b

Verba movent, exempla trahunt aneb o "rape culture"

18. června 2017 v 11:01 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Tenhle článek už se mi sumíruje v hlavě pár dní a pořád přemýšlím, jestli ho vůbec vypustit do světa, protože vím, že bude svádět k dezinterpretacím a hejtům. Ale přeci jen to zkusím. Poslední dobou jsem se vcelku často střetávala s feministickým pohledem na svět a taky jsem pár svých postřehů sepsala do článku Co ženy opravdu chtějí?. Tohle téma je extrémně výbušné a momentálně hodně rezonuje po sociálních sítích, zejména kvůli nové reklamní kampani pivovaru Bernard.
Mezi příspěvky feministek poměrně často narážím na termín rape culture. Přeloženo do češtiny je to kultura znásilňování. Zní to, jako by znásilnění bylo nějaký obecně oslavovaný společenský trend, jako by to bylo hrozně in a kdo neznásilňuje, nežije. Což je pochopitelně blbost. V naší kultuře je znásilnění považované za ohavný zločin a stejně jako neoslavujeme vraždy, loupežná přepadení nebo těžká ublížení na zdraví, neoslavujeme ani znásilnění. Jenomže kultura "znásilnění" je mnohem širší pojem, do kterého je zahrnuto všechno, od vtipů až po porno - dokonce jsem i našla, že do rape culture spadá to, když týpek po rozchodu zveřejní fotky svojí ex (více třeba tady).



Samozřejmě v žádném případě nechci znásilnění bagatelizovat - jsem žena a neumím si představit, jak odporný a ponižující musí takový čin být a jak strašné to musí být pro oběť. Osobně znásilnění považuju za jeden z nejhorších zločinů, který může někdo spáchat. A samozřejmě mi taky vadí, že mnohdy sexuální násilníci odcházejí od soudů s úplně směšnými tresty. K tomu nutno dodat, že nejen oni, ale třeba i případy týrání dětí jsou často souzeny hluboko pod hranicí maximální sazby - čím to ovšem je, nemám šajn.
Dál taky panuje ve společnosti pořád zažitá představa úchyláka v parku, který ze tmy vyskočí na spoře oblečenou holčinu na cestě z hospody - až na to, že takhle znásilnění vypadá jen ve skutečně mizivém počtu případů. Až 90% znásilnění spáchá nějaký známý oběti - kamarád, bratranec, strýček, kolega z práce, ale znásilnění se může dopustit i partner. To chce hlavně osvětu a ukazování reálných příkladů, ale k tomu se dostanu dál.

Poslední věc, co mi vadí, je, že znásilnění obecně nejsou příliš často nahlašovaným trestným činem. Existují různé odhady, podle nichž se k policii dostane jen asi 8-10% všech znásilnění. Zbytek žen mlčí. A tady už se dostáváme k jádru pudla. Feministky vedou štvavé kampaně proti pin-upkám na billboardech a ohánějí se tím, že bojují proti rape culture. Šikanují ty, kteří mají sexistické vtipy, pořádají anketu o nejohavnějšího prasáka na poli reklamy, kdykoli někdo prohlásí něco nevhodného o ženách, snese se na něj hejno odsuzujících komentářů. Ale po letech tohoto internetového válčení se pořád nahlašuje jenom 10% znásilnění. Proč? Protože řešit vnější příčinu je úplná číčovina. Řešit fujka zlou rape culture společnost je asi jako prosit dešťové mraky, aby přestaly pršet, místo toho najít si úkryt.

Verba movent, exempla trahunt je latinské přísloví, které mám velmi ráda a je velmi přesné. Znamená slova hýbají, příklady táhnou. Tedy že o něčem žvanit je sice hezké a možná to někým pohne, ale jít příkladem je úplně jiná liga a lidí se zvedne ze židlí mnohem víc.

V diskuzích jsem velmi často narážela na to, že ženy, které si nyní říkají feministky, byly znásilněny a znásilnění neohlásily (příklad za všechny). Nebyl to ojedinělý jev, narazila jsem na to v diskuzích z posledních dní asi čtyřikrát nebo pětkrát - a žádná z těch žen tenhle ohavný čin neohlásila. Jedna z nejzarytějších feministek, která hodně tvrdě napadala ostatní diskutující, byla dokonce znásilněná dvakrát v životě - a ani jednou na policii nešla. A všechny tyhle ženy teďka bojují za to, aby se ostatní ženy nebály jít na policii - tím, že píšou dopisy proti pivovaru Bernard. Jako vážně?

Vím, že tohle je právě ta kontroverze, která se možná někoho dotkne. A pokusím se být tak citlivá, jak to jen v tomhle tématu lze. Ale já sama jsem zažila domácí násilí (viz šérie článků Domácí násilí otevřeně), byla jsem bita, ponižována, manipulována. Vím, že to nění tak strašné, jako znásilnění, ale taky je to něco, co se vám zrovna nechce vytrubovat do světa a za co se děsně stydíte. Ale na policii jsem šla. Všechno jsem ohlásila, aby se další ženské, co potkají toho kreténa, který mi to udělal, už nemohlo stát to samé. Přede mnou podobně ublížil dalším čtyřem ženám - a mlčely všechny. Já nemlčela - a ano, odsouzení bylo směšné a nakonec to řešila jen přestupková komise, ale když se na to člověk podívá střízlivě, musí chápat, že nelze soudit někoho bez důkazů, jen na základě svědectví jeho ex.
Každopádně tohle je ta cesta. Tohle je ten skutečný boj. Ta rape culture totiž není ve společnosti okolo, v lidech, v mužích nebo v plakátech s reklamou na pivo. Ta rape culture je ve vašich hlavách, v našich hlavách, ženy. A vyženeme ji ne tím, že se budeme pohoršovat nad stupidní reklamou s vystrčenýma prsama, ale tím, že budeme pomáhat dívkám a ženám, které se stanou oběťmi znásilnění, aby zvedly zadek a šly to nahlásit. A to třeba už tím, že místo uplakaných femi statusů o zlé společnosti, která nám znemožnila jít nahlásit znásilnění, budeme psát o tom, jak jsme šly na fízly a zmákly to.

Já chápu, že to není lehké. Chápu to, protože jsem podobnou věc sama prožila. Chápu, že se nikomu nechce, aby se na něj nějaký polda s bříškem napěchovaným pod umaštěným stolem díval skrz prsty a ptal se na hodně intimní detaily. Ale taky je potřeba si uvědomit, že každý trestný čin, který se stane, s sebou nese pachuť toho, že si ho tak trošku přivodila oběť. Když vám ukradnou kolo, taky první otázka zní, jestli bylo zamčené. Když vám dá někdo do huby, taky se vás zeptají, co předcházelo dopadu cizí pěsti na váš nos. A jasně, že po tom, co se vám někdo bolestivě narve do nejintimnějších míst, se vám nechce o tom mluvit vůbec s nikým na světě a stydíte se a všechno. Ale pokud opravdu ženy chtějí, aby znásilnění někdo řešil a bral ho vážně, musí jako první brát vážně samy sebe. V tomhle by měly feministky chodit příkladem a takovou tvář by měly ženám ukazovat. Verba movent, exempla trahunt. Tak se už vyprdněte na ta slova a začněte s příklady.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Andrea V. Andrea V. | Web | 18. června 2017 v 11:33 | Reagovat

Myslím si, že právě skrz svůj příběh jsi člověk, který se o podobných tématech nemusí bát psát. Ano, strčit hlavu do písku je snazší, a ječet na ostatní, že nic nedělají ještě jednodušší. Nicméně, už dnes ráno při čtení knížky jsem narazila na citát: "Neslyším co říkáš, protože mi zaléhá v uších z řevu tvých činů" .

2 Máša Máša | 18. června 2017 v 12:50 | Reagovat

Feminist(k)y (dnešní) beru jako lidi, kteří si z nějakého důvodu vytvořili vlastní realitu ve které žijí, protože tu skutečnou nenávidí.

Má osobní teorie je to, že se snaží hystericky od sebe odpoutat pozornost, protože si sami připadají nějakým způsobem odporní.

Dá se to přirovnat např. k mnohým ultrakonzervativcům/křesťanům, kteří horovali proti homosexualitě. Pak byli přistiženi jak si užívají s chlapečky. Stejně tak feministky často vlastně jen podvědomě chtějí nějakého mača, který si je po chlapsku "vezme".

3 Eliss Eliss | Web | 18. června 2017 v 14:13 | Reagovat

Opět píšeš moc chytře! Já osobně feministky moc nechápu, ale co je moc, to je moc. Nějaká reklama na pivo přece nemůže nikoho zase tak moc urážet. A dost mě šokovalo, že tolik případů znásilnění zůstalo nenahlášeno :-(

4 K. K. | E-mail | Web | 18. června 2017 v 16:52 | Reagovat

Zrovna zítra ráno jdu na výslech. Ex. byl podobný magor asi jako ten tvůj, i když několikrát se na mě sexuálně vyřádil, aniž bych o to stála... Tehdy jsem to brala jako mou povinnost, až dneska vím že jsem mu měla urvat koule, sbalit se a vypadnout. Pozdě. Ale udělám (s další jeho bejvalkou, s kterou žil po mě) co bude v mých silách, byť si nemyslím že to k něčemu bude, alespoň snad mu dokázat, že se ho nebojíme a třeba to nějaký další pomůže...

5 A.S. Pergill A.S. Pergill | Web | 18. června 2017 v 22:21 | Reagovat

Tyhle věci jsou opravdu problém a dokud nebude v každém bytě povinně nainstalovaná sada kamer, snímajících tamní dění 24 hodin 7 dní v týdnu (samozřejmě do dlouhodobě uchovávaného záznamu), tak nebude nikdy jistota, že soud opravdu správně vyluští propletenec vzájemných nařčení a obvinění.
A, obávám se, že ty kamery by taky nebyly to pravé ořechové.

6 Kamila Kamila | Web | 19. června 2017 v 12:16 | Reagovat

Kámoška měla doma psychopatického sledovače, který za ní slídil i ke kadeřníkovi, aby nejela jinam. Jinak na ni nesáhl, až na jedno znásilnění, který ona zprvu brala za hru, ale skončilo to s legálně drženou pistolí u hlavy. Vše nahlásila, bohužel, nic moc se neřešilo. Až nyní se věci daly do pohybu, ale dlouho to trvalo. Chce to nejen odvahu, ale i trpělivost.

7 AD. AD. | Web | 19. června 2017 v 13:41 | Reagovat

Opět souhlasím, Lumén. Nemám co dodat. Jsem ráda, že někdo sdílí můj pohled na svět, fakt mě tyhle feministický imaginární problémy dnešní doby vadí. Samozřejmě, ve všem je zrnko pravdy, ale to mě už osobně přijde jako takový filozofování nad tím proč jsou lidi zlý a dělají špatný věci. Nic to nemění na tom, že většina těch největších problémů které feministky řeší jsou příšerně přehnaný a zveličený.

8 naoki-keiko naoki-keiko | Web | Středa v 9:06 | Reagovat

Souhlasím. Myslím, že čím víc bude znásilněných žen a dívek chodit na policii, tím se zlepší nejen to s těmi feministkami, ale také možná to stát bude řešit důsledněji než jen mírnými sazbami.

9 Jan Duha Jan Duha | Web | Středa v 20:31 | Reagovat

Ony existují i mužské ,,protějšky" těchto reklam, byť jich není tolik. Třeba reklama na Mrože, která svého času běžela v TV.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama