b

Good bye, Club 27!

17. dubna 2017 v 13:44 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Předevčírem jsem ležela večer doma v posteli, do půlnoci zbývalo pár minut, a já si pohrávala s myšlenkou, jaké by to bylo, vyhrabat někde ve sklepě brokovnici a vymalovat zeď "na Cobaina". Samozřejmě, že jsem to nemyslela vážně, sebevražednými choutkami netrpím a brokovnici taky doma nemáme, ale těmito lehce morbidními úvahami jsem se po svém loučila s věkem 27 let. A od včerejška je to jisté - do Klubu 27, tedy mezi slavné umělce, kteří právě v sedmadvaceti letech zemřeli, se už nikdy nezařadím (ne, že bych o to tedy nějak výrazně stála:)). Včera jsem totiž dosáhla "krásného" věku osmadvaceti let. Bye bye, klube 27, bye bye, další roku mého života. Už zase jsem měla narozeniny...


Hernajz, čím to je, že čím víc člověku je, tím víc depresivně svoje narozky prožívá? Doteďka bylo všechno hepy šajny, dobrá nálada, přicházející jaro a tak všelijak podobně a najednou, patnáctej duben, předvečer narozenin a depka jako prase. Táhne mi na třicet, biologické hodiny tikají takovou rychlostí, že by si z nich mohly speed metaloví Dragonforce udělat metronom, podnikání mě furt neživí a blogerské úspěchy předešlých let už mi dávno vyfoukly mladší a dravější jůtubeři a instagrameři (říká se jim tak?). Videa mě neba, fotit neumím a koukat na svět přes mobilní telefon vážně není můj šálek rumu. Jsem stará pisálkyně, patřící do starého železa, zalezlá ve své noře, ve svém domečku, hnízdím a čekám, až se můj drahý konečně uráčí zaset na potomstvo a živím se kde čím, protože z pravidelné pracovní doby mi do pár dní začne hrabat.

Juhůů, to zní mnohem méně optimisticky, než moje články z poslední doby, že? Kde je ta Lúmennka na speedu s úsměvem od ucha k uchu, když ji potřebuju? Kde je ta moje horečná aktivita posledních týdnů? Najednou se zdá, že nic nemá smysl, že už jsem na odpis a že se mi stejně nikdy nesplní moje životní sny. Klub 27 se najednou zdá jako docela logické východisko pro umělecké duše, které se ne a ne zařadit do spořádaného stáda tohodle světa a depresi z představy osmadvacátých narozenin vyháněly tu chlastem a drogami, tu rovnou dobře mířenou kulkou.


Helemese, fakt nemládnu
(1990 versus 2016)

Ale no tak. Neberte mě tak vážně. Skuhrám si tu do éteru a nechápu, že už je to potolikáté, co jsem sfoukla pomyslnou svíčku na dortě. Ještě včera jsem chodila do školky a dneska jsem dospělá ženská s dospěláckým starostmi, vychovávám jednoho psa, jednoho chlapa a co nevidět snad i svůj v krvi na svět vytlačený genetický odkaz a pořád mi to nějak nedochází, že to už je jako ono. Ta dospělost, o které jsem snila jako rebelující prvňáček, co prohlásil, že už umí všecko a do školy ho znovu nedostanou. Ta dospělost, které jsem se hrozila při čtení Pipi Punčochaté a přesto se na ni tak trošku těšila. Ta dospělost, od níž jsem očekávala velké věci a nakonec zjišťuju, že jsem vlastně pořád stejná, jen mám víc vrásek, horší kocoviny a bambiliardu povinností, jimž z půlky ani pořádně nerozumím.
Osmadvacet není žádný životní milník. Je to jen další číslo v řadě, nic světoborného, nic zajímavého. Ale kdo ví proč to na mě letos padlo víc, než roky předtím. Možná pro tu všední fádnost toho čísla, které říká, že pětadvacet dávno minulo a třicítka je za rohem. Možná proto, že narozeninový den byl obyčejný, jako spousta jiných nedělí a to jsem se před osmadvaceti lety prosím právě v neděli narodila. A nebo mi hrabe z prodlouženého víkendu, o němž už z nudy peču chleba, protože nemám do čeho píchnout.
Panenko skákavá, peču chleba! Kdyby mě vidělo moje osmnáctileté já, jak si taky hezky sedím s bylinkovým čajem nad domácím chlebem a žehrám počasí, že je moc studené na to, aby se dal dneska zasadit salát, asi by se mi vysmálo a řeklo, že do tohodle nikdy nedoroste. Že ono v mém věku bude už minimálně ředitel zeměkoule. A já se usměju pod fousy, protože vím, že nebude. Že bude právě tady, na tomhle místě, u svého mandalami ozdobeného stolu pít s červeného hrnku se srdíčky bylinkovej čaj a skuhrat, že je zase o rok starší...

Tak všecko nejlepší, ty stará bréco. Venku přestalo pršet, tak mazej vyřešit ten salát:)


Chleba - důkaz místo slibů:) A abyste věděli, tak jsem si ten instagram taky pořídila,
tak doufám, že mě začnete sledovat tuhlenc. Jdu s dobou, neasi:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 17. dubna 2017 v 14:03 | Reagovat

Je mi 22 a začínám se bát přibývajících let :-D

2 Ayeri Ayeri | 17. dubna 2017 v 17:58 | Reagovat

Všechno nejlepší! I když se to pod takhle depresivně laděný článek nehodí, musím ti popřát hodně zdraví, štěstí, lásky a radosti a ať se ti splní všechny tvé sny :) Dárek nemám, tak jsem ti dala aspoň odběr a lajky na instagramu a sdělím ti, že placky, liška a mandala ze 7.dubna  (což byly mimochodem moje narozeniny :D) jsou naprosto úžasné :D

3 Lúmenn Lúmenn | 17. dubna 2017 v 19:18 | Reagovat

[2]: děkuji <3

4 veruce veruce | Web | 17. dubna 2017 v 20:03 | Reagovat

Taky se mi plíživě blíží třicítka a s blogováním to vidím podobně... To však ale není důvod ti nepopřát - zejména přeji pevné zdraví, brzké rozhoupání se pro potomstvo (stojí to za to, fakt!) a také mnoho úspěchů v oblastech, ve kterých působíš! :)

5 Tonka Bláznivá Tonka Bláznivá | E-mail | Web | 17. dubna 2017 v 22:07 | Reagovat

Jsem o pět let mladší, ale cítím se stejně. Nejspíš za to může to, že od šestnácti bydlím sama a trápím se starostmi dospělých...

6 B. B. | E-mail | Web | 17. dubna 2017 v 22:09 | Reagovat

Hlavu vzhůru, těch roků máš před sebou ještě fůru! :)

7 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 18. dubna 2017 v 7:34 | Reagovat

Já posledních pár let zapomínám, kolik mi vlastně je... :D
Ale dle toho, že mi v anglii nepůjčí auto, usuzuji, že pořád ještě málo i když si připadám, že mi je nejmíň milion.
A všechno nejlepší :)

8 Andrea V. Andrea V. | Web | 18. dubna 2017 v 15:57 | Reagovat

Že šálek rumu :) Mně je taky čerstvě 28 - měsíc a kousek :)

9 Městoběžnice Městoběžnice | Pátek v 1:11 | Reagovat

Jak žádný milník - už 10 let jsi oficiálně dospělá, takže velké kulaté výročí! :-)

10 Lúmenn Lúmenn | Web | Pátek v 20:01 | Reagovat

[9]: tak takhle brát mě to nenapadlo:))

11 stuprum stuprum | Web | Neděle v 1:40 | Reagovat

Smutné je, že ti, co maj být pod drnem, žijou do stovky a dobří umírají mladí. xD

12 Jan Duha Jan Duha | Web | Neděle v 9:53 | Reagovat

Všechno nej i ode mě :)

Plánuju dnes znovu nahlídnout do tvé sbírky ,,Bouře ve sklenici vína", je dost inspirativní. Já budu mít letos čtvrt století, tak se chystám uspořádat pořádnou párty, i když ještě nevím, zda, jak a kde se uskuteční :D

Já si někdy připadám strašně starej a někdy zase jako teenager... ale zatím jsem ještě dost mladej na to, abych si z toho plynutí času mohl dělat srandu... asi jako Kato :D

https://www.youtube.com/watch?v=RJbgNvP47-0

13 Lúmenn Lúmenn | Web | Neděle v 22:20 | Reagovat

Děkuji všem za přání :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama