b

Ty máš každou ponožku jinou?

30. září 2017 v 10:01 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
"Ty máš každou ponožku jinou?" tuhle otázku slýchávám poměrně často. A odpověď na ni zní, že ano. Mám. Koneckonců, to dotazující může vidět sám. Dotazem se nejspíš ujišťuje, že netrpí oční chorobou, ale že Lúmennka skutečně má na každé noze úplně jinačí fusekli. Někteří, zejména staršího ročníku, své tázání provázejí naštvaným mručením, brbláním pod fousy na téma "ta dnešní mládež" a nenápadným křižováním - skoro jako bych si do ulic vyšla nahatá nebo co. Mladší v tom čekají nějaký smysl, punkovou rebelii proti systému nebo nový módní trend. Pak jsou tací, kteří to berou jako nejlepší vtip na světě a smějí se, až se za břicho popadají. Mají obvykle dojem, že se mi to stalo omylem a považují to za náramně legrační. Chachacha, to je jako by si někdo omylem oblíkl do práce gatě od pyžama, hehehe. Pro všechny slouží následující článek, ve kterém se dozvíte, proč mám probohy každou ponožku jinou.


Pro odpověď musím zabrousit do svého dětství. Nečekejte srdceryvný příběh o neznámém bezdomovci, jenž mě jako malou zachránil před odpadkovou příšerou a měl každou ponožku jinačí, takže to tak nyní nosím na jeho památku. Nic tak nádherného a epického. Naopak tenhle příběh je vlastně docela nudný, jelikož jeho stěžejním motivem jsou domácí práce.

Jako malá jsem nebyla zrovna moc šikovná. Já teda nejsem moc šikovná ani jako velká, ale to sem nepatří. Inu, Lúmennka nešika. Moje maminka se mi bála svěřit jakoukoli složitější domácí práci, než utírání prachu, protože nechtěla, aby naše spotřebiče odešly do křemíkového nebe předčasně. A když dítěti nedovolíte žehlit, prát prádlo, vysávat ani skládat nádobí do myčky, zbude mu docela málo činností, které doma může vykonávat. A jednou z nich bylo (tramtararááá) třídění ponožek.

Jak já jsem tuhle podřadnou práci nesnášela. Olbřímí hromada fuseklí celé naší rodiny, z nichž třetina byly černé tatínkovy a třetina šedé a bílé maminčiny, byla mojí noční můrou. Kolikrát bylo všechno vyžehleno a hezky ve skříni, ale v balíku s čistým prádlem se přesto krčila hromada ponožek, k jejichž třídění mě nakonec musela maminka nutit pod všelijakými pohrůžkami.
Abyste rozuměli - když máte dvacet párů černých ponožek, nikdy, ale nikdy nebudou všechny stejné. Některé jsou s vroubky, jiné bez, některé jsou dlouhé do půlky lýtek, jiné těsně nad kotník, některé se sperou do šediva a jné do tmavošediva a u některých po třech vypráních zjistíte, že jsou ve skutečnosti tmavomodré. Totéž platí o šedých a bílých. Prostě děs. Popelka to proti tomu s hromadou hrachu a čočky měla jednoduché jako facka. I Sisyfos by radši dál tlačil ten svůj balvan, než aby mi šel helfnout s tříděním tmavěčerných a světlečerných ponožek.

Jak jsem tak přikládala osm odstínů šedé k sobě a hledala, které se shodují, aby tatínek neměl v práci ostudu, žemá různobarevné ponožky, uvědomila jsem si, že je to hovadina. Člověk stejně většinu času na veřejnosti nosí boty a ty blbé ponožky nikdo neuvidí. A když uvidí, pozná copak, jestli je tahle černá z 85% a tahle jenom z 83%? Až já budu velká, hřímal ve mě slavnostní slib, nebudu si třídit ponožky ani za nic!


A tak si ty ponožky prostě netřídím. Když je vyperu, prostě je naházím do šuplíku na ponožky, odkud je pak jednu po druhé tahám. Tím pádem logicky nejsou vždycky obě dvě stejné. Tedy, mohly by být, mohla bych se hrabat v té změti barev a tvarů a hledat nämlich stejnou fusekli, jakou už držím v ruce, ale můžete mi říct, proč bych to dělala? Můj život se skládá z tolika úkolů, questů a složitostí, že obtěžovat se ještě s takovou prkotinou, jako je stejná barva ponožek - děkuji, nechci.
Tohle začalo někdy v době, kdy jsem se odstěhovala z rodného domu na vysokou, před nějakými osmi lety. Nadšení z rebelie proti maminčinu systému třídění ponožek a prostá lenost vysokoškolského studenta z toho nakonec vytvořily zvyk. Jsem prostě ten člověk s každou ponožkou jinou. Deal with it.
Navíc mě začalo postupem času bavit, jak na to lidé reagují. Hodně reakcí jsem popsala v úvodu, ale existuje jich ještě celá paleta, od zhrozených a zhnusených, až k pobaveným či zvědavým. Jednou jsem vedla v čajovně kurz automatické kresby a byl tam se mnou můj tehdejší přítel Mamut. Který měl úplně totožný zvyk jako já. A ten de jsme se zrovna sešli v tom, že oba jsme měli pravou ponožku černou a levou šedou. Osazenstvo kurzu čekalo, že je v tom nějaký záměr, duchovní poselství a bylo hrozně překvapené, že jsme prostě jen lenoši, co netřídí ponožky a náhodou se dneska barevně sešli:)

Poslední roky jsem našla zálibu v nošení co nejbarevnějších ponožek. Vlastně mám tak troje černé a zbytek jsou různé žirafy, kočičky, veverky, lištičky, poníci, ale taky proužky, puntíky a celá paleta barev duhy. To se třídí mnohem veseleji, ale stejně jsem prostě pořád moc líná na to hrát si na ponožkovou popelku a navlékám si to na nohy, jak mi to přijde pod ruku. Ale protože jsem už velká holka, někdy si tu práci dám a obzlášť parádní ponožky (jako třeba ty s kočičkou na patě nebo pruhované s lesními zvířátky) nosím obě stejné. Někdy zase slaďuji nohy - nevezmu si přece modře pruhované s červeně pruhovanými, to je moc velký kontrast. Á, zelené proužky? To by už k modrým šlo.


Prostě mám dojem, že svět, ve kterém nejste svázáni nutností mít obě ponožky stejné, nabízí mnohem víc možností a variací. Můžete chodidla sladit, ale nemusíte. Prostě svoboda pro nohy. Nohy, které neobuté stejně většinu dne nikdo neuvidí. A hlavně nevadí, že mi pračka žere vždy jen jednu ponožku z páru - už ty liché nemusím vyhazovat, prostě je nosím k nějaké jiné liché:) Třeba taková černá ponožka s růžovými puntíky, kterou mám jen jednu, obvykle patří k modré ponožce s ledními medvědy - ta je taky sama. Smíšená manželství ponožek, ej!

Guru Lúmennka říká život je příliš krátký na párování ponožek. A teď mám trošku strach, abych neodstartovala nový módní trend :D A jak nosíte ponožky vy?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 30. září 2017 v 10:21 | Reagovat

Já jsem také moc líná na třídění ponožek, taky je hodím do šuplíku a které vytáhnu, ty si dám :D Jsem moc ráda že v tom nejsem sama :)

2 A.S. Pergill A.S. Pergill | Web | 30. září 2017 v 10:24 | Reagovat

My ponožky třídíme, už z toho důvodu, že prát černé s bílými není úplně ideální nápad. Nicméně když jedna z páru doslouží, tak se vyhodí a ze zbylých lichých kombinujeme "chalupové páry" (a je tedy jasné, kde je nosíme). Nicméně respektujeme skupiny černá, tmavá a světlá kvůli praní.

3 Dragita Dragita | Web | 30. září 2017 v 10:36 | Reagovat

Mám to podobně - sice nenosím nějaké velké barevné kreace, ale třídit světle červené a červené, tmavočervené, to je o nervy. Takže, když mám boty, ve kterých nikdo nevidí ten rozdíl, dlabu na to. Když mám tenisky, raději volím stejné, když to jde (protože ty mrchy se stejně pořád ztrácí). Do práce máme dresscode, takže bych s červeno oranžovýma nepochodila - pokud nemám vysoké zimní  boty, muhehe.
Ale je to větší svoboda.
Jinak mám podobnou zkušenost z dětství, jen se žehlením. Takže jakmile jsem se odstěhovala od rodičů, nežehlím, naprosto nic. Je to ztráta času. A ono to ani není potřeba, nenosím košile a vše ostatní, když se hned po vyprání pověsí a pak složí, stejně vypadá rovně :D

4 Ayeri Ayeri | 30. září 2017 v 11:50 | Reagovat

U nás ponožky třídíme, protože máma - perfekcionistka by nesnesla pohled na člověka s různými ponožkami a já nerada přitahuju pozornost zrovna tímhle způsobem. Mám většinu ponožek barevných, protože je furt dostávám, sama bych si růžově pruhovanou šílenost v životě nekoupila :D protože pak musí člověk ještě přemýšlet nad tím, jestli se ke zbytku oblečení hodí i ponožky :D ono být hustě celá v černém a k tomu zelený ponožky vypadá dost speciálně :D ale mám 2 spolužačky, které nosí každou ponožku jinou. Jedná z nich působí takovým líným dojmem a ta druhá má tak pečlivý styl, že to musí dělat schválně :D

5 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 30. září 2017 v 12:51 | Reagovat

Když už je nemít secvaklý v pračce, tak jednoduše při věšení pověsit vždy pár vedle sebe a jak jsem si zvykla, při sbírání prádla rovnou skládat to, co se nežehlí. Takže nikdy nikde nemám koše prádla, které by se muselo třídit. Co se nežehlí, to jde do skříně přímo ze šňůry, co žehlí, to leží na žehlicím prkně :D Nemusím pak to brát do ruky po uschnutí dvakrát nebo třikrát aby se to jednou sebralo, pak znova probralo před žehlením a pak znova bralo při žehlení. Zbytečné. A neodehrává se tak ani žádné třídění :D

6 Víla Víla | Web | 30. září 2017 v 13:09 | Reagovat

Děda to dotáhl ještě dál. Před pár dny jsem si u doktora všimla, že má každou botu jinou (barva stejná, ale jiný typ), tak jsem se mu to snažila taktně naznačit, načež mi hrdě odpověděl: "Já vím! Ale jsou mi tak pohodlné!" :D

7 Andrea V. Andrea V. | E-mail | Web | 30. září 2017 v 14:11 | Reagovat

Nápad je to správně punkový, ale to by mi doma neprošlo :) :)

8 Lúmenn Lúmenn | Web | 30. září 2017 v 15:23 | Reagovat

[3]: taky nežehlím, prvních x let na bytě po odstěhování na vysokou jsem nevlastnila žehličku a za tu dobu jsem si zvykla, že 90% věcí žehličku nepotřebuje. Takže občas vyjímečně přežehlím sobě nebo drahému košili.

[2]: tak černé prádlo taky peru s černým a bílé s bílým :) Tohle třídění ve mě naštěstí osypky nevyvolává :D

9 Elsie Elsie | 30. září 2017 v 16:14 | Reagovat

Kombinuji :D vždy jsou teda střihově stejná, rozdíl jen v barvách ^^

10 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 30. září 2017 v 18:32 | Reagovat

Nám, zbohatlíkům se to samé stává s botami. Akorát musíš dávat pozor na výšku podpatků, čímž je to zajímavější.

11 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 1. října 2017 v 15:05 | Reagovat

Také jsme měli kolegyni, která přišla do práce s každou botou jinou. Na naší otázku se zadívala na nohy a jenom poznamenala: No jo, máte pravdu ☺☺☺

12 Salsa Salsa | 1. října 2017 v 19:59 | Reagovat

Když jsem chodil do školy na střední technickou, nosil jsem bílé sportovní boty a jednu tkaničku každou jiné barvy třpytivé, nebo oboje kažou jiné barvy té reflexně zářivé. Dával jsem tím výraz pohybu, protože jsem si občas jen tak roztančoval nohy. Taky trochu symbol dopňování a prolínání mužského a ženského principu, spolupráce dvou pólů.

K tomu tričko s velkou nálepkou obrázku Tom a Jerry, aby to dalo víc vtipu.

13 Mirek Mirek | 1. října 2017 v 20:33 | Reagovat

Pánské řešení problému je jednoduché a přímé. Když se mi začnou rozpadat ponožky, tak jdu a koupím minimálně tucet stejných páru. Tak se nemusím starat o párování ani o zloděje ponožek v pračce. Prostě vezmu první dvě na hromadě a zaručeně to jsou sestry.

14 Salsa** Salsa** | 2. října 2017 v 0:53 | Reagovat

Moje pánské řešení je takové, že ponožky si sám vyperu a ženskou bych tím nikdy nezatěžoval. Porovnám si je taky sám. Pokud by cokoliv udělala ženská bral bych to od ní jako dar. Moderní muž nové vývojové řady zlatého věku, zdravím.

https://www.youtube.com/watch?v=yYlpHQxhg9M

15 Bels Bels | E-mail | Web | 4. října 2017 v 8:53 | Reagovat

Já teda třídím, protože nesnáším ten pocit, když mám jednu ponožku delší než druhou nebo když má jedna pevnější gumu a druhá volnější. :D Ale přesně to, co jsi popisovala, jsem nenáviděla také. Proto jsem se jednoho dne rozhodla, že každý pár mých ponožek bude jinačí. A více méně se toho držím. :D

16 proksovka proksovka | 4. října 2017 v 14:30 | Reagovat

Teda zajímavý a celkem odvážný nápad.

17 Luz Luz | 4. října 2017 v 23:30 | Reagovat

To mě překvapilo i pobavilo, nevěděla jsem dosud o nikom, kdo by to tak nosil, a ani mě nikdy nenapadlo to tak nosit, ale vlastně máš pravdu, že to celkem nijak ničemu nevadí. Ale asi ze zvyku preferuji mít v tom pořádek a třídit si je.

18 Irwin Irwin | E-mail | Web | 5. října 2017 v 17:48 | Reagovat

To je cool :D Asi nebudu pokračovat v trendu, ale alespoň se musím poohlídnout po nějakých šílených ponožkách (doteď jsem netušila, že přesně tohle potřebuji!)

19 Lukas Lukas | Web | 10. října 2017 v 17:39 | Reagovat

[18]: zvláštní, co všechno vás dokáže tolik nadchnout. :)

20 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 11. října 2017 v 13:56 | Reagovat

Třídím. Ale tak, že musím (patří to k mým povinnostem v domácnosti) a taky to nesnáším (hlavně ty černé a šedé variace).
Asi se na různobarevnost ponožek dám taky. Kdo to má pořád řešit... jen zbylí členové rodiny to asi nepochopí. :)

21 Irwin Irwin | E-mail | Web | Neděle v 11:40 | Reagovat

[19]: Ano, říká se tomu drobné lidské radosti obyčejných dnů :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama