b

Vzduch po dešti krásně voní...

10. dubna 2017 v 23:22 | Lúmenn |  ztracena ve vlastních snech...
Před chvílí se za mým oknem objevil modravý záblesk a já se v první chvíli lekla, že mě sleduje nějaký stalker a právě si mě zvěčnil svým teleobjektivem za použití blesku, jak sedím u počítače v domácím oblečení, srkám čaj a překládám rozhovor pro Spark. Až když jsem vytáhla sluchátka z uší, došlo mi, že venku se odehrává jarní bouřka. Jak rychle přišla, tak rychle odešla a když jsem vyšla na zahradu, ucítila jsem tu nádhernou charakteristickou vůni deštěm promáčené hlíny.
Mám strašně ráda vůni po dešti, vlhkou, kyprou, zemitou vůni plnou života, plnou příslibů. Můj život je momentálně krajinou po dešti, krajinou, v níž se pod povrchem pomalu probouzí nový život a už už se dere na tento svět.


Mám pocit, že jsem na ten déšť čekala celé roky. Uzavřená v jakési skořápce jsem se nechala smýkat životem tam a onam, procházela z jednoho příšerného vztahu do druhého, mezi nimi se užírala samotou a nebyla jsem schopná v tom všem hemžení najít smysl. A pak, zjičtajasna, začalo pršet. Očistný déšť smyl všechnu bolest a slzy, odnesl nepotřebné a já tu náhle stojím, kapky vody se třpytí na listech a všechno voní, voní tím deštěm, tím krásným deštěm plným naděje.

Poslední rok byl až nepopsatelný. Od mých loňských narozenin jsem procházela svým soukromým rokem pod znamením tarotové karty číslo 11 - Síla/Chtíč, což je má životní karta. Byla to cesta ke mě samotné, ke znovunalezení mého já, toho, čím jsem a čím mohu být. Čím chci být. Trvalo mi to strašně dlouho a trošku lituji těch promarněných dnů, měsíců a let, kdy jsem ve slepé nevědomosti nežila, ale byla žita. Kdy jsems voje já pohřbila hluboko ve svém nitru a snažila se být taková, jakou mě svět chce mít. Kdy jsem zapomněla na to, co učím druhé, na to, co jsem znala jako malé Lúmeňátko a pak si to životem nechala vzít. Na to, že nezáleží na tom, co si myslí druzí, ale jen na tom, kdo jsme, co chceme a kam kráčíme.


Ale ten čas už konečně pominul. Krajina voní deštěm, který odnesl nános špíny, pod kterou se skryla ryzí podstata mého já. Krajina voní deštěm a je plná možností. Cest, po nichž se mohu a chci vydat, vět, které chci vykřičet, slov, která jako korálky navlékám na šňůrku mé mysli. Protože jsem to zase já.
Omlouvám se, pokud tahle slova nedávají úplně smysl. Možná ani nemají, alespoň ne nikomu jínému, než mě. Prošla jsem za posledních 12 měsíců spoustou věcí. Hodně jsem plakala, hodně se smála, hodně milovala, hodně cestovala, hodně poznávala a hodně se učila. Už jsem ale nepotřebovala tvrdé rány osudu, abych se poučila, stačila jemňoulinká popostrčení, abych se mohla z prsty roztaženými a hlavou obrácenou k nebesům prohánět mezi kapkami mého vnitřního voňavého hebkého deště.

Venku proběhla jedna z prvních letošních jarních bouřek a vzduch nádherně voní. Ovíjím se tou vůní jako paží milence a šeptám tiché díky k měsíci, zpola skrytému za mraky. Díky za všechny zákruty a nástrahy na mojí cestě, protože ať byla jaká byla, dovedla mě sem, na místo, kde nyní stojím a vnímám vůni budoucnosti. Do bodu, kdy mám vizi, kdy dělám to, co mě baví, kdy mám muže, kterého miluji a plánuji s ním mít rodinu, s nímž mám domov, do něhož se vždy ráda vracím. Nic z toho krásného, co nyní tisknu k sobě se slzami vděčnosti na řasách bych neměla, nebýt každičkého úderu od Otce Života, každého pádu na kolena, každého potlačeného vzlyknutí. Děkuji za to, že jsem tou cestou mohla kráčet a děkuji za déšť, který mi to připomněl. Protože já jsem já. A vím, kam jdu. Tady a teď a v každém teď, které teprve přijde.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 10. dubna 2017 v 23:33 | Reagovat

:( A tu stále neprší

2 stuprum stuprum | Web | 11. dubna 2017 v 1:21 | Reagovat

Taková lumennka je nejhezčí. Secundae res felicem, magnum faciunt adversae.

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 11. dubna 2017 v 9:13 | Reagovat

Lúmennko zlatá, vzduch po dešti voní, pokud déšť dopadá na prohřátou a připravenou půdu :-)
Stejně tak my musíme k k prozření dojít, prohřát se a připravit, aby to zavonělo a nespláchlo :-)
Přeji Ti ještě pár takových voňavých deštíčků a děkuju za krásný článek :-)

4 Wnaty Wnaty | E-mail | Web | 11. dubna 2017 v 15:08 | Reagovat

Krásně sepsané.
Já miluju bouřky, miluju vůni po dešti, včerejší večer se to tu taky blýskalo a hřmělo a opravdu mi to dělalo radost.

5 Eliss Eliss | Web | 11. dubna 2017 v 18:28 | Reagovat

To je krásné vyznání, déšť je taková pěkná očista duše...

6 Verča Verča | 14. dubna 2017 v 21:00 | Reagovat

Z článku naplno sálá Lúmennčí opravdovost. Krásné, moc krásné! <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama