b

Deník nevěsty: Do svatby zbývá 10 dní!

12. září 2017 v 22:49 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Deset. Zatracenejch. Dní. A pak se vdávám. Mám pocit, že se to celé stalo strašně rychle. Jako bychom včera s drahým seděli na břehu rybníka v Mariánském údolí a já se ho nevěřícně ptala, jestli "tohle je už vážně ono". Přitom uběhly tři měsíce a my za tu dobu zvládli zorganizovat "den D". Píšu zvládli, protože v zásadě už je skoro všecko hotovo. Máme program, hudbu, oddávajícího, prstýnky, sezvané lidi, hostinu a dokonce i to pitomý cukroví, bez kterýho se prostě nevdám, že, babi. A taky máme hrozný nervy. Teda drahý ne, ten je v klidu a jenom se chechtá mým občasným panickým výkřikům "panebože za dva tejdny se berem!" Já jako správná nevěsta z katalogu hysterčím zhruba třikrát denně. Teda vlastně, už ne.


Mám totiž šaty. Dneska jsem se do nich oblíkla a jako by ze mě spadla ohromná tíha. Jsou perfektní, úžasný a jenom moje. A když jsem se tak na sebe koukala do zrcadla, došlo mi, že to je prostě ono. Že jsem nevěsta a můj drahý Alwin je ženich a že bude svatba. A že je to něco, co hrozně moc chci a chci to už tak dlouho a že se mi to krucinál herdek fix děje. A bude to boží, nejlepší a nejúžasnější. Ten nejhezčí den na světě s lidma, které nejvíc miluju a s chlapem, který je i přes všechny svoje drobné zlozvyky ten pravý.

Často si poslední dobou čtu článek, který jsem napsala v prvních měsících našeho vztahu - Každý zaklínač má svoji čarodějku. A fascinuje mě, jak je to přesné. A ještě víc mě fascinuje, že za ty skoro tři roky, co jsme definitivně pár a ne jen "něco mezi", se ten náš láskyplný oheň ještě víc rozhořel. Jako by ani nebylo možné někoho milovat tak moc, tak bezprostředně a přitom vlastně tak hrozně obyčejně.

Jako když se ozve klap ve chvíli, kdy konečně do zámku zasunete správný klíč. Nebo to typické tudyt když počítač rozpozná připojené zařízení. Všechny křivdy minulosti dostaly nový kontext - jako když Hercule Poirot sezve všechny dámy a pány z večírku do obýváků a vysvětlí všechny skutečnosti vedoucí k vraždě a vy si řeknete aháá, no tak proto šel pan Somersby do kumbálu a proto slečna Humpfreyová neviděla ten den zahradníka! Když si uvědomíte, že celý váš život směřoval k tomu okamžiku, kdy se na sebe se slzami v očích podíváte a všechny masky spadnou, všechen beton rozpraská a vy skončíte v objetí, které poprvé vyjdařuje ten skutečný cit, který mezi vámi je a který jste jen zbaběle nebyli schopní dlouho skutečně projevit. Najednou všecko začalo prostě dávat smysl. A to, co se ve mě...v nás...od toho lednového zasněženého dne odehrává, je nepopsatelné. Jako když tomu metaforickému ohni přestává stačit vydlabaný ďůlek, tak mu pořídíte vážně mega velká krbová kamna a najednou zjistíte, že byste mohli spalovat nebožtíky a klidně na dvě směny, takovou máte výhřevnost.

Uběhly více než dva roky od napsání těchto řádků a kdyby mi básnické střevo dokázalo vyplodit ještě lepší metafory, napsala bych je. Protože takové je to pořád a ještě mnohem víc.


Kdybych tenhle článek psala včera, byl by celý plný zděšených citoslovců a hysterického pobíhání. Jenomže dneska jsem stála v šatech před zrcadlem, koukala na sebe, točila svou širokánanánskou sukní a uvědomila si, že jsem nevěsta a že se prostě nic nemůže pokazit. Protože tohle bude náš den, náš perfektní a jedinečný den a můžou třeba padat sledi a samovznítit se při obřadu starosta Varšavy, nám to nic nemůže zkazit.
Protože i když je to vlastně jen děsně darhá ožíračka v hezkejch šatech, je to den, kdy úředně, před svědkama a před lidma, na kterých nám nejvíc záleží, prohlásíme, že se milujem a milovat se nepřestanem. Je to den, kdy oslavíme lásku a kdy slíbíme, že budeme spolu v dobrém i zlém. A sliby, ty já nikdy neberu na lehkou váhu. A u tohodle slibu se pranic nebojím, že by nevyšel - protože s tímhle chlapem je to festovní jak valyrijská ocel. Léty a starostmi prověřeno.
A s tímhle klidem jsem dneska s úsměvem jak měsíček na hnoji sundala ty překásné šaty a schovala je do obalu, kde si ještě deset dní v klidu počkají. Žádnej stres šatečky. Tenhle den bude boží:)

PS: jo, vím, že teď často píšu o svatbě, ale tak krutibrko, člověk se vdává jednou, maximálně dvakrát nebo třikrát za život, tak mi to odpusťte :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 12. září 2017 v 23:32 | Reagovat

Není co odpouštět ^^ je to perfektní vyjádření a líbí se mi moc tvoje přirovnání. Držím palce, aby se nestala do té doby nějaká katastrofa.

2 poirot-eko poirot-eko | 13. září 2017 v 0:29 | Reagovat

Všechno nejlepší oběma. Vítejte v nové širší dimenzi vašeho života. Štěstí a spokojenost, ať je vaším každodenním chlebem.

3 Jana Jana | E-mail | Web | 13. září 2017 v 7:57 | Reagovat

Já s tvým psaním znovu prožívám svoji svatbu :D :D :D Děkuji :*

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. září 2017 v 9:26 | Reagovat

Teda, to to utíká...
Vlastně... Někdy to utíká a jindy se to vleče, že?
To podle toho, na co zrovna myslíš :-)

5 Ayeri Ayeri | 13. září 2017 v 10:01 | Reagovat

Není se za co omlouvat, tvoje články o svatbě čtu moc ráda :D představuju si u toho, jak (a jestli vůbec) se budu někdy vdávat já :D tvoje metafory o vztahu jsou úžasný, docela se v tom vidím až na to, že bych to tak hezký nikdy nenapsala :)

6 Leena Leena | 13. září 2017 v 13:10 | Reagovat

Samovznítit se starosta Varšavy :D Rozesmálo.

7 nutriezpardubic nutriezpardubic | Web | 14. září 2017 v 15:58 | Reagovat

Já jako člověk, kterýmu svatby nic neříkají, se těším na každý Tvůj další článek o svatbě :D krutibrko! A těším se hlavně na článek o tom Dni.

8 vecne-zamilovana-naivistka vecne-zamilovana-naivistka | Web | 14. září 2017 v 17:58 | Reagovat

Tak to věřím, že to muselo být nádherné stát před zrcadlem ve svatebních šatech :) A kde se bude konat svatba jestli to není tajemství? :) Ať se ten Vás krásný den D povede maximálně a hodně moc štěstí :)

9 poirot-eko poirot-eko | 15. září 2017 v 0:16 | Reagovat

Je to malé městečko, tam není moc možností, kde se brát. Vzhledem k tomu, že nějací pitomci věští konec světa a invazi mimozemšťanů možná lépe, když budou mít na svatbu klid. Já jim přeju z dálky. Myslím, že život mají před sebou a my jim můžeme přát dobré kterýkoliv další den během toho života, aspoň jejich radost bude mít pořád nová polínka do krbu i od nás.

10 Lúmenn Lúmenn | Web | 15. září 2017 v 10:47 | Reagovat

[8]: v Mikulově :)

11 poirot-eko poirot-eko | 16. září 2017 v 1:18 | Reagovat

Tam jsem taky bydlel.Je tam hezky, ale podzim tam bývá vzduch, ne moc košer.
Na oslavy je to tam jak dělané, opravdu příjemné posezení s muzikou. Jezdil jsem na výlety do rakouska, do Vídně. Kolem dokola po městech a vesnicích. Pěkně teplé počasí, velká sluneční iradiace. Taková česká amerika. Amíci tam rádi jezdí a čecháčci od německých hranic o tom kraji pějí ódy, jako o krásné exotické zemi někde za oceánem.

12 Lady Stardust Lady Stardust | 17. září 2017 v 19:30 | Reagovat

Budu na vás v pátek myslet :D. Přeji hodně štěstí.

13 Lady Stardust Lady Stardust | 17. září 2017 v 19:31 | Reagovat

Budu na Vás v pátek myslet :DD Přeji hodně lásky a štěstí!!!

14 Městoběžnice Městoběžnice | Pátek v 0:25 | Reagovat

Takže už dnes? Ať se daří a vyjde vám počasí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama