b

Muslimští imigranti zabijí 4 Čechy denně!

11. září 2017 v 11:16 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Nebojte, věta v titulku samozřejmě není pravdivá. Ale kdyby byla, patrně by po ulicích pochodovala ozbrojená domobrana a kohokoli s turbanem věšela na kandelábry. Nastala by masová hysterie, hořely by mešity. Čtyři mrtví každý den, kvůli tomu už český pivní vlastenec vstane od půllitru a jde do akce.
Jenomže nejsou to imigranti, co zabíjí 4 občany naší republiky každý den a tak se dál usrkává pěnivý mok a nadává na politiku. A cože to tedy je příčinou vyhasnutí čtyř životů denně? Sebevražda. V České republice se každý den v průměru zbaví života vlastní rukou čtyři lidé. A evidentně nás to nechává zcela chladnými.



Na včerejšek, tedy 10. září, připadal Světový den prevence sebevražd. Proto se ve zprávách objevila tahle krátká informace. Která samozřejmě zanikla v šumu nejrůznějších katastrof, válek, výbuchů, hurikánů a předvolebních tanečků. Přitom je to vlastně naprosto šokující.

Promiňte mi to neustálé srovnávání s uprchlickou krizí a teroristickými útoky, ale to byla vlastně první věc, co mě napadla. Protože nepoměr těch čísel a reakcí je prostě tak ohromný, že mi to bere dech. Když jsem loni na podzim jela na dovolenou do Paříže, vyslechla jsem si ze všech stran, jak je to nebezpečné a jak bych tam radši jezdit neměla, protože teroristi. Jenže tihle teroristi zabili v Evropě za letošní rok méně lidí, než jich spáchá sebevraždu za jediný týden!

Víte, jaká je nejčastější příčina smrti u dívek ve věku 15-19 let? Nejsou to žádné choroby, dopravní nehody ani trestná činnosti. Jsou to ony samy! U všech mladých lidí mezi 15-29 lety je pak sebevražda druhou nejčastější příčinou odchodu z tohoto světa.
Na celém světě pak každý rok spáchá sebevraždu kolem 800 000 lidí. To je víc mrtvých, než u všech teroristických útoků, válečných konfliktů a násilné trestné činnosti dohromady. O násilnících v parku, válečných zónách a teroristech se přitom mluví v jednom kuse. A zatím jedním z největších zabijáků lidí jsou oni sami. Prostě se rozhodnou vzít si život, protože už jim to tady připadá k nesnesení. Na každý dokonaný čin pak připadá kolem dvaceti pokusů. Jen v ČR tak tedy zkusí zabít sebe sama 80 lidí každý den.

Hodně často slýchám názor, že ten, kdo se zabije, je slaboch. Posera, který to prostě vzdal, místo aby bojoval. Můžu vám říct, že rozhodnutí vzít si život, není zrovna jednoduché. Been there, done that. Pud sebezáchovy a víra, že to bude lepší, jsou většinou silnější, než úmysl všechno skončit. Abyste to překonali, musíte být fakt úplně v háji. Jakože totálně a kompletně. Lidi se prostě málokdy zabíjejí kvůli hovadinám. Skočit pod vlak nebo se zhoupnout na oprátce není něco, co uděláte z nudy nebo rozmaru. Nebo proto, že jste slaboch, co má akorát blbej den a tak se rozhodne vykrvácet do vany.
Z vlastní zkušenosti vím, že rozhodnutí vzít si život zraje dlouho, postupně na tu misku vah přidáváte další a další věci, až jednoho dne zjistíte, že miska s nápisem "jdi a už konečně chcípni" je mnohem těžší, než "nevzdávej to". A tak jdete a chcípnete. Nebo to aspoň zkusíte.

Důvodů může být tisíc a jeden. Ale kromě bezvýchodné situace, jako jsou dluhy, krach, životní neúspěch, který nejde napravit, to dost často bývá prostý pocit, že jste úplně na nic. Že na tomhle světě nebudete chybět. Že neexistuje nikdo, kdo by byl z vaší smrti smutný a tak vlastně o nic nejde. Jistě, někdy za to může nějaká duševní nemoc, deprese, schizofrenie a tak, ale dost často by to nemuselo zajít tak daleko, až k propuknutí duševní nemoci, kdyby budoucího sebevraha měl prostě někdo rád.
Takže kdybychom chtěli zachraňovat ty mladé nevinné životy, které končí sebevraždou, stejně vehementně, jako bychom je zachraňovali před vybuchujícími musulmany, měla by ta domobrana chodit po ulicích s pugétem kytek pro každou mladou slečnu, kterou potká. Bojovníci za lepší svět by měly na potkání říkat lidem, že jim to dneska sluší a že je fajn, že je vidí. Mohli by půjčovat peníze bez úroku těm, na které dopadlo příliš mnoho exekucí. Chránit šikanované děti před agresory. Být tu pro všechny, kdo se cítí osamělí a nemají si s kým popovídat. Chválit oplácaným holkám jejich krásně kulaté zadky (protože anorexie a bulimie mají na sebevražednosti mladých žen největší podíl). Usmívat se a šířit pohodu a dobrou náladu.

Pocit vlastní méněcennosti a sebenenávisti zabije 4 Čechy každý den. Deprese nenávist k sobě samému je nejčastější příčinou smrti náctiletých dívek a druhou nejčastější příčinou smrti mladých lidí obecně. Jsou to i vaše děti, milí vlastenci. Chraňte je. Nejlíp tak, že si jich budete všímat a budete je mít rádi. Že je budete poslouchat a všimnete si, že je něco trápí. A samozřejmě to platí pro všechny, ne jen pro vlastence:)

Mohlo by vás zajímat:
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Memphis Memphis | E-mail | 11. září 2017 v 11:39 | Reagovat

No. Nemůžu ri odporovat. Mluvíš mi z duše  a z hlavy. A co kdybychom tu akci s kitkama a dobrou naladou skutečně udělali? Inspirovala jsi mně. Tak co to skusit?

2 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 11. září 2017 v 12:04 | Reagovat

Nedávno se zabil známý, všichni jsme věděli, že je na tom dost zle, ale pomoct nechtěl, ani promluvit si a mně osobně vůbec nenapadlo, že to takhle skončí..párkrát jsem s ním byla a vždycky jsem měla z toho "depku" hrůza..

Zaujal mě tvůj úvod - že nás to nechává evidentně chladnými, mně přijde, že spoustu věcí nás už nechává chladnými, je toho tolik, že mám pocit, že to tak nějak pasivně přijímáme a jdeme dál, staráme se o sebe protože každý máme svých vlastních starostí dost

3 GoldenAndBlack GoldenAndBlack | 11. září 2017 v 15:30 | Reagovat

Nejvíce smrtí na svědomí má stejně stát tak co

4 Vojtěch Divák Vojtěch Divák | 11. září 2017 v 15:35 | Reagovat

Zdravím. Super článek, sebevraždy jsou určitě téma, o kterém by se mělo více mluvit, je to takové malé společenské tabu. Už Masaryk o tom psal.
Nicméně pro mě docela zásadní informace, že muži páchají sebevraždu 4x-5x častěji než ženy, mi ve článku docela chybí. Je prima podporovat sebevědomí dívek, ale tady je ten problém evidentně znatelně horší a není o tom ani zmíňka. Navíc to je u dospělých mužů, kteří mají období nejasných emočních stavů a velkých životních změn za sebou.

5 Vojtěch Divák Vojtěch Divák | 11. září 2017 v 15:36 | Reagovat

[3]:Tady by mě zajímalo, jak to myslíte?

6 Mad Dragon Scientist Mad Dragon Scientist | E-mail | 11. září 2017 v 15:40 | Reagovat

[3]: Určitě i vysokej podíl sebevražd bych řek - exekutorský mafie, podmáznutý nebo neschopný úřady a soudy, zločinci ve vládě, zkrátka a dobře kdo by vůbec v tomhle chtěl žít? Jedině šílenec.

7 smartly smartly | Web | 11. září 2017 v 17:04 | Reagovat

Hm, zaujímavé, ako to symbolicky vyšlo presne na deň, keď sa slnečné leto prehuplo do upršanej jesene.

Áno, o samovraždách panuje kopa predsudkov. Človek, ktorý to naozaj dokoná, nemôže byť úplný slaboch. Vzdať sa zvyškov nádeje, prekonať strach zo smrti a potom aj samotný "existential dread" už priamo na mieste, keď stojíme na prahu samej smrti, sa nedá pochopiť, iba zažiť. Príroda nám nadelila extrémne silný pud sebazáchovy, a je úplne jedno, že racionálne aj emocionálne chceme umrieť, telo sa bude správať po svojom, a verte mi že sa bude brániť fakt silno a rezolútne.

Ale slaboch - neslaboch, čo na tom sakra záleží? Ten človek musel veľmi trpieť - to a iba to je na čom záleží! Tých, čo to majú úspešne za sebou, asi už nezachránime. Ale spomeňme si aspoň na tých, ktorí trpia rovnako a sú ešte medzi nami. Pri tom niekedy stačí tak málo...

8 A.S. Pergill A.S. Pergill | Web | 11. září 2017 v 17:41 | Reagovat

Ony jsou tu jakési zásadní rozdíly:

1. Sebevražda je ex definitio svobodné rozhodnutí jedince, byť se jistě v řadě případů můžeme dohadovat o tom, nakolik tuto osobu Zlý Systém k tomuto aktu donutil.
A to pomíjím sebevraždy, při nichž dotyčný upevní nůž na zeď pak na něj pětkrát zády nalehne, přičemž si třikrát probodne srdce a dvakrát jen plíce, potom ten nůž uklidí tak, že ho policie nenajde, a oběsí se. (Jedna taková byla před několika lety mezi policisty.)

2. Přibývá nám v populaci, percentuálně i absolutně, starších lidí, u nichž je sebevražednost vyšší především v souvislosti s nevyléčitelnými a život progresívně znehodnocujícími příznaky.

3. Nárůst sebevražd docela zajímavě negativně koreluje se spotřebou alkoholu, který má docela silné a léty prověřené antidepresívní účinky.

4. Ty sebevraždy docela stacionárně kolísají kolem nějaké základní hodnoty, ovlivněné pomalu se měnícími faktory (příklady viz 2 a 3). Teroristické útoky strmě narůstají a pokud člověk prokládá exponencielu přes počty obětí za rok, tak se těch čtyř obětí denně můžeme dočkat relativně brzy.

5. Sebevraždy mají bambilion příčin, které se navíc skládají z mnoha dílčích podpříčin. Jejich rozšifrování je obtížné až nemožné a jejich eliminace tím tuplem.
Islámský terorismus má příčinu jedinou, a to je islám. Jeho eliminací vymizí naprosto spolehlivě.

9 Boris Boris | 11. září 2017 v 18:39 | Reagovat

[8]: Jak z příspěvku o sebevraždách udělat příspěvek o Islámu a jeho mícení. Jen bych podotkl, že pořád je procentuálně i absolutně mnohem méně sebevražd lidí v důchodovém věku, než mladších...
A ke trojce bych rád viděl nějaké zdroje...

10 Andrea V. Andrea V. | E-mail | Web | 11. září 2017 v 19:31 | Reagovat

Jasně, "já z toho nic nemám, to všechno politici" ... :)

Kdo ustrne v názoru, že jsou "politici povinní cokoliv" , okrádá se sám o šance.

Taky jsem ten titulek viděla, ale článek jsem nečetla. Myslím, že je to zapřičiněno anonymitou a jakousi virtuálností doby. Člověk není dělaný na to, aby byl sám jenom s jedničkami a nulami.

11 rozveseleni rozveseleni | 11. září 2017 v 19:39 | Reagovat
12 rozveseleni rozveseleni | 11. září 2017 v 20:14 | Reagovat

Odborná komise strašidel

https://www.youtube.com/watch?v=_pQwJnrkNYM

Blíže k tématu. Sebevraždám se musí zamezit optimizmem, spoluprácí, vzájemnou komunikací. Ochotou poznávat sami sebe a sebe navzájem. Hodně je důležitá empatie, vcítivost. Nikoliv formální přístup.
Nebát se jeden druhého a rozlišovat situace, zjišťovat ze všech pohledů, aby to vedlo k porozumění. Aktivita a odpočinek v rovnováze. Umění naslouchat, nemyslet si, že mlčení, je řešení, stejně tak není řešení vrhnout se ze skály. Každý si v životě projde pádem na dno, od kterého se musí odrazit.
Někdy se stává, že vám přidrží někteří hlavu pod vodou, na to se hodí tréning přežití.

Nejhůře se cítí ti, kdo jsou zrazeni těmi, kdo se velmi přetváří s pravdoláskovým úsměvem, ale lží na rtech. Křivost láskových přetvářečů vysává obrovské množství energie.

13 A.S. Pergill A.S. Pergill | Web | 12. září 2017 v 7:42 | Reagovat

Nejvyšší sebevražednost v Evropě je dlouhodobě ve skandinávských zemích, kde mají semiprohibici. Našlo by se toho ovšem víc.

14 A.S. Pergill A.S. Pergill | Web | 12. září 2017 v 12:33 | Reagovat

[9]: To porovnání je v samotném článku, jen jeho autorka rizika spojená s islámem bagatelizuje IMHO až příliš.

15 Asterius Asterius | E-mail | Web | 12. září 2017 v 20:18 | Reagovat

Všímám si, že kromě těch důvodů, které jsi uvedla, je častým důvodem ještě to, že lidé nevidí žádný smysl žít. Bude to s největší pravděpodobností důsledek sekularizace a atheismu. Nic překvapivého.

16 Karryanna Karryanna | E-mail | 12. září 2017 v 21:25 | Reagovat

Já bych se bála, jestli to není trochu variace na "smrt jednoho je tragédie, smrt milionů statistika". Kolem teroristických útoků rozhodně existuje mánie, ale je otázka, nakolik existuje právě proto, že teroristické útoky jsou příležitostné, a tudíž se jimi lze nechat naplno vyděsit, naplno unést. O sebevraždách se mluví málo, tak jako se relativně málo mluví o autonehodách. Nevím, nakolik by s námi pohl konkrétní sebevražedný příběh, kdybychom každý den slyšeli čtyři. Nebo i jen jeden. Reálně nevím, možná kdybychom každý večer slyšeli o jedné sebevraždě, víc bychom říkali lidem, že je máme rádi. Ale možná by nás to netrápilo tolik, jako když takový příběh slyšíme jednou za měsíc. Tak jako si možná "luxus" několikadenního truhlení, bání se a rozebírání obav můžeme dovolit proto, že velké útoky se nedějí pořád. *Tentokrát* je to hrozné, nikoliv *i dnes* je to hrozné. (Asi si lehce protiřečím. Pardon, snažím se do slov polapit nejasnou myšlenku.)

17 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 13. září 2017 v 0:44 | Reagovat

Já myslím, že na sebevraždu musí mít taky člověk neuvěřitelnou odvahu. Překonat ten pocit, že se to nemusí "povést", že to bude bolet a co se hrůzného nastane, kdyby to přežil.

Dlouho jsem sebevrahy a lidi co se poškozují vnímala jako slabochy. Pak jsem ale s nimi začala přicházet do styku a přišlo mi, že mají neuvěřitelnou vůli. Nevím proč. "Správně" by ji mít neměli, ale dle mého a mých zkušeností jsou to jedni z nejodvážnějších lidí, kteří tu po světě chodí- tedy než se k tomu odhodlají.
Tím samozřejmě neschvaluju, že si sahají na život. Ale jistým způsobem se je snažím respektovat. To odhodlání, to že jsou na dně a rozhodnou se, že už to nemá cenu.

18 A.S. Pergill A.S. Pergill | Web | 13. září 2017 v 7:13 | Reagovat

[17]: Spolužák mého tatínka, který dlouho umíral na rakovinu prostaty, měl na svém parte svůj vlastní výrok:
"My, veterináři, jsme k našim pacientům milosrdnější."

19 Ayeri Ayeri | 13. září 2017 v 9:54 | Reagovat

Super článek. Tahle informace je problém mě nová a docela to se mnou otřáslo. Je to hrůza, kolik lidí a nikdo si jich nevšímá. Je hrůza, kolik je na světě nenávisti. Nevnímám sebevrahy jako slabochy, spíš jen jako lidi, kteří už zkusili všechny možnosti a jsou tak zoufalí, že by riskovali cokoliv, jen aby se něco změnilo.

20 nemesis nemesis | 14. září 2017 v 23:13 | Reagovat

někdy mám takový pocit, že kdybych umřela,nikdo si toho nevšimne, pak jsem zase ok a happy, u mě je to takovy up n down, ale v 14 jsem už neměla pro co žit, bylo to absolutní prázdno co se víc a víc rozpínalo a já to už nemohla snést (díky tati)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama