b

Leden 2017

Budoucí matky? Ne, těhotní lidé!

31. ledna 2017 v 11:00 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Před časem jsem psala zamyšlení k propírané básničce o maminkách od Jiřího Žáčka a v některých komentářích zaznělo, že básnička skutečně je nevhodná, že znevažuje ženy, ale že přece nikdo netvrdí, že by měla být zakázaná a že to možná s kritikou genderového aktivismu trošku přeháním. A tramtarará, o týden později si v britských novinách The Telegraph přečtu, že byl vydaný nový manuál pro medicínské pracovníky pro komunikaci s pacienty. Ehm, klienty. Ehm, v češtině by to asi mělo být s klienty a klientkami, abychom bylo eňo ňůňo korektní. I když, jak to tak čtu, asi bych pro čirou korektnost měla říci s klienty, klientkami, klienty, jež právě prodělávají proces změny na klientku a klientkami, jež se právě mění na klienty a také se všemi, kteří se necítí být ani klienty ani klientkami, ale vyznávají neutrální gender. Nebo tak něco. Protože ten manuál je vážně nátřesk.

Ledne, táhni už do ***

30. ledna 2017 v 21:33 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Každý rok touto dobou prožívám tytéž pocity. A letos, kdy se zima rozhodla, že nám to natře a naprosto se vysměje nějakým teoriím o globálním oteplování, jsou ještě silnější. Daly by se popsat jednoduše - už toho mám po krk! Zima je prostě nejhorší roční období a žádný chladomil mi to prostě nevymluví. Jasně, pochopím, že někdo si nehoví v (mnou oblíbených) letních třicítkách a pálícím slunku, ale vážně někdo může mít rád teploty pod nulou? Co je na tom jako dobrého? To, že když vylezete ven, tak je vám do pár minut kosa na ruce, do půl hodiny kosa na nohy a do hodiny máte tak zmrzlé škraně, že nemůžete říct ani slovo? Říkají, že se mám pořádně oblíct a kosa mi nebude. Haha, to určitě. Naposledy jsem si vzala do nepromokavých glád dvoje teplé fusekle, pod gatě termolegíny, na sebe dva svetry, šálu, čepici, rukavice a flaušový kabát a stejně mi do deseti minut byla taková klendra, že bych se klidně nechala upálit inkvizicí, jen abych se zahřála.

Šílené sny maxipsa Lúmennky

26. ledna 2017 v 16:33 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Patřím mezi ty lidi, kteří mají barvité a živé sny a dokonce si je ráno pamatují. Ba dokonce jsou některé mé sny tak barvité a živé, že mám ráno trošku problém s návratem do reality a někdy se přistihnu, že vzpomínám na nějakou událost a nejsem si jistá, jestli se stala ve snu nebo ve skutečnosti. Některé snové spletence mě baví svou příběhovou linkou ještě po letech, jiné sny mám zapsány ve škatulce "hustej introspektivní nářez" a nalézám v nich zajímavé informace o mě a o mém podvědomí a pak tu jsou různé noční můry, jejich obsah by mnohdy vyděsil i režiséry japonských hororů. Ale asi nejoblíbenější sortou mých snů jsou sny humorné, které by nedala dohromady ani banda komediálních scénáristů.

10 nejlepších knih za rok 2016 - část I.

24. ledna 2017 v 20:50 | Lúmenn |  literární díla...
Loňský žebříček knih se mi sestavoval trochu hůře, než ty předešlé, protože na předních příčkách figurují jak celé knižní série, tak i více knih od téhož autora, které jsem prostě sloučila do příčky jedné, jinak by 10 nejlepších knih, které jsem za loňský rok přečetla, pocházelo z pera jen šesti autorů. A já bych vás nerada okrádala o další, mnou vysoce hodnocení knižní tipy. Tím jsem se ale dostala do situace, kdy musím přiřknout desáté místo buď třem rovnocenně hodnoceným knihám nebo z nich prostě s těžkým srdcem vybrat jen jednu. Nakonec jsem se pro zjednodušení žebříčku rozhodla vybrat jen jednu - a vyhrál to nakonec pochopitelně autor, od nějž jsem četla většinu tvorby a místo v žebříčku si tak zasloužil nejen svým posledním počinem, ale čtu ho pravidelně a ráda. Ale dost úvodních řečí, pojďme už na Lúmennčí knižní TOP 10 roku 2016, začínáme od desátého místa a v tomto článku si představíme druhou pětici toho nejlepšího, co mé čtenářské srdce loni potěšilo.

Básničky a domněnky

20. ledna 2017 v 13:21 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Když se na sociálních sítích poprvé objevily statusy o čítankové básničce Jiřího Žáčka o maminkách, myslela jsem si, že to bude jen taková bouře ve sklenici vody, která se rychle přežene. Ale už týden se to ve veřejném prostoru diskutuje pomalu víc, než americké prezidentské volby nebo nástup EET. A v zásadě existují dvě strany barikády, přičemž jednu stranu obhajují genderové aktivistky a feministky, které básnička uráží, a druhou pak (bohůmžel pro ni) obvykle konzervativní čecháčci. A mě ta debata už pomalu dostává úplně do nepříčetna, protože prostě nejsem s to pochopit, jak se někdo jejím obsahem vůbec může cítit dotčen nebo dokonce volat po jejím odstranění z čítanek, což obhajuje bojem proti genderovým stereotypům.

Sesterská cesta časem

18. ledna 2017 v 19:23 | Lúmenn |  fotky...
Už před pár lety jsem zaregistrovala na internetu fotografické "cesty časem" - kdy se titíž lidé vyfotí ve stejné pozici a stejném oblečení jako například v dětství. Je tam krásně vidět ten posun od kulatých dětských obličejů k dospělejším a často je taky děsně vtipné vidět dospělé dělat totéž, u čeho je zachytili rodiče v době kdy byli děti - třeba takové hraní si na pískovišti nebo klouzání se na skluzavce na hřišti nabere úplně jiný rozměr, když ho dělají lidi po dvaceti letech:) Někdy jsou takové fotky i nostalgické, když je vidět jak zestárli třeba rodiče nebo jak se z malého štěňátka stal starý opelichaný pes. Většinou jsou ale vybrány takové fotografie, které vzbouzí spíš úsměv, než nutí zamačkávat slzy dojetí a právě těmi jsme se nechaly loni na Vánoce inspirovat s mojí sestrou.
Rozhodly jsme se našim rodičům a prarodičům vytvořit kalendář právě s těmito fotkami, kdy jsme naaražovaly výjevy staré někdy i víc, než 20 let a znovu je zachytit s našimi dospělými ksichty. Kalendář měl doma veliký úspěch a já vás teď na naši cestu časem vezmu také:)

Nesmysly a zhovadilosti v EET

17. ledna 2017 v 16:23 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Jak se blíží 1.březen a tím i okamžik, kdy se mě jako maloobchodníka bude elektronická evidence tržeb týkat, sleduji dění kolem ní samozřejmě mnohem pozorněji. Dneska mě v tomto ohledu naprosto zvedl ze židle rozhovor se šéfem finanční správy (což ani probohy netuším, co je za úřad), který z rukávu sypal jednu naučenou floskuli za druhou, ale absolutně nebyl schopen odpovědět na dotazy čtenářů - pochopitelně zejména podnikatelů, kteří nově zaváděné opatření cítí na vlastní kůži a často se v něm ztrácejí nebo dokonce ani nemohou dostát jeho podmínkám, i kdyby nakrásně chtěli. Což není divu, protože ten zákon je paskvil, jaký tady dlouho nebyl - a to i když odmyslíme to, že je to šmíracká praktika, když vynecháme likvidační pokuty, problémy s internetem, drahé pořizovací náklady na všecky ty technologické vychytávky, co to šmírování umožní a další možnou kritiku EET. Páni na ministerstvu totiž jaksi nedomysleli, že v ČR funguje spousta druhů podnikání, které nezapadají do čítankových socialistických příkladů interakce zákazníka a "ženy za pultem", ale odehrávají se třeba kompletně ve virtuálním prostředí, kterému tihle hoši z finančáku ani za mák nerozumí. Pojďte se se mnou podívat na podivnosti, troufám si říct až zhovadilosti, které EET přináší...

Rok se s rokem sešel...

12. ledna 2017 v 15:01 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Vždycky jsem byla přesvědčená, že když se člověk zamiluje, pozná to na první pohled - chvění v břiše, podlamující se kolena, podivný pocit touhy, pohledy zaklesnuté do sebe a z nebe se snáší bluesová kapela, aby spustila ploužák. Koneckonců i moje první láska taková byla - mě bylo čtrnáct, jemu patnáct, koukali jsme se na sebe celý večer v místnosti plné lidí a až na tu bluesovou kapelu, kterou jsme mohli slyšet maximálně tak ve svých hlavách, to bylo přesně takové, jak popisují fantasy romány pro mládež a Shakespearovy sonety. Od té doby jsem to brala jako jakýsi mustr pro své milostné vztahy a ve chvíli kdy se vzduch zatetelil takovým tím pocitem, atmosféra zhoustla na skupenství lubrikačního gelu s jahodovou příchutí a pohledy o sebe křísaly jak dobře nabroušené samurajské katany, mi bylo jasné, že tohodle chlapa prostě musím mít. Jenže čas ukázal, že epický chemický výbuch v žilách a napětí na úrovni "americko-ruské vztahy během studené války", jsou sice docela fajn ukazatele zamilovanosti, ale příslib trvalého vztahu z nich nekouká ani omylem.

Dnes podáte, někdy možná dodáme

7. ledna 2017 v 17:33 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Loni před Vánoci se strhla mela, když někteří zaměstnanci České pošty oznámili stávku za zlepšení svých platových podmínek. Stávky se nakonec účastnilo jen mizivé procento zaměstnanců, ale komentáře na internetu překypovaly vtipy jako "Jéé, Česká pošta bude stávkovat a já myslel, že stávkuje už roky." Stejně tak asi každý zná vtípek - "Řekl bych ti fór o České poště, ale bojím se, že by ti nedošel." Prostě Česká pošta je už dlouho vnímána jako synonymum špatných služeb, ztracených zásilek a nedoručených balíků. Bohužel se často v záplavě kritiky opomíná otázka - proč tomu tak je? A ještě další, totiž - kdo za to může. Většinu vzteku nespokojených zákazníků si bohůmžel odnesou přímo zaměstanci na přepážkách a poštovní doručovatelé, kteří za to ale dle zákona padajícího hovna většinou nikterak nemohou. Podle všeho je za dlouhodobou tristní situací poštovních služeb vedení, neschopné své zaměstnance pořádně ohodnotit ani jim přidělit adekvátní míru povinností.

Jak Lúmennka dostala obraz

6. ledna 2017 v 14:00 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Některé vánoční dárky jsou lepší, než jiné. Nic proti teplým ponožkám, pyžamku s kočičkama nebo sprchovým gelům, to jsou všechno krásné a velmi praktické dárky, které vždycky potěší. Ale když rozbalíte pod stromečkem fusekle, prostě to není takové to "jupííí, paráda, super", jako když si rozbalíte knihu, na kterou se strašně těšíte nebo nějaké čupr dupr překvápko, které byste ani za mák nečekali. Pamatuju si, jak jsem skoro skákala do stropu, když jsem v deseti letech dostala od Ježucha rádio s mikrofonem, na kterém jsem si tak mohla natáčet svoje vlastní věci - archivní rozhovory se všemi více či méně ochotnými členy rodiny z doby mých "rozhlasových začátků" pořád někde na páscích mám:) A takových vzpomínek mám vícero, jednu krásnější a víc juchejdá, než druhou. A o letošních Vánocích se k nim přidala další, která končila slzičkama dojetím a mlaskavou pusou drahému - od něj jsem totiž letos dostala obraz. A ne tak ledajaký obraz - můj obraz. Pokud se právě ofrňujete, jak to, že tam juchám nad obyčejným vlastním portrétem, ještě neříkejte hop, dosud jsme nepřeskočili. To není žádný portrét, to je obraz mojí duše - dar vážně z hloubky srdce:)

Proč rok začíná 1.ledna?

5. ledna 2017 v 10:00 | Lúmenn |  putování za záhadami...
Nepřišlo vám zvláštní, že když vyjmenováváme roční období (jaro, léto, podzim, zima), začínáme jarem, ale kdybychom chtěli být striktní podle kalendáře, museli bychom říkat spíš kus zimy, jaro, léto, podzim, kus zimy? Čím to, že kalendářní rok začíná ve zcela všední a ničím nezajímavý den 1.ledna a ne třeba o nějakém zajímavém astronomickém úkazu, jako je letní či zimní slunovrat? A přemýšleli jste někdy, proč latinské názvy posledních měsíců v roce (september, october, november, december) připomínají číslovky (sedm, osm, devět, deset), které se ovšem rozcházejí se skutečným pořadovým číslem měsíců? Já nad tím koumám celý život a dneska jsem se rozhodla to konečně rozlousknout:) Odpověď vás možná překvapí. Za všechno totiž můžou úředníci. Římští úředníci.

Přebytkový rozpočet je super, ale...

4. ledna 2017 v 16:27 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Včera to vypuklo - samolibý úsměv, kravata jak ze žurnálu, tiskovka s blikajícími fotooparáty a vrnícími kamerami a večer se na zpravodajském kanále neřešilo v zásadě nic jiného. Ó pan velkomožný Hrabiš Babiš se poplácával po ramenou, protože po dvaceti letech má Česká republika poprvé zase státní rozpočet v černých číslech. A co v černých číslech, máme rekordní přebytek. No není to hustokrutopřísné? Není pecka řídit stát jako firmu? Koblihy pro všecky a ANO, už je líp?
Vím, že na našeho velkoúžasnolepého ministra financí nepěju zrovna chválu, ba troufám si říct, že toho estébáckýho zmetka pána zrovna moc nemusím a často ho kritizuji. A asi se najdou tací, kteří jsou přesvědčení, že přebytkový rozpočet je něco, za co Babiš konečně zaslouží aspoň malounko pochválit i od svých zarytých kritiků. Jenomže a´t se na to koukám jak chci optimisticky, ono to vůbec není tak růžovoučké, jak se nám náš aspirant na příštího premiéra snaží s úsměvem a bodrým slovenským přízvukem nabulíkovat...

Lúmennčí seznam knih za rok 2016 (a povídání k tomu)

1. ledna 2017 v 21:54 | Lúmenn |  literární díla...
V roce 2014 jsem si dala takové malounké nevinné knižní předsevzetí - že přečtu aspoň jednu knížku za týden. Povedlo se. A spustila to čtenářskou lavinu, kterou jsem nezastavila dodnes - a ani to neplánuju:) Zatímco roky před tím jsem svůj nejdražší koníček povážlivě zanedbávala, od onoho osudného roku čtu jako divá a dvaapadesát týdnů mi nestačí. Čtenářská úroda za rok 2016 nakonec zahrnuje 62 knih, některé skvělé, jiné průměrné a některé strašlivácky pitomé. Stejně jako loni vám přináším seznam pro inspiraci, seřazený dle mého osobního hodnocení každé knihy od nejlepší po nejhorší. A stejně jako loni prvních deset příček na žebříčku zrecenzuji podrobněji v článku, na který se můžete těšit brzy.