b

Prosinec 2016

Člověk míní, chřipka mění

29. prosince 2016 v 16:50 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Vánočním prázdninám říkám i roky po opuštění školních lavic stále vánoční prázdniny, protože ačkoli už patřím do řad pracujícího lidu, vždy se snažím zařídit si v období mezi Vánoci a Novým rokem volno a patřičně si konec roku užít. I v mé sféře podnikání o vánoční volno není nouze - na eshopech vrcholí sezóna před Vánoci a po nich je mrtvo, pusto, prázdno, minimálně do sezóny lednových výprodejů. A mým tolik oblíbeným a každoročním vánočním prázdninám tak vůbec nic nebrání. Pod stromeček si nechám naježit co nejvíc "tvrdých placatých dárků" (rozuměj pochopitelně knih:)) a pak se zanořím do stránek. Do toho návštěvy kamarádů, hraní deskovek, pojídání dobrot, koukání na filmy, tulení k pejskovi a k mému drahému - inu prostě vánoční práznidnová pohodička. Na tu letošní ale nedošlo. Ne, že bych teda neodpočívala v horizontální poloze, to se zadařilo, ale ne zrovna tak, jak bych si to představovala.

Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé:)

23. prosince 2016 v 14:33 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Díky abnormálnímu pracovnímu nasazení a díky tomu, že třiadvacátého je fakt blbost objednávat si dárky pod stromeček na eshopu, mám už dneska volno a nárámně si ho užívám - ve vánočním duchu, samozřejmě. Což znamená mytí podlahy, praní špinavého prádla a balení kopce dárků, který se mi, tak jako každý rok, vymknul trošinku z rukou. Ale ani ta od posypové soli a rozbředlého sněhu zašvihaná podlaha, ani smrduté fusekle mě neobírají o vánoční náladu - halasně si zpívám koledy, koukám na pohádky, přenádherně mi tu voní naše nazdobená jedlička a cukrem zavátá vánočka domácí (leč bohužel nikoli mojí) výroby a tak všechno zlé mizí v oparu vánoční blaženosti. A právě v této náladě bych vám, mé drahé čtenářstvo, chtěla popřát všecko nejlepší k tomuto velkoúžasnolepému svátku:)

Sebeklam

21. prosince 2016 v 20:46 | Lúmenn |  poezie...
Když píšu nějakou báseň, obvykle je to v náhlém záchvatu inspirace, kdy se vrhnu po nejbližším papíru a pisátku jako pes po hozeném míčku, i kdyby to měly být jízdenka na bus a tužka na oči. Někdy, když není zbytí, si vypomůžu mobilem a jeho klávesnicí. Takový zuřivý polibek múzy obvykle trvá jen chviličku, pár převzácných minut, kdy nevidím, neslyším a jen sázím slova na papír jedno za druhým - a pak to najednou přejde a je po všem. Studna inspirace vyschne, tužka se chvíli setrvačností ještě chvěje, ale nakonec znehybní, slova zmizí, mlžný opar se rozplyne. Obvykle je v tu chvíli báseň hotová. Naštěstí. Ale někdy, což se naštěstí stává jen zřídka, ustane příval múziných vzdechů v půlce sloky nebo dokonce v půli verše a dílo zůstane navěky nedokončeno, protože navázat na přetrženou nit už se podaří jen za cenu nebývale nepříjemné křeče. A pak, ve zcela vzácných případech, jež bych za dobu svého veršotepectví spočítala na prstech jedné ruky, se ve vyschlém korytě inspiračního potoka znovu objeví zurčící proud a báseň přetrženou v půli se mi podaří znovu navázat. A právě tohle se mi stalo u tohoto díla, které jsem nakonec nazvala Sebeklam - prvních pár veršů vzniklo právě z onoho zázračného poetického osvícení, které se pak utišilo, aby se začalo periodicky vracet a přinášelo s sebou vždy řádek či dva, aby nakonec dokončení celé básně zabralo skoro půl roku, jako když skládáte takové to velké puzzle o tisících dílků, z nichž dvě třetiny tvoří obloha. Ale nakonec se povedlo a tak ve vánočním čase přináším zcela nevánoční rýmování:)

Mým čtenářům...

20. prosince 2016 v 10:00 | Lúmenn |  o blogu...
Poslední dobou jsem si pod vícero články přečetla kritické ohlasy, které mne přinutily k zamyšlení nad dalším směřováním blogu. Píšete mi, že některé články jsou příliš vyhrocené, že diskuze je ostřejší, než bývala. Možná, že tomu tak skutečně je - ačkoli já jsem žila v přesvědčení, že je to spíš naopak. Vzpomínám na doby, kdy jsem plodila klidně i tři články za den a kdy mě ze židle nadzvedávala každá maličkost. Nad některými roky starými články se dneska musím usmívat, kolik hovadin jsem byla schopná v mladickém zapálení naplácat:) A měla jsem za to, že dneska už jsem stará bréca, s kterou je pořádná nuda. Inu, nejspíš tomu tak není.

Duševní choroby pohledem zevnitř

19. prosince 2016 v 16:39 | Lúmenn |  psychologie...
Poslední dobou se na titulce blogu objevovaly články s tématikou duševních onemocnění - a jejich autoři v nich popisovali převážně svoje strasti života s psychickou chorobou. V komentářích pak nacházeli buď slova útěchy nebo nepochopení. Vzhledem k tomu, že počet lidí s duševními problémy rok od roku stoupá (ať již kvůli přesnější diagnostice, detabuizaci tématu nebo proto, že jsme větší magoři, než dřív:)), není od věci si zvykat, že takoví lidé existují, žijí kolem nás a skutečně nevypadají jako slintající trosky nebo kvílející monstra poulící oči (jako Nicolas Cage na obrázku:)), ale jako každý druhý. A taky, že duševní nemoc sice není úplně jako chřipka, ale taky to není "blbá nálada", která přejde. Často, když někde z nezasvěcenými lidmi mluvím o tom, že mám taky "diagnózu na hlavu", objevují se dva typy reakcí. Jeden, převážně od starší generace, podle něhož je každá duševní choroba jen zakuklená lenost a druhý, který hned chápavě přikyvuje a ptá se na tu horu medikace, kterou jistě beru. Ale ani jeden mi nepřijde zrovna vhodný a popisující skutečnost.

Co mají ProChoice a ProLife společného?

16. prosince 2016 v 12:44 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Ve středu jsem se zúčastnila demonstrace "za právo volby" - tedy demonstrace, která měla za cíl podpořit opačný názor, než jaký měla demonstrace tzv. Pro Life aktivistů, jež se konala ve stejný čas na stejném místě. Sešli jsme se v Brně na Moravském náměstí - my u sochy žirafy od Dalího (ehm, Jošta) a oni u sochy exekutora zabavujícího ledničku (ehm, Spravedlnosti) na opačné straně náměstí. Zamávali jsme na sebe transparenty, oni nám řekli, že podporujeme vraždy, my jim, že jsou demagogové a že si spletli kalendář, protože už jaksi máme 21.století. Nic epického se nestalo žádné dlažební kostky, žádné hysterické výstupy, v klidu jsme na sebe za dozoru hned tří policistů zahalekali své názory a pak se všech zhruba třicet antipotratářů odebralo pryč a zanechalo nás asi třicet propotratářů zase samotné. Prostě pohodové odpoledne v demokratické společnosti:)
Co mě ovšem zaujalo byla následná výměna názorů, kvůli níž se k nám pár odpůrců potratů vypravilo. A přišlo mi velmi důležité, že obě strany barikády mají společného víc, než by nejspíš ta i ta čekaly.

Paní Zima

11. prosince 2016 v 11:27 | Lúmenn |  poezie...
Poslední dny byly na mém blogu vcelku horké a chudinka klávesnice si ještě teďka maže mastičku na popáleniny na svá zubožená tlačítka. Ne, že bych nebyla ráda, že se strhly zajímavé názorové pře a to nejspíš natolik zajímavé, až se dva články tento měsíc objevily na titulce, ale čeho je moc, toho je příliš. Protože nevím jak vy, ale já v tomhle předvánočním období zcela ztrácím chuť za cokoli bojovat, o cokoli se přít a cokoli řešit, radši si doma lepším vánoční hvězdy a chodím áchat a óchat na vánočně vyzdobené náměstí, kupuju dárky, piju svařák a ležím doma s knížkou a čajem, zatímco za okny je mráz. Ano, mráz, který obvykle nijak zvlášť nemusím, ale letos mě nějak nadchl a baví mě ho vnímat a pozorovat. Třeba když jsem před pár dny večer šla na cigáro na dvůr, abych zjistila, že tam, kde ještě dvě hodiny předtím byl holý beton, je náhle spousta lesknoucích se a třpytících sněhových vloček. Právě tahle chvilka se mi v hlavě přetvořila do pár veršíků a dokonce mě inspirovala i k vybarvení mandaly ve stylu a barvách zimy, které k tomuto účelu volím jen velmi výjimečně. Takže opusťme chvíli diskuze plné plamenných výměn názorů a pojďme radši do světa mandal, zimy a poezie:) Je advent!:)

Elektronická evidence zaměstnanců

10. prosince 2016 v 19:40 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Internety prostě dokáží vymyslet vtip na úplně všechno do nejpozději pár minut poté, co se daná věc stane. A na EET už koluje sítí tolik vtipů, že si jima může Andy Babišů vytapetovat všechny fabriky. Mě hořce pobavil nový návrh z hlavy internetových vtipálků, který nyní budu volně v článku parafrázovat - jmenuje se elektronická evidence zaměstnanců.

Slovo nad zlato aneb balzám pro uši etymologovy

6. prosince 2016 v 22:20 | Lúmenn |  krásy češtiny...
V (zatím bohužel velmi článkově chudé) rubrice "Krásy češtiny" jsem se rozepsala o své oblíbené vědní disciplíně, jíž je etymologie, tedy věda o původu slov. Ne, že bych po nocích louskala etymologický slovník, zas tak zažraný amatérský lingvista nejsem, ale kdykoli na nějaké poznatky z etymologie narazím, chtivě je hltám a obvykle se na nich na dost dlouhou dobu zaseknu. Objevovat původ slov a pokoušet se mapovat jejich složitou cestu až do našich úst, to je prostě něco senzačního - a spousta slov už pro vás nikdy nebude stejná, když objevíte jejich prapůvodní význam, stanou se jaksi bližšími a svět najednou dává o fous větší smysl. Ale o nadšení pro etymologii tento článek nebude - i když, možná trochu přeci jen:) Nedávno jsem totiž objevila hotový etymologický poklad v podobě pořadu Českého rozhlasu 2 Slovo nad zlato.

Dudlajdá!

5. prosince 2016 v 22:37 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Loni jsem Vánoce nějak pořádně nestihla zaregistrovat a najednou už tu byly, proběhly kolem mě jak stádo splašenejch sobů a zase zmizely v nenávratnu. Normálně mám každý rok zhruba od půlky listopadu nutkání všude věšet třpytivé ozdoby, vít adventní věnce a výt koledy, ale loni to na mě ne a ne přijít a najednou bylo po všem. Možná to bylo dáno prostředím, kdy jsme s mým drahým bydleli v jednom domě s jeho babičkou, která působí jako všechno možné, jen ne jako veselý vánoční skřítek. Myslím, že i Grinch by před ní strachy zalezl do skříně. Letos už si ale lebedíme ve svém a tak se stalo to, co se mě - nenapravitelnému milovníku Vánoc, prostě nevyhnutelně stát muselo. Dudlajdá, ejchuchů, šambalamba, nesem vám noviny, tramtarará, Vánoce jsou tady! Ehm, nejsou, já vím, ale za pouhopouhých devatenáct dní budou a já tradičně a nádherně vyšiluju:)

Meče pravdy, sítě lží a únava ze společnosti

2. prosince 2016 v 12:01 | Lúmenn |  ztracena ve vlastních snech...
Včera na mě po dlouhé době padl zase nějaký civilizační splín. Žiju už dlouho hluboko zahrabaná ve své šťastné sociální bublině a nerada z ní vylézám, nevidím v tom žádný smysl. Obklopená svobodomyslnými, inteligentními lidmi s neotřelými názory si tak v klidu lebedím, televizi nezapínám, diskuze nečtu, do hospod nechodím a většinu času trávím buď ponořená ve slastném pracovním zápřahu nebo čtením knih. O to horší je srážka s realitou, která na mě nemilosrdně útočí ze sociálních sítí a které se snažím vyhýbat jak čert kříži.
Nemám si s ní co říct, nemám páky na to, ji změnit a tak ji prostě ignoruju. Jistě, někdy mi vleze až do baráku v podobě různých nejnovějších udavačaských zákonů a jiných čupr novinek naší drahé vlády, ale obvykle ji ingoruju tak vehementně, že mě nechává být.

Trojité knižní vánoční nadělení

1. prosince 2016 v 20:56 | Lúmenn |  o blogu...
Nejoblíbenější vánoční dárek, který dávám i dostávám, je kniha. Co se taky od knihomola, co louská desítky knih ročně, asi dá čekat, že:) Naštěstí mám podobně laděnou rodinu a tak "placaté" dárky u nás prostě frčí. Pokud i vy rádi dáváte pod stromeček knížky a ještě jste je letos nestihli nakoupit, mám pro vás tip, jak udělat radost sobě, obdarovaným a zároveň i Lúmennce:)
Spolupracuji s internetovým knihkupectvím Martinus a pokud kliknete na tento banner:

martinus.sk

a pak si na Martinusu nakoupíte vánoční dárky v podobě knih, stanou se tři úžasné věci:
1) Nakoupíte za fajn ceny ve fajn eshopu, z čehož budete mít radost.
2) Obdarujete někoho knihou, což je nejlepší dárek ze všech, a on/ona bude mít radost.
3) Lúmennka dostane drobné procento provize z vaší objednávky a bude z toho mít radost.
To znamená trojitou radost a to už je pořádná porce radosti:) Ne, vážně, ten eshop je fakt supr a pravidelně si u nich zásobím knihovnu a affiliate program mají vcelku férový a vstřícný, takže budu ráda, když k příštímu nákupu knih použijete tenhle nebo jakýkoli jiný banner na mém blogu a přispějete tak na moje o klávesnici otlučené prsty, aniž byste museli vydávat jedinou kačku navíc z kapsy:) Díky všem:)