b

Slibuji na svou čest...

13. května 2017 v 20:00 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Dneska jsem po letech skládala další skautský slib. Od toho posledního uplynulo už pár dlouhých let. Jako malá skautka jsem tehdy stála u ohně a hrdě vypínala hruď, na niž mi připjali slibový odznak u ohně, u něhož každý skaut jednou stane a zaváže se být férovým, čestým a morálním člověkem. Tenhle oheň pro mě hořel v roce 2000, před sedmnácti lety (bohové, já jsem fakt strašně stará:)). Dneska byl ten oheň méně slavnostní, ale cesta k němu byla mnohem trnitější. V onom roce 2000 mi bylo slaďounkých jedenáct a vše, co jsem musela udělat, je pravidelně chodit na schůzky a prokázat pár pro mě dnes již automatických a běžných znalostí a dovedností. A ačkoli pro mě tehdy ta posvátná slova znamenala hodně, jejich plný význam jsem začala chápat až mnohem později. Dnešní posvátná slova se vázala již ne jen ke mě a k tomu, jaká se zavazuji být, ale i k druhým lidem, zejména mě svěřeným mladším skautům a skautkám, které se zavazuji vést a vychovávat v souladu se skautskými zákony. Dnes jsem se totiž po složení zkoušek stala vůdkyní.


Do skautu jsem začala chodit v roce 1997, před dvaceti lety. A mimochodem to bylo zhruba touhle dobou, v květnu. Byla jsem vyjukané vyžle s vlasama na hříbka a v oddíle jsem našla něco, co jsem marně hledala všude možně. Přátelství, souznění, dobrodružství, poznání. Ačkoli jsem po deseti letech ze skautu odešla, pořád mě to k němu v mysli táhlo, párkrát jsem se neúspěšně pokusila o návrat do našeho oddílu a hle - dalších deset let zase uteklo jako voda a já najednou držím v rukách vůdcovský dekret a moc nevím, co si s ním počít.

Když jsem se loni v létě jela podívat na návštěvu na náš oddílový tábor, nevěděla jsem, co mám čekat. Jsem přece ta, co odešla, ta, co se vrhla do víru jiného života, ta, co nedokázala splatit svůj dluh oddílu, který ji vychoval a předat své vědomosti a zkušenosti dalším generacím. Ale stačil jediný pohled na tábořiště a bylo to jako cesta zpět časem - stejné vůně, stejné stany, stejný les a šumící potok. Jen tváře holčiček se stály tvářemi mladých žen a v chumlu dětí jsem nikoho nepoznávala. Aby taky ano, když ty děti, které jsem znala já, jsou dnes už dospělé.
A tohle všechno zažehlo konečně tu správnou jiskru a nějaká struna v mém srdci se opět dokázala naladit na skautskou notu. A když už, tak pořádně zostra. Takže jsem na podzim složila čekatelské zkoušky v bleskovém tempu a pustila se ihned do vůdcovského kurzu. Psala jsem práce, organizovala akce, jezdila na víkendové semináře, poznala spoustu nových a úžasných lidí a pak přišel 13. květen - den zkoušek. Které jsem nakonec bez větších obtíží složila. A je to. Hotovo. Po víc než půl roce učení se, vzdělávání a snažení je to tady.

Oheň hoří a já skládám svůj druhý skautský slib. Činovnický.

Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe, sloužit výchově mládeže v duchu skautského slibu a zákona.

Tři prsty vztyčené k obloze a ta malinká skautka ve mě z doby před sedmnácti lety dme svoji hruď tak, že asi praskne. Ta dospělá dostane svůj krásný lesklý vůdcovský odznak, dekret o složení zkoušek, osvědčení MŠMT a spoustu otázek. Co teď s tím dál? Kde najít svoje místo ve skautském světě, který se mi za ty roky trochu vzdálil? Jistě, jedu letos na tábor, ale kromě těch čtrnácti dnů v lese pod stanem, kam chci ubírat svoje kroky? Zapojit se konečně naplno do 70 km vzdáleného domovského oddílu? Zapadnout do kolejí, které byly kdysi krásně vyjeté, ale dnes je zaneslo bahno vynechaných let? Jak převzít tu velkou zodpovědnost, která se s tímhle odznakem pojí? Jak skutečně zodpovědně vychovávat mladé lidi, děti, k tomu, aby byli čestní a spravedliví, morálně pevní, láskyplní, stateční? A kolik takových musím vychovat, aby bylo slibu učiněno za dost?

Dneska jsem se oficiálně stala skautskou vůdkyní, složila jsem vůdcovské zkoušky - a splnila tak jedné jedenáctileté skautce sen. Jsem hrdá, zmatená a s nadějí koukám do budoucna. A taky jsem šťastná, že jsem tuto další výzvu, již jsem si letos stanovila, dokázala dotáhnout do konce.
Vůdcovský odznak se krásně blyští a vyzývá mě. Sloužit. Vychovávat. Jak dovedu nejlépe. Je to velká výzva. A já mohu jen doufat, že se jí dokážu zhostit zodpovědně.


Návaznost na předchozí článek je čiště náhodná. A slibuju, že si tady nebudete rozhodně číst jen o skautingu:))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 13. května 2017 v 20:31 | Reagovat

Já nikdy do skautu nechodila. Přeji ti ať tě práce s tvými svěřenci baví! :-)

2 Leena Leena | 14. května 2017 v 9:34 | Reagovat

Gratuluji. :)
Já jsem si někdy v 17, po zkušenostech s vedením družiny i nějakého kroužku pro úplně malé děti ve školce, uvědomila, že práce s dětmi není zrovna to pravé pro mě. Ze skautu jsem tehdy odešla. Ke skautským myšlenkám se ale pořád vracím a snažím se nezapomínat, co jsem před asi 13 lety na svou čest slíbila. :)

3 Ayeri Ayeri | 14. května 2017 v 10:30 | Reagovat

Hodně štěstí s novou aktivitou :) Ať tě práce s dětmi baví. Já sama jsem nikdy do skautu nechodila a celý život jsem skauty považovala za naprosté šílence  (prosím neurážej se) a poslední dobou mě překvapuje, kolik je mezi nimi lidí, do kterých bych to vůbec neřekla a kteří jsou úžasní :D

4 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 14. května 2017 v 10:58 | Reagovat

Mě mrzí, že nikdy nikoho nenapadlo, že bych mohla do skautu chodit, a přitom si myslím, že to je právě to pravé ořechové pro mě.

5 Aliss Aliss | 14. května 2017 v 15:13 | Reagovat

Co se zkusit angažovat v Brněnském Skautském institutu? Tam je potřeba každá ruka, zvlášť teď s novými prostory. A k tomu jsi člověk, který má přehled ve spoustě oborů, takže předpokládám, že bys do institutu byla schopná dát mnoho i programově :)

6 Veronika Veronika | Web | 14. května 2017 v 15:40 | Reagovat

Já byla pionýrka a měli jsme docela rozumnou vedoucí, se kterou jsme se učili tábořit, byli jsme v přírodě atd. Ráda na tu dobu vzpomínám, bylo  to totiž trochu ve stylu skautingu, protože náš oddíl se těch rádobyzábavných akcí moc neúčastnil.

7 stuprum stuprum | Web | 14. května 2017 v 16:13 | Reagovat

Vypjala jsi hruď vpravdě královsky! Od jedenácti let vyrostla do krásy!

8 Kája Kája | 14. května 2017 v 16:58 | Reagovat

Gratuluji, já do skauta přišla až v mých 16 a letos jsem si dělala jako 19 čekatelky.
Přeji pevné nervy, hodí se vždycky :D

9 Lúmenn Lúmenn | Web | 15. května 2017 v 15:13 | Reagovat

[5]: mrknu se na to, díky za tip;)

10 Lukas Lukas | Web | 17. května 2017 v 11:39 | Reagovat

[1]: já jsem kdysi před mnoha lety chodíval do tzv. Junáku (to je vlastně Skaut), ale moc mne to tam nenadchlo

11 Leena Leena | 17. května 2017 v 16:45 | Reagovat

[3]: Mohu se zeptat, z jakého důvodu jsi považovala skauty za šílence? Mohou za to takové ty filmy určitého druhu (já na filmy moc nekoukám, tak se nevyznám, ale myslím, že jde o americké filmy), kde jsou skauti většinou jako šílenci vyobrazeni? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama