a










Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 25. května 2017 v 16:13 | Reagovat

To je tak nádherný článek, přeji ti s Gabrielem hodně šťastných let! Pejsky také miluji a naprosto se s tebou ve tvých pocitech ztotožňuji...

2 Atheira Atheira | Web | 25. května 2017 v 18:33 | Reagovat

Už to bude rok, co mám vlastního psa a i když jsou všechna psiska úžasná, ten vlastní, dokonalý parťák a kámoš, na toho nemá nikdo a nic. Přeju vám spolu ještě hodně krásných let. :)

Mimochodem... To je snad první pes se "stojacýma ušima, co má nohy stejně dlouhý jak uši. Je fakt zvláštně poskládanej. :DDD

3 Atheira Atheira | Web | 25. května 2017 v 18:59 | Reagovat

no fuuj :D místo stojacích jsem chtěla napsat něco jinýho a vyplodila jsem toto. Moc se omlouvám :DDDD

4 Máta peprná Máta peprná | E-mail | Web | 25. května 2017 v 20:14 | Reagovat

Nikdy jsem bez psa nežila. Po tom, co mi kočárek hlídal velký knírač Baryn, vyrůstala jsem s fousatou malou kníračkou Bárou, ke které se přidal Ekran, který byl potom ten opravdový můj (ale maminka mi ho "předvychovala") pan Pes - od té doby máme doma psy vždy dva (teď s misku sdílíme s Jimmem a Bajkem).
Dělají s námi všechno, jsou naší součástí. Jezdí se mnou na festivaly, dovolené, výlety. Kdo se se mnou chce vidět, ví, že jedině venku se psem (teda ne, že by psům vadilo se válet v kavárnách a podobných, kde je vítají ... to panička to nemá ráda).
A právě s maminkou jsme se shodly na tom, že je vlastně lepší, že jsou tu kratší dobu než my. I když odchody bolí (ten Ekranův už dva roky a na tapetě mobilu je pořád on) a je smutno. Ale stihneme jich zachránit víc. Víc výletů a courání se, připravit víc hezkých odchodů a víc poklidných stáří.

5 Lilien Lilien | Web | 26. května 2017 v 11:12 | Reagovat

Jsi mě úplně dojala :) Já chtěla vlastního pejska celý život, ale to bylo samé „pes do paneláku ne“ a „určitě jsi alergická“ (protože na kočky jsem hrozně alergická). Jenže pak táta potkal kamaráda, co měl yorka. Bylo to malý, nepouštělo to chlupy a tak šel pes do paneláku. A když jsme se přestěhovali do domu s velkou zahradou, najednou nám přišlo, že nám tu chybí druhý pes. Všichni jsme se shodli, že jedině z útulku, že když už, tak ně nějakýmu pomůžeme. Před Vánoci jsme si vybrali štěňátko, a když jsme tam dojeli, tak jsme zjistili, že si ji někdo zamluvil. Těch několik dní čekání byla hrůza, ale řekli jsme si, že jestli k nám patří, tak to vyjde. Nikdo si ji nevyzvedl, tak jsme si ji mohli vzít a od té doby mám parťačku Emu. Je úžasná a nedokážu si představit, že tu jednou nebude. Je to ten nejkrásnější (i když voříšek, je nádherná), nejláskyplnější a nejbláznivější pes, jakého jsem kdy potkala :)

6 Jan Duha Jan Duha | Web | 26. května 2017 v 12:50 | Reagovat

Moc pěkný článek, a dojemný vztah :)
Já jsem spíš kočkař, protože máme chalupu a když se k nám od sousedů sem tam nějaká ta kočka zatoulá, tak se o ni starám.

K psům si hledám cestu, od té doby, co mě na návštěvě u známých jeden pes málem pokousal, k nim mám minimálně respekt.
Ale jeden kamarád-soused psa má. Je černý, hladkosrstý, taková pouliční směska. Ale moc hodný a inteligentní :) Dokonce hrál i v pár kámošových filmech. A říkají mu Vali, protože vypadá jako malý váleček :)

Á propos, příští víkend pořádám sraz brněnských blogerů, jsi srdečně zvána, podrobnosti jsou na mém blogu.

7 Andrea V. Andrea V. | Web | 26. května 2017 v 15:23 | Reagovat

... "Kříženec bůhvíčeho s bůhvíčím" :) :)

8 Simona Simona | Web | 26. května 2017 v 19:04 | Reagovat

Tak nějak jsem zavzpomínala na svého pejska, což byl boloňský psík. Zemřel v 15 letech a bylo to hrozný. Ano, opravdu, on pro svého páníčka žil, miloval mě. Takže přeji s Gabrielem dlouhatánská a krásná léta.

9 Chloë Noir Chloë Noir | E-mail | Web | 1. června 2017 v 1:26 | Reagovat

Krásny článok a rozkošný chlpáčik. Tie veľké ušiská. :D

Psy sú skutočne pokladom a ľudia si ich mnohokrát nezaslúžia.
Ale je to rodina a láska na celý život, aj keď s nami  celý život nemôžu byť.
Ja aktuálne svojho psíka nemám, ale bývam s chlpatou (a najmä plznúcou :D) krásavicou, takže som rada.
Keď som odišla do podnájmu a nemohla svojho psíka vziať so sebou, bolo mi smutno. Kým som sa nepresťahovala do podnájmu s Tomášom, tak som si uvedomila znovu, aké krásne je mať psíka po boku (predtým som bola len po izbách, kde som psa mať nemohla, a ani časovo by som to veľmi s venčením nestíhala. Teraz sme dvaja na jeden byt, vieme sa pekne dopĺňať, aj keď robím na smeny, alebo ak jeden z nás chce ísť niekde cez víkend. Bohužiaľ aj keď som aj chcela vziať Dennyho k sebe, už sa to bohužiaľ nedalo. :(

10 Irwin Irwin | E-mail | 7. srpna 2017 v 9:27 | Reagovat

Musím říct, že mě tvůj článek taky dojal, až rozbrečel, v práci na mě lidi divně koukali :D Krásného pejska máš

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.