b

Červenec 2017

Angliééé!

25. července 2017 v 19:57 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Víte, co je úplně nejvíc nejlepší na životě v 21.století? Že si třema kliknutíma na mobilu objednáte letenky na druhý konec Evropy - a to navíc takové, které si můžete v klidu dovolit třeba třikrát do roka - a pak se autobusem svezete na letiště a fííí. Žádné řešení, žádné složitosti, prostě pohoda - o nic krkolomnější, než si udělat výlet do Prahy nebo Ostravy. A zhruba stejně časově náročné. Takže balím kufr a na týden mizím do Anglie.
Od doby, co se tam (nejspíš) trvale usídlila moje nejlepší kamarádka, tam jezdím vcelku často. A hlavně ráda. Vlastně mi Anglie ani nepřijde jako cizina, protože rozumím všem nápisům i lidem. Je to fakt nejvíc podobné tomu výletu do Prahy - a paradoxně mi Praha přijde víc cizí, než třeba Londýn.

Deník nevěsty: Do svatby zbývá 61 dní

21. července 2017 v 20:02 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Za 2 měsíce se vdávám a podle svatebních skupin na fejsbučku, do nichž mě přidala jedna moje kamarádka - svatbofilka, bych touhle dobou měla za a mít všechno nachystané a za b pekelně hysterčit. Jenomže já jsem až podezřele v klidu. Asi nejsem správná nevěsta či co.
Šaty? Mám návrh i švadlenu, ale proces zdaleka nezačal. Prstýnky? Ty jsou momentálně v Los Angeles na depu a čekají na odeslání do Evropy. Kolik to bude stát? Zatím netušíme. Jaké bude menu? Nevím. Dort? Nejím, nechci, nemám. Do jakých barev to budeme mít laděné? Ehm, cože? A co kytky, účes, dekorace...? Áááá!

Tak zase za rok, tábore...

17. července 2017 v 12:53 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Tuhle větičku, "tak zase za rok, tábore..." jsem si krásně vyzdobenou a omalovanou napsala do skautského deníku v roce 2001. Ten rok jsem byla z tábora nadšená, jak jenom dvanáctiletá holka může být. A letos mi zněla v hlavě, když jsem se šla poslední večer na táboře projít do lesa na svoje oblíbené místečko a loučila se s ním na další dlouhý rok. Protože i letos se mi tábor do srdce zapsal nějak hlouběji, než jsem si vůbec kdy představovala.
V době internetu, tabletů, jůtuberů a dalších výdobytků moderní civilizace je prostě hustokrutopřísné, že jsme zmákli být s děckama ve věku od 7 do 16 let dva týdny v lese, kde chyběly nejen všechny tyhle vymoženosti, ale taky elektřina či tekoucí voda, a zvládli jsme je zabavit a ony si to, nejspíš, docela dost užily:) A k tomu všechny ty rekvizity z dob mého dětství, jako stany s podsadou, zurčící potok a hořící táborový oheň, z toho už by jeden chytil pořádnej srdcabol.

Stany, oheň, špína a tak

3. července 2017 v 21:52 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Neuvěřitelné se stalo, ne, právě teď se stává, skutečností. Po jedenácti (!) letech vyrážím zase na skautský tábor! Začal již dneska, ale kvůli pracovním povinnostem na něj vyrážím až ve středu brzy ráno, ale to nevadí. Už o víkendu jsem si totiž dosytosti užila atmosféry při jeho stavění a strávila jsem první noc po letech ve stanu s podsadou na našem tábořišti. Teď jsem si vlastně jen odskočila na dva dny do civilizace, než se plně ponořím do táborového života na blátě, pod širou oblohou, bez elektřiny, tekoucí teplé vody a dalších vymožeností moderní doby.