b

Fáze: housenka

27. února 2017 v 16:38 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Před pár lety na Masters of Rock přišlo takové to ráno, kdy vás sere úplně všecko - a nepomáhá na to ani kafe, ani vyprošťovák, ani palačinka se zmrzlinou a šlehačkou. Jediné, co zabralo, bylo obléknout si zelenou bundu s kapucí mého asi dvoumetrového kamaráda, do které jsem se v pohodě zabalila celá, že mi z té zelené změti trčel jen obličej. Vypadala jsem jako housenka a rozhodla jsem se být naštvaná housenka, takže jsem na kolemjdoucí metloše vydávala různé podivné mručivé a chrčivé zvuky, které zněly zhruba jako "chrňaňaňaňaňa". Po půl hodině housenkování bylo po smutku a špatné náladě a ze zelené kukly se vylíhnul překrásný, ehm dobře, takže prostě jenom motýlek:) Vlastně Lúmennka. A proč vám tuto historii povídám? Chrňaňaňaňaňa....protože jsem housenka právě teď!



Nesedím sice zabalená v kapuci na rozpáleném asfaltu rockového festivalu a neděsím metalisty vydáváním strašidelných zvuků, ale možná by mi to bodlo. Moje současné housenčí období vypadá podstatně mírumilovněji. Zakuklená sice jsem, ale jen dovnitř sebe a veškeré fujky nálady si vybíjím spíše nedestruktivními způsoby - tvořím, cvičím, odpočívám a jím.

Poslední měsíce byly totiž hektické tak, jak jsem za svůj dospělý život asi nezažila a doteď nechápu, jak jsem v sobě našla tolik energie. Patrně jsem vycucala i záložní zdroje záložních zdrojů a můj ukazatel nabití teď svítí zoufalou červení, či spíš žalostně poblikává a prosí o připojení do sítě. Když se s tím spojily nepříjemné externality, jako dlouhá tuhá zima, probudivší se zdravotní obtíže se zády a nervy a do toho pár drobností u mých nejbližších, najednou jsem zjistila, že kde nic není, tam už fakt není z čeho brát.
Ke konci roku jsem vyráběla a posílala balíčky jak oteklá, což se sice finančně projevilo příznivě, ale času bylo zoufale málo a spánku ještě míň. Od roku nového jsem musela přeházet pracovní život, najít přivýdělky ke stávajícím příjmům různým psaním článků a tak podobně, předělávala jsem celý eshop, do toho pracuju na složení vůdcovských zkoušek ve skautu, jezdím na schůzky našeho oddílu do Prostějova, každý týden napíšu několik článků na oba blogy, obstarávám domácnost, zpracovávám účetnictví za minulý rok a píšu a tvořím a odepisuju a vyřizuju a...nedávám to.
Předminulý týden to bylo cítit asi nejsilněji. Ztráta citu v končetinách byla asi tou nejvýraznější věcí, díky níž jsem si uvědomila, že hladiny energie poklesly níž, než je moje tělo schopné zvládat. Pár depresivních dní k tomu, bolavá záda a tadá, i Lúmennce došlo, že to fakt bude chtít restart systému, jinak to skončí tak, jako už jsem pákrárt zažila - a dlouhodobá neschopnost a běhání po doktorech není nic, na co bych měla náladu.

Takže jsem včas zařadila z životního tempa zpátečku a momentálně se pokouším vybalancovat své dny tak, aby odpočinek a relaxace měli přednost před vším, co se mi ještě minulý týden zdálo jako naprosto neodložitelné. Někdy si říkám, že nebýt po zdravotní a psychické stránce taková chcíplotina, už jsem minimálně ředitelka Zeměkoule, ale holt každému bylo dáno do vínku něco a když se stála fronta na psychickou a fyzickou odolnost, asi jsem ji nějak přehlédla:)
A jak se housenkovací období projeví v praxi? Asi jste si mohli všimnout, že už únor byl na články chudší a očekávám, že s březnem to bude ještě horší. Seřadila jsem si seznam priorit, kde jsem na první místo umístila zdraví, na druhé obživu a tak se logicky zbytek aktivit nachází až na chvostu, blog bohůmžel nevyjímaje.

Pozitivní je, že když mě přestal ve snech strašit prázdný formulář na nový článek a graf návštěvnosti strmě klesající dolů, kdykoli na pár dní vynechám s psaním, ulevilo se mi. A objevila jsem spoustu aktivit, které mi díky času, strávenému blogováním, unikaly. Je děsné, když se z vašeho nejmilejšího koníčku stane povinnost - a já nechci, aby můj blogerský zápal po deseti aktivních letech vyhasl právě na této překážce. Proto je housenkovací období především blogerskou dovolenou. Posel světla, můj druhý web, je součástí mého podnikání a tomu se naopak toužím věnovat více. Snový soumrak, mé milé hřejivé místečko ve vodách internetu, mě ale poslední dobou stál více sil, než mi do žil vléval. Nezavírám krám, jen se na chvilku vážně potřebuju zakuklit, abych nabrala sil. Nečekejte na závěr článku žádné sbohem, ani na shledanou, možná článků bude stejně jako dřív...jen... musím se zase naučit psát pro sebe a svou potěchu, ne pro grafy návštěvnosti, žebříčky oblíbenosti a záplavy lajků. Musím uvnitř housenky zase objevit tu prostou radost z bytí a ne se pořád snažit všemu a všem zavděčit - a to nemluvím zdaleka jen o blogu. Poslední měsíce života mi daly pár velmi výrazných facek, které mi měly ukázat, že nemůžu zachraňovat svět, aniž bych stála pevně na vlastních základech, že nemůžu chtít od sebe heroické výkony a oběti za každou cenu, protože kdo nenachází štěstí v tom, co dělá, to jen těžko může dělat dobře.

Stávám se tímhle...


...abych se mohlatransformovat do tohoto:


Jo, vážně, larva berušky je fakt strašlivácky ošklivá. A jak krásný a užitečný brouček z ní pak vyroste:) Tak si u jednoho ze svých nejmilějších zvířat beru příklad. Čas housenkování nastal, až se vylíhne beruška, bude zase líp:) S láskou vaše Lúmennka housenka
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 27. února 2017 v 17:09 | Reagovat

Tak přeji hodně odpočinku a spoustu nových sil! :-)

2 Figotka de Margot Figotka de Margot | 27. února 2017 v 18:02 | Reagovat

Tak vzhůru do zakuklení a naber mnoho sil! :)

3 Qûdí Qûdí | 28. února 2017 v 10:28 | Reagovat

Odpočívej,relaxuj, vykašli se na nás, hlavně ať se do psaní nenutíš! My to vydržíme.😀

4 veruce veruce | Web | 28. února 2017 v 16:00 | Reagovat

Nabírej sil a užívej si jiné aktivity. Člověk by neměl žít jen na internetu :)

5 Andrea V. Andrea V. | Web | 28. února 2017 v 16:18 | Reagovat

Mám to stejně. Aktivita na webu je z pohledu návštěv pod zemí, a já se chci naučit znovu psát jen pro to psaní, a ne pro vysoká čísla na počitadle. Zůstala mi jedna série z pravidelných článků, a ten zbytek se bude muset najít sám

6 Luci Luci | 5. března 2017 v 0:02 | Reagovat

"a rozhodla jsem se být naštvaná housenka" :DDD Milá Lúmenn, ten příběh je perfektní!!! Rozkošný.
Přesně tak, z blogování se nemá stát povinnost a žebříček oblíbenosti. Můžeš vydat tisíce článků a nebo taky třeba jeden, který zrovna just někomu moc pomůže a bude mít hodnotu největší.

7 Winn Winn | Web | 6. března 2017 v 0:12 | Reagovat

Vůdcovské zkoušky? Myslela jsem, že již aktivně neskautuješ. Pletu se, nebo ses vrátila? :)
Každopádně k vůdcovkám a nejen k nim přeji mnoho štěstí a sil. :)

8 Lukas Lukas | Web | 6. března 2017 v 18:45 | Reagovat

docela zamyšlení-hodné a hlavně roztomilé přirovnání -vskutku :)

9 Blanch Blanch | Web | 10. března 2017 v 16:24 | Reagovat

Pamatuji si doby, kdy jsem mívala online 80 lidí, za den 1000, za měsíc třeba i 50 tisíc, a měla jsem hrůzu z toho, že ty lidi svou neaktivitou nějak zklamu. Bylo hezké vědět, že o mě jeví zájem, o mé koníčky, zájmy, osobu, ale na druhou stranu to bylo velmi ubíjející. Připadala jsem si, jako bych za ně měla zodpovědnost.

Ale když jsem pak na zhruba dva tři roky vypla a přestala být nějak přehnaně aktivní(v jistou dobu spíš úplně neaktivní) a ti lidi se rozprchli, zjistila jsem, že všechen ten stres a tíha jsou pryč a je mi mnohem líp. Je pravda, že i ten blog/web, cokoliv, vezme člověku velké množství energie.

Teď nikomu nic "nedlužím", k nikomu se neupínám, jsem pánem svého času a neřeším takové s odpuštěním blbosti, a je mi o mnoho líp a volněji.

Ale člověk tím vším, i tím, co píšeš, zkrátka taky testuje svoje mantinely. A ví, že příště už to tak daleko zajít nenechá.

10 Lúmenn Lúmenn | Web | 11. března 2017 v 12:42 | Reagovat

[7]: už zase ano:) Nějak mi to začalo po letech scházet:)

[9]: je fajn slyšet, že v tom nejsem jediná:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama