b

Je manželství jenom papír?

12. listopadu 2017 v 20:15 | Lúmenn |  názory, úvahy a zamyšlení...
Od mé svatby uběhly již skoro dva měsíce a já si docela užívám manželský život. Na podepisování se novým příjmením jsem si teda pořád ještě úplně nezvykla, proces výměny dokladů jsem taky ještě zdaleka nedokončila a mluvit o svém drahém jako o "mém manželovi" mi taky ještě furt nejde přes pusu. Ale být vdaná je zatím děsně fajn - vlastně se v našem životě nic nezměnilo, ale jako by to mezi námi bylo...já nevím...pevnější? To je asi to nejvýstižnější slovo. Méně se hádáme, vlastně jsme se od svatby snad nepohádali vůbec, snáz řešíme spory a cítíme se zamilovaněji, než v prvních týdnech vztahu. Za mě je manželství teda zatím super věc, doporučuju :D
Ale dneska jsem chtěla psát o věci, se kterou jsem se samozřejmě ihned po oznámení touhy vdát se, mnohokráte setkala. "Ježišmarja, proč se chcete brát, vždyť svatba je jenom nějakej papír." Vážně je to tak?



Když mi bylo -náct, smýšlela jsem podobně. Přišlo mi, že svatba je jen byrokratický nesmysl, který s pravou láskou nemá v zásadě nic společného. Dva lidi nepotřebují přece požehnání úřadů, aby se mohli milovat a sdílet spolu životy. A vskutku - nepotřebují.
Žijeme v 21.století, kdy není třeba legitimizovat sexuální život nějakým slibem před bohem/bohy/úřednickým šimlem a žití "na hromádce" už až na pár křesťanských fanatiků nikoho nepohoršuje. Vždyť i já jsem žila s drahým dva roky pod jednou střechou, aniž by kdokoli cokoli namítal. Vlastně jediné, k čemu manželství skutečně potřebujete, je, když si berete větší hypotéku - a to není zrovna nejromantičtější důvod k žádosti o ruku.

Proč tedy vypláznout neskutečné prachy za šaty, prstýnky, obřad a hostinu, když nakonec dostanete úplně zbytné lejstro?

Pro mě osobně to bylo hlavně o síle toho rituálu. Čert vem občanku, ouřadu a matriku. Oddací list je nakonec opravdu jen papír, bez něhož se dá celkem sluešně ve vztahu obejít. Co ale mě pořád dojímá k slzám i po skoro dvou měsících a na co nezapomenu do konce života, je právě ta neuvěřitelná síla rituálu, který provází lidstvo od nepaměti. Rituálu svatebního.
Snad každá kultura měla nějaký typ svatebních obřadů - s nejrůznějšími zvyklostmi, tradicemi a procedurami. Na konci ale vždy byly dva lidi (a nebo někdy i vícero:)), kteří se po tomhle rituálu stali propojenými. Sňatek byl a je jedním z mála způsobů, jak se dva lidé mohou stát příbuznými, jak ze dvou cizích osob vznikne jedna rodina. A co ze dvou - příbuzenské vztahy okamžikem sňatku vzniknou i mezi všemi jejich rodinnými členy. Dva rody spojené skrze pouto dvou lidí v jeden. Manželstvími se ukončovaly letité spory, vznikaly a zanikaly skrze ně říše, propojovaly se peníze, pozemky, firmy i osudy. Někdy ten prostý papír mohl ukončit válku, jindy zachránit fabriky od bankrotu.

I proto je v tom prostém lejstru tolik síly, v tom prostém a dnes už notně osekaném a krátkém rituálu tolik magie. A musím říct, že i na moji sarkastickou duši libující si v černém humoru, zapůsobil náš svatební rituál jako kouzlo z Jiného světa. Světa, kde na obláčcích duhy lítají jednorožci a cinkají vílí zvonečky. Nesmějte se. Je to patetické až běda, ale prostě přesně tohle všechno a mnohem víc jsem o našem svatebním dni cítila - a cítím to dodneška.
Nejsilnější na svatbě pro mě bylo to, že jsme si naši lásku, věrnost, oddanost a vzájemnou pomoc, slíbili před tolika lidmi. A ne jen tak ledajakými lidmi, žádní náhodní kolemjdoucí. Náš slib jsme odříkali před těmi, na nichž nám nejvíce záleží - našimi předky, sourozenci, nejbližšími přáteli. A takhle vyřčený slib prostě nemá stejnou cenu, jako vyznání zašeptané do ucha jen tomu jedinému či jediné. Onu veřejnou deklaraci lásky vnímám jako velký závazek, který beru nakonec víc vážně, než by mě vůbec kdy napadlo.


Tahle dohromady zplácané to zní jako nějaké kázání bigotní katoličky z nedělní školy domácích prací. Ale těžko jde popsat velké věci, aniž by se člověk vyhnul trošce toho patosu a kýče.
Už vůbec nechci, aby to vyznělo, že ten, kdo se rozhodne si lásku svého života nevzít za manžela/ku, to nemyslí vážně. Každý člověk vnímá věci jinak a pro někoho je dost možná svatba jen snůška nehorázných klišé a vzletných žvástů. My si ale nakonec svatbu udělali natolik po svém, aby nám to tak nepřipadalo. Abychom tam všechno měli jen proto, že jsme se tak rozhodli a aby měl okamžik našeho vzájemného slibu "v dobrém i zlém dokud nás smrt nerozdělí" přesně takovou váhu, jako tomu sami přikládáme.


Od doby, co mi doma v šanonu na důležité dokumenty, přibyl oddací list, mám pocit, že se přeci jen něco změnilo, ačkoli navenek to vlastně vypadá stejně. Jako bychom prošli bránou společně do dalšího levelu, o kterém jsme do té doby neměli tušení. A prstýnek, který od toho dne nesundávám z ruky, mi to neustále připomíná. Že tady se mnou žije muž, který mi veřejně a před svědky slíbil lásku na celý život. Muž, který je se mnou přes ten prstýnek nějak spojený a vždy mě bude chránit a bude mi oporou. Ne, že by to bez toho kusu stříbra nedělal. Teď je to jen jaksi hmatatelnější.

Takže - manželství může být jenom papír. A taky nemusí. Asi záleží, jak to nakonec vy sami budete cítit. Pokud tomu papíru budete chtít vtisknout hloubku a posvátnost, tak ji pro vás bude mít. Pro mě ji tedy rozhodně má. A rozhodnutí vdát se za svého muže zatím považuju za jedno z nejlepších ve svém životě. Není to pro mě jen papír, je to gesto vzájemné úcty a důvěry, rituál spojení dvou lidí a jejich rodů, oslava lásky v kruhu těch nejbližších. A svatební den mi na nějaké podprahové niterné úrovni změnil život. Naštěstí k lepšímu:) Nezbývá, než doufat, že k takovému dvacetiletému výročí svatby napíšu článek podobného ražení :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 křeček křeček | 12. listopadu 2017 v 20:29 | Reagovat

Není to jen o papíru. Taky si někdy něco napíšu na papír, abych si to uvědomil.
Když se člověk opláchne studenou vodou, když je horko a pak si napíše na papír, co chtěl, tak ví, že u toho nespal, když něco slíbil.  

https://www.youtube.com/watch?v=M5QsE3UvCSo

2 Eliss Eliss | Web | 12. listopadu 2017 v 21:02 | Reagovat

Já se vdát nikdy nechci...

3 stuprum stuprum | Web | 12. listopadu 2017 v 23:21 | Reagovat

Za pár let si budete cizí jak dva čmeláci, kteří přiletěli na jednu kytku!

4 Jana Jana | E-mail | Web | 13. listopadu 2017 v 1:03 | Reagovat

Původně jsem se vdávat nechtěla. Pak strašně moc ale z nesprávného důvodu. A až tak nějak par měsíců před svatbou jsem si uvědomila, že mi je jedno kde a kdy a ze tam budou lidi (stále stojím za tím, že ve 4 by to bylo lepsi)... a co jsem vdaná, tak jak popisuješ. My se tedy dokážeme chytít i u pozdravu 😂 ale jinak - je to takové jiné, ale přijemne jiné. Mile jiné. Láskyplnějsi,pokud to ještě jde. Více pevnější i mezi lidmi - berou nás jako manželé jinak .... ze už se jen tak asi nerouejdeme. ... ale těžko říci, zda bych tohle psala i bez a sviště :) až ten udělal rodinu kompletní :)

5 já | 13. listopadu 2017 v 1:07 | Reagovat

Moje nejlepší rozhodnutí byl rozvod. A hned druhé nejlepší svatba s mým druhým mužem <3

6 Ayeri Ayeri | 13. listopadu 2017 v 9:05 | Reagovat

Já pi svatbě nijak netoužím, donedávna jsem tvrdila, že se nechci nikdy vdát, protože nepotřebuju nějaký papír k tomu, abych si dokazovala, že chci s někým strávit život a že si momentálně myslím, že mám jistotu, že mě neopustí. Prostě lidi jsou podle mě spolu, když spolu být chtějí a nezáleží na nějakém papíru a na tom, že si řeknou ano před svou rodinou. Samozřejmě by mi vůbec nevadilo mít svatbu, určitě bych v ten den byla hrozně šťastná, ale není to prostě pro mě otázka života a smrti. Možná právě proto, že v minulosti se manželství uzavíralo z důvodu politiky nebo obchodu mezi rody, nemělo s láskou nic společného a sami manželé byli často spolu nešťastní. Prostě nepotřebuju papír a rituál k tomu, abych někoho milovala.

7 veruce veruce | Web | 13. listopadu 2017 v 9:48 | Reagovat

Civilní obřad pro mě cár papíru je, soukromý (pohanský) obřad už tak nevnímám. Zatímco na svatbu na úřadě o 4 lidech si už ani nevzpomenu, ten soukromý nám vyšel do období výročí našeho vztahu. Za mě to je důležitý přechdový rituál, ač u nás to bylo spíše symbolické - v době toho soukromé jsme za sebou měli 10 let vztahu a už 9 měsíců jsme byli rodiče :)

8 Talaniel Talaniel | E-mail | Web | 13. listopadu 2017 v 10:50 | Reagovat

"Jako bychom prošli bránou společně do dalšího levelu" - to je přesné. A další level budou děti :-)

Myslím, že je to čistě na dohodě těch dvou, jestli se vezmou. Myslím, že nějaké čistě praktické dopady ten papír má - ve vztahu ke státu nebo třeba k hypotéce. Pokud někdo má pocit, že ten papír nepotřebuje, taky dobře. Jeho věc.

Podle fotek to vypadá, že jsi byla nádhernou nevěstou! Milujte se a buďte šťastni stejně jako před svatbou (nebo víc!)

9 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. listopadu 2017 v 11:01 | Reagovat

Tak to vidíš, k čemu je blog :-)
Kdybych byla už tenkrát psavec, asi bych dneska věděla, jaké byly moje pocity po svatbě :-)
Teď si pamatuju hlavně pocity před rozvodem :-(
Moc Ti držím palce, protože to, že to nevyjde jednomu, neznamená, že to nevyjde druhému :-)

10 křeček křeček | 13. listopadu 2017 v 17:58 | Reagovat

Svatba může být hodně humorná a docela se povede. Zatrest si ji vemeš.
https://www.stream.cz/autobazar/10008386-svatba

11 křeček křeček | 13. listopadu 2017 v 18:00 | Reagovat

To byl vtip o nikom...Čtvrtníčkoviny

12 křeček křeček | 13. listopadu 2017 v 18:33 | Reagovat

Pardon svatba 2.
Hlavní je, že jsme střízliví a nepijem.
Pak ty sliby opravdu platí.
https://www.stream.cz/autobazar/10015209-svatba-2

13 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | Pátek v 8:32 | Reagovat

Gratuluji ti k umístění na titulní stránku Blog.cz! :)

14 HzB alias zeny-nejsou HzB alias zeny-nejsou | Web | Pátek v 8:48 | Reagovat

Svatba v dnešní době, kdy TO pomalu všichni dělají již dávno před, ztrácí poněkud svůj náboj... :D

To jenom tak pro odlehčení.

Jinak rozvodovost v naší kotlině dosahuje celkem příšerných hodnot... nj. prostě další důkaz, jak se ti "kvalitní" muži "recyklují"...
Tito "kvalitní" muži si tak vybírají po celý život, ženy si můžou vybírat, dokud jsou mladé a my "nekvalitní takymuži" prožijeme celý život v nedobrovolném celibátu :(

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | Pátek v 9:06 | Reagovat

Moc pěkně a citlivě napsaný článek. Vnímal jsem totiž kdysi dávno svou svatbu velmi podobně a i když jsem teď po mnoha letech rozvedený, určitě to není proto, že bych svatbu a manželství bral jen jako papír. Ta síla tradičního rituálu v tom určitě je a možná překvapí i řadu těch, kteří jsou z nějakého důvodu vyhraněně proti :-).

16 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | Pátek v 9:49 | Reagovat

Jediná pořádná svatba v celý historii byla ta Jirky Káry.
Duranga, hlavně, že máš pivo ty kelte!

17 Papája Papája | Web | Pátek v 15:02 | Reagovat

trošičku vám závidím, přeju ať jste spolu šťastní navždy :)

vdávat se chci odjazkživa :D

18 Luz Luz | Pátek v 17:22 | Reagovat

Jsem vdaná už pár let a vnímám to jako oficiální potvrzení závazku, toho, že vztah bereme vážně a opravdu máme záměr spolu být natrvalo. A to je přece něco krásného. Moc nerozumím tomu, proč se páry, které spolu jsou už třeba spoustu let, vzít nechtějí.

19 BarbaraJane BarbaraJane | Web | Sobota v 13:30 | Reagovat

Vidím to stejně jako ty - chápu asi i pohled, že je to "jenom papír", ale svatba je pro mě osobně rituál stvrzení lásky, kterým si dva navzájem řeknou: Mám tě rád tak moc, že chci být s tebou a jenom s tebou, a to ideálně až do smrti.
Přeju, ať jste spolu moc štastní. A mimochodem, mělas moc krásné šaty! :)

20 ╬ Gothic Soul ╬ ╬ Gothic Soul ╬ | Web | Sobota v 14:14 | Reagovat

Jak u koho..

21 Janka Janka | Sobota v 14:40 | Reagovat

Papír o manželství bral ex jako potvrzení, že jsem jeho majetek a služka. 15 let jsem byla poslušná manželka, která se bojí každého jeho pohledu a nechala jsem si líbit každé ponížení. Nejlepší rozhodnutí byl rozvod. Už takovou chybu, jakou byla svatba, doufám neudělám. Jsi ještě čerstvá novomanželka, takže ti přeji, abys do téhle fáze nikdy nepřišla. Hodně štěstí a radosti do života Vám oběma.

22 mourek mourek | Sobota v 22:58 | Reagovat

Každá svatba není hrozná. Je to o lidech.Často svatba znamená pro ženu jistotu, že si ji chce ten její vzít a starat se o ni a ne jen se stavit na návštěvu a pak zas na návštěvu za jinou.
Může to fungovat nějak bez papíru, pokud si ti lidi dodržují slovo, aby si mohli v základním věřit. To jsem říkal těm, co říkají, že jedině svatba, aby si uvědomili, že když takhle zajdou za dobře fungujícím párem a řeknou jim tu kravinu, jděte od sebe, nejste sezdaní, že si budou připadat snad hloupě jim to říct.  Ale taky znám i případ, kdy si chlap vzal ženu, aby měl služku, ale to nebyl chlap, ale baba v téměř mužském těle. Téměř, protože nevypadal, že by byl jakkoliv použitelný na práce kolem domácnosti nebo domu. Nejčastěji v obvyklé mluvě znamená, když muž ženě řekne, že by si ji vzal a postaral by se o ni nejvyšší vyjádření bezpodmínečné lásky. Protože, kdo zná rozvody, tak ví, že chlap rozvodem ztrácí vše. Naštěstí nově už to tak přestává platit, ale ještě do nedávna to tak bylo.Takže pokud  projeví ochotu se oženit a dokonce se postarat, dává vše.

23 docvaklo docvaklo | Sobota v 23:02 | Reagovat

docvaklo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama