbí. Mě už nepřekvapuje nic, ale nekonzistentnost v názorech pana Greye už mi začíná lízt na nervy.

Strana 180:
Tohle už je vážně konec. Odehrává se to ve 21.století v USA, ale ta holka NEMÁ PŘÍSTUP K POČÍTAČI? A jak bez něj asi tak studuje vysokou školu?

Strana 183:
Pan Grey už se těší, až ta malá naivná blbka podepíše smlouvu, aby už skončilo to její věčné vzdorování. Je mi z něj blbě.

Strana 187:
Přišel o to v patnácti (taaak mladý! upejpá se Ana, už ne panna) s dominantní MILFkou jakousi paní Robinsonovou. OK, poznámku o tom, že nikdy nesouložil normálně, už tolik neprožívám.

Strana 193:
Moje vnitřní bohyně chce zarazit té Aniné meč do břicha, už jen proto, že se objevuje na každé druhé straně.

Strana 198:
Slovní spojení "zlovolná paní Robinsová" mě málem složilo. Ach, chudáček malý Christianek, není divu, že je psychouš, aaaach *sarcasm*

Strana 210:
"Vaginální a anální šidítka"? Překládající asi málo nakupuje v sex shopech:)

Strana 220:
Je rok 2011 a slečna Steelová má svůj první počítač. A svoji první mailovou schránku. Předtím totiž žila v jeskyni…

Strana 226:
ChG radí Aně, aby si nalezla veškeré informace o sexu…NA WIKIPEDII. Ehm…prosím? Po zadání slova submisivní je prý otřesená. Zadávám totéž a nacházím nudný suchý článek o politice a sociologii, žádné zvrhlosti nenacházím ani v odkazech. Autorka je asi vážně křovák.

Strana 230:
Už zase je úžasný, podmanivý, elektrizující a já umírám nudou.

Strana 237:
Multiorgasmus. A slečna Steelová se postopadesáté tříští na milion střípků. Poprvé to byla docela dobrá metafora. Teď už je to trapné.

Strana 241:
Milé podvědomí slečny Steelové, ještě jednou si budeš podupávat nožkou a já ti ji zlámu.

Strana 250:
On fakt někdo v roce 2011 komunikuje s partnerem e-mailem?

Strana 261:
Anastasie, prosím tě, nekousej si ten ret. A ne, nemyslím z důvodu, jaký má pan Grey, protože mě to na rozdíl od něj nerajcuje, ale štve. Musíš ho mít celý oteklý a hnusný jak si ho furt hryžeš a taky to asi vypadá fest blbě, tak toho pro kristovy rány nech! Prosím!

Strana 272:
N.U.D.A. Ana si poprvé zasouložila a dělá to, co jí jde nejlépe - odmítat muže. Chudák Grey.

Strana 274:
"Auto mi teda kupovat nebudeš, týpku, co máš tolik peněz jako Bill Gates!" Tahle věta nedává smysl…

Tady jsem si musela dát rok pauzu.

Jo, vážně. Bylo to na mě už moc:) A vy si dejte pauzu aspoň do kliknutí na druhou část této (ne)povedené taškařice.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 2. listopadu 2016 v 18:17 | Reagovat

Takový názor na to až na jednu měly i všechny moje známé, co to četly, ale žádná to nepodala takhle, že jsem si prakticky vykašlala plíce, protože mám brutální kašel a smích mi dobře nedělá. Právě se ti povedlo mě dokonalým rozborem zabít :D

2 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 2. listopadu 2016 v 19:47 | Reagovat

Mě jednou známá vytáhla na film Padesáti odstínů, nevím, proč jsem na to šla- asi ze zvědavosti.
Nom, abych pravdu řekla, nejvíc mě na tom zarážel fakt, že Anastazie neumí pracovat s počítačem, což mi se studiem vysoké školy v r. 2011 nejde nějak dohromady (pokud vím, některé zkoušky se dělají právě online nebo ne? A co teprve zápisy, rozpisy atd...).
Knížku si kupovat nebudu a přiznám se, že se to stydím si někde půjčovat. A na monitoru mi vadí dlouhé texty.
Výstižný rozbor :)

3 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 2. listopadu 2016 v 19:58 | Reagovat

50 odstínů šedi jsem nikdy nečetla, ale musí to být hrůza. Zlatá autobiografie Marilyna Mansona. :-)

4 Paulie Paulie | 2. listopadu 2016 v 22:36 | Reagovat

Naprosto souhlasím a obdivuji tě jako mučednici - já to nebyla schopna přečíst :D
Nevím, jak ostatním, ale mně se odsazení zobrazuje normálně ;)

5 Nemesis Nemesis | 2. listopadu 2016 v 23:36 | Reagovat

knížku jsem nečetla a po tvé recenzi se do toho raději pouštět nebude, ale film jeden z nejhorších co jsem kdy viděla, těsně za startrekem

6 Lilien Lilien | Web | 3. listopadu 2016 v 7:02 | Reagovat

Já se do této pouti taky před pár měsíci pustila. Říkala jsem si, že aspoň budu mít podklad k tomu, na tu knihu s čistým srdcem nadávat. A taky z toho bude dobrý článek na blog. No... skončila jsem po pasáži s orálním sexem. Vypadá to, že po každé kapitole potřebuju pár týdnů, abych zapomněla jak moc mě to sralo, a nějakou slabší chvilku a blbej den, kdy ho tohle už nemůže víc zkazit :D

7 Mary Mary | 3. listopadu 2016 v 8:16 | Reagovat

Tohle je ta nejlepší recenze na padesát odstínů co jsem četla. Vážně jsem se nasmála :D Vždycky jsem si říkala že jsem divná, když mi ta knížka příjde úplně stupidní, vzhledem k tomu že všechny kamarádky z ní měly divoké orgasmy, ale asi to bude tím, že já jí zkoušela číst před pár měsíci a kamarádky když jim bylo kolem 15ti. Vážně jsem nepochopila jak může být nějaká holka v mém věku až tak neuvěřitelně hloupá. Každá holka co se kdy jen dostala na vysokou školu, by asi mohla vědět, že ta jeho smlouvička úplně není v souladu s lidskými právy nebo dejme tomu s rokem 2011. Čekala jsem přes 100 stran na ten dechberoucí koitus ale ve chvíli když Ana řekla ''Pomiluj mne'' na což on odpověděl ''Já se nemiluji, pouze tvrdě šukám'' tak jsem si ublinkla tak, že jsem knížku nedočetla ani do poloviny.

8 Ver. Ver. | Web | 3. listopadu 2016 v 9:30 | Reagovat

Nečetla jsem a nebudu a po tomhle shrnutí chápu zase o něco míň ty, kteří to žerou :D

9 aves passeri aves passeri | E-mail | Web | 3. listopadu 2016 v 10:08 | Reagovat

No jo, tak já tady asi budu za exota :-) Ale už jsem si na své mimoňství zvykla :-) Ne, 50 odstínů šedi jsem nečetla a ani nechci. Jen jsem tím prolistovala a na wiki si našla, jak to bude pokračovat. To poté, co jsem šla do kina, abych zjistila, co na tom všechny ty osoby, které jsem viděla to číst v buse a jinde, vidí. Na blbá přirovnání, opakování apod. také nemám sílu :-) Nicméně asi jsem také tedy blboučká nána, protože já tedy ve 20 také byla bez vztahu, nepolíbená atd. :-) Nemasturbovala jsem a o holení toho či onoho jsem neměla ani potuchy. Pravda, bylo to v 90. letech. Ale stejně jsem byla v menšině :-) A takové to: "já to tedy zkusím, co je na tom tak úžasného chodit s klukem a dávat si pusy" nepočítám. Když není jiskra a není nikdo dost "božský", aby přeskočila, tak bohužel. Radši bez sexu i vztahu než tohle. A pak se trápit tím, že já tak děsně miluju a on mě ne. Že mě nechápe. Že myslí sám na sebe atd. atd. Však to tak často slýchávám kolem sebe, jaké všelijaké vztahové problémy kdo řeší. Může se prostě stát. Mám si trhat vlasy, že jsem nepotkala do svých třiatřiceti nikoho, kdo by mě dokázal uchvátit?? Kde jsou ti chlapi, kteří jsou chlapi? Jistí si sami sebou? Slušní? Citliví a přece mužní?? Nebojící se opravdového vztahu? Nápomocní? Ano, potkala jsem muže, který mě fascinoval, když mi bylo nějak po dvacítce. Ale nedal to a i po 20 letech toho občas lituje. Ale už je pozdě, já svého partnera mám. A ano, existují. Jsem s ním 10 let šťastně vdaná :-) Že by dnes mladí rezignovali na silné city? Copak jste nikdy nepoznali, jaké to je se silně zamilovat?? Nebo to připisujete jen těm mladým holkám, co ještě netuší, o čem je život? Nikdy jste nikdo nezažil, jaké to je silně milovat?? Jak se člověku podlamují kolena v jeho přítomnosti? A to není přirovnání, to je realita? Zamlžuje se v hlavě (jo, člověk může být vysokoškolák a přece mu to přestane myslet). Jak se rozpouští v něčích očích? (Až to zažijete, poznáte, že tak to je). Jak touží po sexu a rudne z toho, protože to v dané fázi vztahu není jaksi vhodné? Protože nežijete ve světě, kde Vy a ani Váš partner jde do postele do pár dní po první schůzce. Copak jste nikdy nebyly z muže celé pryč?? A ne, to není jen takové to holčičí chichotání. Je to takový zvláštní silný pocit, který nemá nic společného s hloupostí nebo naivitou. Je to pocit, který se Vás zmocní, ať chcete nebo nechcete. Třesete se, když je blízko Vás. Bojíte se ho dotknout, že to s Vámi sekne. Nebo jste to možná zažily a pak se zklamaly, protože záchvaty zamilovanosti pominou a člověk si pak uvědomí, že podléhal někomu, kdo byl jen sen a ne realita. Možná i blbý sen. A lásku si bohužel často pleteme právě se zamilovaností :-((

10 Lúmenn Lúmenn | Web | 3. listopadu 2016 v 10:16 | Reagovat

[9]: jenže Anastasie není blbá nána proto, že byla ve dvaceti nepolíbená a nemasturbovala (ačkoli je to skutečně něco nezvyklého, kór v dnešní době;). Ale pro bambilion jiných důvodů, jako že třeba v jednom kuse zakopává, neví, jak se používá počítač a naivně se vrhne do vztahu s abnormálně psychopatickým volem;) Jinak asi dokážu pochopit, že člověk čeká na "to opravdové", než aby se vrhnul do prvního vztahu, do prvního sexu, s někým, kdo za to nestojí, ale to se bavíme o reálném životě, ne o hloupě napsané románové postavě.

11 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 3. listopadu 2016 v 13:06 | Reagovat

"Dokud to nepřečteš, neříkej, že to je blbý".
Tak tuhle větu jsem si vyposlechla právě v souvislosti s touhle knížkou.
A tak jsem jí přečetla.
A můžu říct úplně s klidem, že to je blbý :-)
Popravdě, kdyby furt neopakovala, jak je úžasný a furt si nekousala hubu, byly by z toho pěkné Večery pod lampou :-)
Kterka chudá blbka bohatého kreténa našla.
Přemýšlela jsem asi stejně, jako Ty. Ze kterého pralesa tak mohla vylézt?
Já se hrdě dostala až do půlky druhého dílu, ale dál už to prostě nešlo.
Normálně mám tak jeden a půl knížky na den, tohle jsem prokousávala skoro týden a pokaždé jsem se musela přemlouvat, abych si šla kousek přečíst.

Ovšem teď si půjdu ochotně a ráda přečíst Tvé pokračování :-)
To mě totiž fakt baví :-)

12 Otmilka Otmilka | 3. listopadu 2016 v 22:57 | Reagovat

Nevím, kdy se mi udělalo špatně víc - jestli v momentě, kdy se mi jedna z bývalých spolužaček na střední přiznala, že tohle byla jediná kniha, kterou dočetla do konce (ten pocit, že nedočetla ani Honzíkovu cestu!), nebo když mi ji moje matka upřímně doporučila. -_-
Tak jsme jednoho dne oné spolužačce tu knihu sebrala s lavice, abych se na ten "zázrak" podívala. Stačilo to otevřít na random stránce a přečíst tři věty a už jsem se musela smát či nevěřícně kroutit hlavou. Jak ale čtu tvou povedenou recenzi, vypadá to jako, něco co by mi chtělo střídavě prodlužovat život cca o dva roky kvůli smíchu a střídavě přivádět infarkt? že já si na to někdy najdu ten čas? :D

13 anninke (tissaia) anninke (tissaia) | 4. listopadu 2016 v 10:11 | Reagovat

Koukám, že to dílko vyvolává v lidech sadistické choutky, jen asi jiného typu, než autorka zamýšlela.
Jen jedna rýpavá. Přechodník pro babu (i když je to nána vypatlaná) je "jsouc". Nemohla jsem odolat, jsem na ně zatížená... :D

14 Necroparanoia Necroparanoia | E-mail | Web | 4. listopadu 2016 v 10:35 | Reagovat

Doufám že těch částí bude ještě hodně, protože umírám smíchy :D

15 A.S. Pergill A.S. Pergill | Web | 4. listopadu 2016 v 11:57 | Reagovat

Jak po několika desítek let trvajícím manželství řádně vzrušit manželku: Dát mezi její bílé prádlo jednu svou černou ponožku. A bude Padesát odstínů šedi ...

Jinak dík za ty postřehy. Herečka, co tu nanynku hraje, je docela kočka, ale ani to mě nepřimělo shlédnout film. O čtení nemůže být ani řeč.

Nicméně stejná šílenost je i Stmívání (+ další díly) a přitom "náctileté" dívenky u toho tečou tak, že jim kterýsi recenzent v SF časopise (tehdy asi ještě Ikárie) doporučoval zásobu suchých kalhotek s sebou.

16 Lori Lori | Web | 4. listopadu 2016 v 22:21 | Reagovat

A viete o tom, že ono to pôvodne naozaj vzniklo ako erotická fan fiction na Stmívaní? :´)

17 Julie Françoise Julie Françoise | 17. listopadu 2016 v 19:47 | Reagovat

U tvého článku jsem se mlátila smíchy! Na Odstíny jsme šly s kamarádkami do kina, vybavené flaškou mandlovice. Ještě před půlkou filmu byla prázdná:-D Jinak by to prostě nešlo vydržet. Následně jsme se kolektivně ztřískaly ještě víc, abychom ten kulturní šok spláchly. Ale sečteno a podtrženo, u málokterého filmu jsem dostávala takové záchvaty chechotu. Nicméně uznávám, že ta mandlovka v tom sehrála jistou roli...

[9]: Jo, tomuhle rozumím. Taky jsem čekala dlouho na toho pravého, dorazil, když mi bylo 22, zblbla jsem jako patnáctka a drží mě to dones:-) Zaplaťpánbůh to ale není panovačný pitomec typu Grey, to bych mazala pryč rychlostí světla.

18 Kočička Kočička | Web | 18. listopadu 2016 v 15:35 | Reagovat

Páč nemůžu prý pomlouvat to co jsem nečetla, tak jsem sedla a přečetla všechny tři díly.
Je fascinující, že máme podobný názor na první díl. Věčná škoda, že ses neodhodlala k dalším dílům, zajímal by mětvůj popis, hlavně vyfantazírované a nereálně konstruované zápletky druhého a debilně sadomaso sluníčkový (jo, vím jak to zní) konec trojky.

19 Lyra Lyra | E-mail | Web | 10. prosince 2016 v 23:16 | Reagovat

Jsi velmi odvážná, já jsem myslela, že chcípnu už po přečtení prvních deseti stran. Dál jsem nečetla, stačil mi film. U tvého článku jsem se zato krásně pobavila, díky ti za něj. :-)

20 Kory Kory | Web | 5. ledna 2017 v 18:42 | Reagovat

Boží. Já to četla na mobilu, protože jsem nechtěla, aby mě s tím někdo viděl, dočetla jsem to do první "úchylný" části, pak jsem tam jenom hledala nějaký další, ale už tam žádný nebyly, takže jsem s tím sekla. nuda.
Ale, jako, já třeba ještě občas komunikuju emailem... ale to je tak všechno z těch věcí, njo... :D

21 Kory Kory | Web | 5. ledna 2017 v 18:43 | Reagovat

Jo, a ještě žeru, jak jsi vystihla ty masochistické pocity při čtení blbých povídek, a taky žeru Greyjoye.

22 Matty Matty | Web | 8. února 2017 v 16:00 | Reagovat

Tak toto mě dostalo do kolen, špičkově napsané!

23 Tlapka Tlapka | E-mail | Web | 29. března 2017 v 21:57 | Reagovat

Úžasné, ale asi jsem to neměla číst před spaním, jsem tu celá uslzená a bolí mě břicho - ještě, že to nemůžu svádět na vnitřní bohyni. :D Úplně přesně si tyhle pocity pamatuju.
Za ten ret jsem ji nesnášela. A ještě za ty děsivé dialogy s kámoškou, se kterou se oslovovaly zásadně celým jménem včetně příjmení. Jak dramatické!
A na ty podělané kalhoty visícím tím způsobem (ehm, to teď vyznívá jinak než mělo, i když kdo ví, jestli... :-D) jsem zapomněla. Díky, milosrdná paměti.

24 Vencca Vencca | Web | 9. dubna 2017 v 21:35 | Reagovat

Koukám koukám, je to tady samý máslo. Dala jsem je všechny a byla to bomba. Jen mi nikdo netvrďte, že je ta spisovatelka psychicky v pohodě. Myslím, že od vás není hezké se jí takhle smát. Musí mít nebožačka těžkej život. Ve čtyřiceti bez orgasmu a s mozkem třináctiletý školačky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama