b















Pytlíčky plné radosti

14. prosince 2017 v 12:11 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Adventní kalendáře jsou poměrně rozšířený zvyk. Každý asi známe mrňavé čokoládky, které jednu podruhé vyjídáme a každý den jsme tak o kousek blíž k Vánocům. Jako malá jsem to milovala a nešlo ani tolik o čokynu, jako spíš o to těšení se. S každým otevřeným okýnkem se zdály Vánoce víc na dosah ruky. Ale už od mých sedmi let pro mě neexistuje jen ten kalendář s čokoládkami a okýnky, ale jeden mnohem lepší a tak nějak víc od srdce.
Maminčin vynález, kterému svorně celá rodina říkáme "pytlíčky", mě provází k Vánocům už neuvěřitelných 20 let. A nejenom mě.



Dneska už je na internetu návod na bambilion různých ručně vyráběných adventních kalendářů. Ale kde na to mamka přišla v roce 1996, kdy jsme si se ségrou pytlíčky otevíraly poprvé, nemám tušení. Každopádně jsme na ně tehdy zíraly jako uhranuté. Dostaly jsme je prvně od Mikuláše, dodneška si pamatuju, jak visely za oknem. Malinkatá tajemství skrytá v pytlíčcích s čísly od šesti (což je den po Mikuláši) do čtyřiadvacíti nám pak ulehčovaly čekání na Ježíška. V každém pytlíčku se skrýval malý dáreček - hopsací kulička, drobounký sešitek, guma, později, když jsme byly starší třeba sáček s čajem, kamínek, náramek. Bez pytlíčků by prostě nebyly Vánoce. A fascinující je, že se u nás tento zvyk udržel až dodneška, kdy už jsou maminčiny děti dávno dospělé.


Pytlíčky - provázejí nás adventem v nezměněné podobě již od roku 1996 :)

Jenomže v tom to vězí. Děti dospěly a pochopily, že maminka do adventních pytlíčků vložila obrovský kus své energie, práce, své lásky k nám. A tak jsme se jí to rozhodli oplatit. Před nějakými, nepletu-li se, devíti lety jsme se sestrou a v té době již s dalším členem rodiny "adoptovaným" bráškou Finnem, stvořili pytlíčky pro maminku. Po nocích jsme tajně šili, aby o tom nevěděla, zdobili jsme podklad, na němž pytlíčky visí a kupovali drobné dárečky.
Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsme mamince k Mikuláši pytlíčky nadělili. Neměla o nich ani tušení a dojetím se rozplakala. Jasně, tu a tam z nich tršoku trčely nitě a vlastně vůbec nepůsobily tak umělecky a uhlazeně, jako ty od ní, ale bylo to naše dílo od srdce a to se přece počítá, ne?:)
Od té doby si nadělujeme všichni. Děti mamince a maminka dětem. Vždycky na Mikuláše si pytlíčky "prohodíme" a pak si voláme, co tam kdo měl a jakou z toho měl radost. A možná časem tenhle zvyk předáme našim dětem - a nebo je do něj přidáme, stvoříme další pytlíčky a budeme si nadělovat celá rodina:) Už proto, že si nějak advent bez pytlíčkové nadílky vůbec neumím představit a rozbalování dalšího malého překvapení je pro mě každodenním adventním rituálem:) A mamince budeme rozhodopádně nadělovat i v důchodě!:)


A naše pytlíčky pro maminku

A co vy? Máte v rodině nějaký adventní zvyk? Otevíráte i v dospělosti pořád okýnka na adventním kalendáři? Podělte se:)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kira Curatio Kira Curatio | 14. prosince 2017 v 13:48 | Reagovat

To je překrásný nápad! Inspiruji se :)

2 Wex Wex | E-mail | Web | 14. prosince 2017 v 14:37 | Reagovat

Koukám, že v naší a ve vaší rodině máme stejnou tradici! Naše pytlíčky ušila moje prababička pro mého bratra a později vlastně i pro mě (I když se mého narození vlastně ani nedožila...:() Naše maminka nám vždycky prvního prosince, když se pytlíčky objevily na nástěnce, tvrdila, že nám je donesl Ježíšek, aby nám usnadnil čekání na Vánoce. Bratr už v té době nebyl úplně dítě, takže to hrál s mamkou, já jediná tomu vlastně věřila. Za nějaký čas se můj bratr přestěhoval a pytlíčky teď patří jen mně. Mamka se to na mě pořád snaží hrát, ale já už tomu nevěřím, jsem vděčná jí, že si s tím dává tolik práce. Vždy prvního prosince jí za to tedy věnuji to největší a nejvřelejší objetí.

3 Eliss Eliss | Web | 14. prosince 2017 v 16:50 | Reagovat

Je pěkné že máte v rodině tak pohodové vztahy a máte se rádi ♥

4 hrachajdice hrachajdice | Web | 14. prosince 2017 v 16:53 | Reagovat

Moc pěknej nápad  :). U nás byly v dětství ty klasický čokoládový  kalendáře . V dospělosti jsem si i já kupovala kalendář- takovej ten pro dospělý - sexy hasiči atd .:D . Letos nemám  neměla žádnej a přežila jsem to i tak :).

5 Vědmi Vědmi | Web | 14. prosince 2017 v 16:59 | Reagovat

Vedeme úplně totéž. A taky bych řekla, že dvacet let minimálně :D Pytlíčky se mnou už jezdí i na kolej, bohužel v průběhu let se ty ušité stihly jaksi záhadně poztrácet, takže teď bývá všecko v průhledných, nicméně to je nejmenší a dost možná jediná chybička. A stejně to mám radši než ty pidičokoládičky - zvlášť když kolikrát za obsah pytlíčku dojedu do školy :D

6 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 14. prosince 2017 v 17:55 | Reagovat

Já pékávala perníkový, ale líbil se tolik, že jsem pekla stovky perníčků a už mě to štvalo :-)
Letos jsem princezničce vyráběla z roliček od toaleťáku.
A najít 24 pokladů, které se vejdou do roliček, to byl výkon :-)
Ale zadařilo se a já si oddechla :-)

7 Petr Pan Petr Pan | 14. prosince 2017 v 18:05 | Reagovat

Krása, super inspirace :), děkuji moc za článek.

8 vamon vamon | 14. prosince 2017 v 18:16 | Reagovat

Je to hezké, taková komunikace pro radost. Drobnosti od srdce zahřejí. Ať se vánoce protloukaly jakýmikoliv kulturami jedno měly vždycky společné, že v zimě lidé mají držet v pospolitostech a dělat si radost s nadšením k překonání zimy a k radosti do dalších let. Že sluníčko se neschovalo úplně, ale je v nás.

9 Andrea V. Andrea V. | E-mail | Web | 14. prosince 2017 v 18:29 | Reagovat

Nádherný zvyk :)

10 Jana Jana | E-mail | Web | 14. prosince 2017 v 21:51 | Reagovat

Já musím kupovat kalendář k 1.12. 😂 ale kalendář a nadílku ovoce a buraku držím. Zatím jen manželovi a za pár let i Svišťovi :)

11 Chloë Noir Chloë Noir | E-mail | Web | 17. prosince 2017 v 14:34 | Reagovat

Krásny nápad, vidieť, že od srdca a  rozhodne lepší ako ten kúpený čokoládový (aj keď ja som rada aj za ten, lebo ten, čo som dostala tento rok je môj prvý adventný kalendár :D).

12 Lukas Lukas | Web | 18. prosince 2017 v 17:31 | Reagovat

[9]: že? A přitom není nutné držet se nastiňovaného náboženského podtextu. Já osobně tyto chvíle mám rád jen kvůli atmosféře a ne kvůli náboženství.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama