b

Červenec 2017

Tak zase za rok, tábore...

Pondělí v 12:53 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Tuhle větičku, "tak zase za rok, tábore..." jsem si krásně vyzdobenou a omalovanou napsala do skautského deníku v roce 2001. Ten rok jsem byla z tábora nadšená, jak jenom dvanáctiletá holka může být. A letos mi zněla v hlavě, když jsem se šla poslední večer na táboře projít do lesa na svoje oblíbené místečko a loučila se s ním na další dlouhý rok. Protože i letos se mi tábor do srdce zapsal nějak hlouběji, než jsem si vůbec kdy představovala.
V době internetu, tabletů, jůtuberů a dalších výdobytků moderní civilizace je prostě hustokrutopřísné, že jsme zmákli být s děckama ve věku od 7 do 16 let dva týdny v lese, kde chyběly nejen všechny tyhle vymoženosti, ale taky elektřina či tekoucí voda, a zvládli jsme je zabavit a ony si to, nejspíš, docela dost užily:) A k tomu všechny ty rekvizity z dob mého dětství, jako stany s podsadou, zurčící potok a hořící táborový oheň, z toho už by jeden chytil pořádnej srdcabol.

Stany, oheň, špína a tak

3. července 2017 v 21:52 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Neuvěřitelné se stalo, ne, právě teď se stává, skutečností. Po jedenácti (!) letech vyrážím zase na skautský tábor! Začal již dneska, ale kvůli pracovním povinnostem na něj vyrážím až ve středu brzy ráno, ale to nevadí. Už o víkendu jsem si totiž dosytosti užila atmosféry při jeho stavění a strávila jsem první noc po letech ve stanu s podsadou na našem tábořišti. Teď jsem si vlastně jen odskočila na dva dny do civilizace, než se plně ponořím do táborového života na blátě, pod širou oblohou, bez elektřiny, tekoucí teplé vody a dalších vymožeností moderní doby.