b

Květen 2017

Zavřete okna, protikuřácký zákon přichází

30. května 2017 v 17:53 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Dneska si můžete naposledy vychutnat cigaretu pod střechou vašeho oblíbeného podniku, zítra to už bude pod hrozbou pořádné pokuty. Od 31.května 2017 se i Česká republika zařadí mezi země, které se ohánějí zdravím a pod tímto bohulibým záměrem tak vyhání kuřáky do ulic. A samozřejmě se inspirujeme na západě, kde je kouření v pohostinských zařízeních úplně a totálně zakázáno už nějakou chvíli, ačkoli způsobů, jak zachovat rozumný poměr mezi zdravím a svobodou, by se dalo najít bezpočet.
Mimoto - je mi velice líto všech nekuřáků, nedejbohové ještě třeba rodičů malých dětí, kteří bydlí nad některou z donedávna kuřáckých hospod. Blíží se letní vedra, ale řekla bych, že s otřevřenými okny se můžou tito nebožáci rozloučit. Kromě hluku, na který se prý dokonce chystají nějaké speciální patroly, je totiž čeká hlavně porce dýmu, která mohla v klidu zůstat uzavřená uvnitř.

Pes - nejlepší přítel Lúmennky

25. května 2017 v 13:06 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Nikdy jsem si neuvědomila, jak moc důležitou roli v mém životě vždycky hráli psi. A že vlastně nikdy jsem nežila bez psa déle, než pár let. Ale až třetí pes, který mě mým životem provází, je skutečně můj. Útulkový nalezenec, kříženec bůh ví čeho s bůh ví čím, ušatý, mrňavý, zakrslý a smradlavý - ale přesto nejmilovanější, takový je Gabriel.
Nepojmenovala jsem ho já, ale jeden známý, který si ho v zimě 2013 vzal z útulku, aby o 14 dní pozděj zmizel kdo ví kam kvůli svým dluhům. Pejsek zůstal znovu osiřelý, ale hnutím osudu a měkkého srdce mého a mé kamarádky Liz, s níž jsem v té době bydlela, ne na dlouho. I když mu osud nerozdal do života zrovna moc dobré karty, nakonec žije šťastněji, než spousta jeho útulkových brášků a sestřiček. A vznešené archandělské jméno Gabriel se nakonec k jeho malinkatým nožičkám a velkým uším přeci jen hodí. Má totiž to největší a nejláskyplnější srdce ze všech psů, které znám.

Už toho mám dost!

20. května 2017 v 16:05 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Před krátkým časem jsem napsala článek o svém bytostném znechucení politikou. Někteří z vás mi pod takové články píšete, že nemám ztrácet naději a bojovat, jiní zase, že dobře mi tak, když chci mít stát, ať si ho užiju. To všechno má v sobě hlubokou pravdu, ale krucinál fagot, jak s tím asi mám bojovat a jak asi mám zrušit stát, co? A přitom je to přesně tak - dobře mi tak. Jenomže, můžu za to vlastně? Můžeme za to my všichni, v jakém státě žijeme, jak moc zákonů na nás vláda poslední roky vychrlila, jak moc se utáhly šrouby, troufám si říct nejvíce od dob totality? Čí je to vina? A co s tím můžeme udělat?

Slibuji na svou čest...

13. května 2017 v 20:00 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Dneska jsem po letech skládala další skautský slib. Od toho posledního uplynulo už pár dlouhých let. Jako malá skautka jsem tehdy stála u ohně a hrdě vypínala hruď, na niž mi připjali slibový odznak u ohně, u něhož každý skaut jednou stane a zaváže se být férovým, čestým a morálním člověkem. Tenhle oheň pro mě hořel v roce 2000, před sedmnácti lety (bohové, já jsem fakt strašně stará:)). Dneska byl ten oheň méně slavnostní, ale cesta k němu byla mnohem trnitější. V onom roce 2000 mi bylo slaďounkých jedenáct a vše, co jsem musela udělat, je pravidelně chodit na schůzky a prokázat pár pro mě dnes již automatických a běžných znalostí a dovedností. A ačkoli pro mě tehdy ta posvátná slova znamenala hodně, jejich plný význam jsem začala chápat až mnohem později. Dnešní posvátná slova se vázala již ne jen ke mě a k tomu, jaká se zavazuji být, ale i k druhým lidem, zejména mě svěřeným mladším skautům a skautkám, které se zavazuji vést a vychovávat v souladu se skautskými zákony. Dnes jsem se totiž po složení zkoušek stala vůdkyní.

Střízlivý pohled na pohádku o hodné skautce a zlém náckovi

6. května 2017 v 16:07 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Sociálními sítěmi rezonuje fotografie mladé skautky v kroji stojící proti vyholenému týpkovi, pořízená na prvomájové demonstraci v Brně, kde se setkali příznivci národního socialismu na straně jedné a sluníčkově naladění lidé z různých stran politického spektra na straně druhé. To, co zprvu vypadalo jako nádherná momentka, na které proti sobě stojí jasně a zřetelně ohraničené dobro v podobě holčiny v kroji a zlo v podobě pěstí mávajícího plešouna, brzy vzalo za své. Což mě osobně velmi mrzí, protože se za prvé jedná o naprosto úžasnou fotografii a za druhé jsem sama skautka a těší mě, že se i mladší členové skautingu hlásí k odkazům svých předchůdců, kteří umírali v boji s nacisty a komunisty. Jenomže nic není tak krásné, jak na první pohled vypadá...