b















A bude to na známky?

28. února 2018 v 14:09 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Dneska jsem četla článek s názvem Proč si ničíme naše Ester? - takové zamyšlení nejen nad zdvěma zlatými medailemi naší v poslední době nejvíce skloňované sportovkyně, ale také nad českým vzdělávacím systémem. Nejvíce mě ale v článku zaujalo tohle: "Známkování, ty oslavované jedničky, se po pár týdnech stane hlavní motivací pro jakýkoliv výkon. Jakmile něco není na známky, nemají zájem ani důvod to vůbec dělat."
Vybavila se mi věta, kterou jsem sama slýchala na základce i na střední snad denně: "A bude to známky?" Sami si asi domyslíte, že když to na známky nebylo, nikdo nehnul ani prstem...



Známkování je alfou a omegou českého školství. "Copak bylo na vysvědčení?" ptají se rodiče i prarodiče. "Náš Pepíček má dobré známky," říkají hrdí otcové a matky, jako by někdy v Pepíčkově budoucnosti jeho jedničky někoho zajímaly. Nezajímají. Nikdy v životě se vás nikdo nezeptá, co jste měli třeba v takové šesté třídě z matiky. Dokonce se vás ani nikdo nikdy nezeptá, jaké známky jsou na vašem maturitním vysvědčení. Nikdy. Nikdo.

Přesto jsou známky vlastně jediným měřítkem úspěchu ve vzdělávaní. Máš jedničky, jsi chytrý. Máš pětky, jsi debil. Jsi-li na škále mezi tím, jsi buď lenoch a flákač nebo nepříliš nadaný žák. Nálepky jsou nalepeny a jede se dál, k dalšímu učivu, k další písemce, dalšímu zkoušení. A nakonec jako zlaté tele téhle taškařice - vysvědčení. Spočítá se průměr, dostaneš další nálepku a tak až do zblbnutí, než z toho pošahaného systému konečně vylezeme a zjistíme, že nám byla jeho naprostá většina úplně k ničemu. Že jsme se honili za chimérou známek, svoje dětství a mládí jsme zabili sezením nad učením, "abysme teda měli ty jedničky" a na konci tohoto mnohaletého martyria všechny ty slavné známky nehrají v našem dalším životě vůbec žádnou roli.

Jenomže bez známek to nejde. Tedy, alespoň takové hlasy zaznívají od učitelů-matadorů. Podle jejich představ by se děti bez známkování na učení vykašlaly úplně. Přesto existuje řada škol, kde žádné známky nemají, kde dokonce nemají ani předměty nebo třídy rozdělené podle věku a přesto z nich vycházejí chytří lidé, kteří mají nejen vědomosti, ale hlavně užitečné kompetence, jako je práce v týmu, schopnost vyhledávat a analyzovat informace či komunikační dovednosti.

Ale nechme teď stranou "alternativní školství". Zamysleme se na chvíli nad tím, co motivuje k učení nás dospělé, již školou nepovinné (mí drazí čtenáři z řad studujících na chvíli prominou). Proč se učíme nové věci? Získáváme nové vědomosti? Tady je pár důvodů, které mě na první dobrou napadly, ale třeba přijdete sami na další:

- potřebuji nové vědomosti k nějakému účelu (nová pracovní pozice, získání řidičáku, zbrojáku atd.)
- dané téma mě zajímá a chci se o něm dozvědět víc
- chci si rozšířit obzory, kvůli zkvalitnění vlastního života (typicky zdravá strava, pohyb...)
- chci se něčemu věnovat, ať už profesně či jako koníčku, a tak se o tom chci dozvědět víc
- chci na někoho udělat dojem (na šéfa, kolegy, partnera...)
- chci smysluplně trávit volný čas a trénovat mozek (typicky různé vzdělávací kurzy nebo univerzita třetího věku)
- chci uspět v televizní vědomostní soutěži :)

Vidíte? Žádné známky k tomu nejsou potřeba. Všechny "dospělácké" důvody jsou o vnitřní motivaci - chci mít lepší život, lepší práci, chci se cítit užitečný, výjimečný a dávat svému životu smysl. Pokud jste někdy byli na nějakém povinném nudném kurzu v práci, tak sami víte, jak to všichni různě fixlují, jen aby to měli za sebou, zatímco když se rozhodnete sami nabýt nějaké nové vědomosti, tak se učíte s radostí a leze vám to do hlavy samo.

No a proč by to děti měly mít jinak? Proč v mládí potřebujeme bič v podobě známek a v dospělosti nám to jde samo? Nejsou ty známky vlastně dávným přežitkem, kterého se držíme jako klíště, aniž by měl skutečný smysl?
Potřebuje batole známkování, aby se naučilo chodit? Mluvit? Stavět věže z kostek? Poznávat barvy a zvířátka? Potřebuje předškolák známky, aby se naučil kreslit, počítat na prstech, číst první písmenka? Ne, že? A jaktože ne? Možná proto, že učit se je přirozená lidská potřeba. Chceme objevovat svět, chceme se zdokonalovat, jsme přirozeně zvědaví. Všechny malé děti se těší do první třídy. Nosí aktovku na zádech už od července, hrají si na paní učitelku a nemůžou se dočkat školy. A pak, po pár měsících, najednou protahují obličejík. Do školy se jim nechce, mají z ní nejradši přestávky a prázdniny. A rodiče jim říkají: "Škola není žádná zábava, mě to taky nebavilo, ale to je prostě život, chodit tam musíš." Ale fakt to takhle musí být? Fakt je vzdělávání otrava?

Možná by bylo konečně na čase dát dětem prostor, aby získaly vnitřní motivaci. Aby se neučily pro známky, za které buď dostanou čokoládu nebo zaracha, ale aby se učily pro sebe. Pro radost, pro dobrý pocit, že něco vědí, pro svoji budoucnost. Pokud jsou jedinou motivací známky, které jsou ve výsledku úplně bezcenné, dává to vůbec smysl? Mě teda ne. A vám?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kory Kory | Web | 28. února 2018 v 14:27 | Reagovat

To je taková pravda, stejně jako ten článek o Ester... Cítím bezmocný vztek a lítost, když vidím ty lhostejné puberťáky se zájmem naprosto o nic, když se někdo o něco zajímá, je za divnýho. Totální paradox. Brečím.
Jediný štěstí pro mě, že existuje skaut, kterej vyplní dost mezer, který ta klasická škola plní tak bídně.

2 Troi Troi | 28. února 2018 v 16:11 | Reagovat

Mně by se líbil školní systém jako systém RPG skillů - prostě mít levely matematiky I-C a jak rychle se je naučíš, je na tobě. A je jedno že dáš dvě písemky bez jakéhokoliv pokroku - zpětná vazba by byla to, že jsi ty písemky byly k ničemu - žádné vylevelování nepřišlo.

3 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 28. února 2018 v 16:15 | Reagovat

Smysl to nedává. Jenomže v momentě, kdy výuka vypadá tak, jak vypadá, se to dobrovolně nikdo učit nebude - a známky jsou tu! A výuka tak, jak vypadá, protože nemáme dobré učitele, ale zato máme debilní osnovy (respektive švp, kterým se toho ale příliš nezměnilo); a učitele nemáme dobré, protože je nikdo nezaplatí a na peďácích to vypadá tak, že jediná možná reforma má podobu krabičky od sirek.
Je to zkrátka opravdu smutný zacyklený celek, ze kterého se dá uniknout jenom opravdu velkými změnami. Anebo směrem k nejbližšímu nestátnímu zařízení :-)

4 jeife jeife | E-mail | Web | 28. února 2018 v 16:20 | Reagovat

Naprosto s tebou souhlasím ... i já na sobě vidím, že větší motivací je mi vlastní zájem, než jednička.
Až budu mít děti, pokusím se je tohohle nálepkování ušetřit ... snad se mi to podaří :)

5 Eliss Eliss | Web | 28. února 2018 v 18:08 | Reagovat

Bohužel, málo žáků se zajímá o něco jen tak, a pokud ano, opravdu se jim ostatní smějí :(

6 svet-helgy svet-helgy | Web | 28. února 2018 v 19:01 | Reagovat

Svatá pravda, prave proto dávam děti do alternativní školy a školky bez známek a jde to.. Jenze 90 procent lidí ti na to poví, že prošli klasickým školstvím a jsou normální, co my alternativci furt řešíme..

7 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 28. února 2018 v 21:15 | Reagovat

Jak píšeš, část života člověk stráví v našem vzdělávacím systému a to pro to aby až ho opustí zjistil že to bylo na nic protože žít ho tam zapomněli naučit.

8 veruce veruce | Web | 1. března 2018 v 0:12 | Reagovat

Asi tak... A pak nejenže prudí škola se známkami, oni často vyhrožují a stresují i rodiče (sama jsem zažila). Rodiče se mohli chlubit jedničkovým dítětem a mě docela dlouho trvalo přejít na systém "prošel, neprošel" a pochopit, že se učím něco kvůli sobě, ne kvůli tomu, aby  se oni nemuseli stydět za nějaké horší známky v mé žákovské.
A přesně proto se mi líbí Montessori pedagogika, žel však ve státních školách zcela ojedinělá a v soukromých zase pro běžného smrtelníka nedosažitelná...

9 Shira Elizabeth Shira Elizabeth | E-mail | Web | 1. března 2018 v 8:50 | Reagovat

A přesně proto jsem celej gympl poslouchala, jak jsem hloupá ^^ Tedy hlavně od babči. A dobrý známky s matiky a bižule tomu vůbec nepomohli - dokud nemáš samý, taky seš hlupák.
Známky jako takový by špatný bejt nemuseli, kdyby na ně nekladli rodiče takovej důraz. Kdyby fungovala motivace "prošel, neprošel" a zbytek by byl na dětech, jak moc se toho naučí.

10 Jana Jana | E-mail | Web | 1. března 2018 v 15:30 | Reagovat

A právě proto chci Sviste vzdělávat doma ...

11 Větrmák Větrmák | 1. března 2018 v 20:42 | Reagovat

Líbí se mi článek. Od střední jsem chodil do školy ani ne tak se učit, jako spíš ověřit si, jestli jsem se to doma naučil tak, jak potřebuji a říct doplňující otázku.
Pak jsem všem vysvětlil celek, jak mi to dává smysl a pomohlo to i spolužákům, protože učebnice byly někdy zastaralé a někdy nepraktické pro selský rozum.
Prvořadě zajímá firmy pro práci, zda víte o čem mluvíte. Zda to dává smysl, souvislosti. Jestli to funguje, o čem mluvíte. Pak jim to v nějaké přiměřené době ukážete. Pořád se učíme, protože chceme něco dělat a k tomu dělání potřebujeme informace. Ve škole byly známky jen orientační, dál už je sbírají jen filatelisté.

12 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 1. března 2018 v 20:43 | Reagovat

[9]:
No, a ty bys zasloužila pětku z češtiny.

13 Shira Elizabeth Shira Elizabeth | E-mail | Web | 1. března 2018 v 20:57 | Reagovat

[12]: No jo, já vim. Jak jsem nemocná, tak je to mizernější než obvykle a překvapivě sem si to po sobě přečetla když bylo pozdě.

14 Boudicca Boudicca | Web | 1. března 2018 v 21:44 | Reagovat

Myslím, že bez známek to přirozeně jde hlavně u menších dětí, řekněme na 1. stupni. U nich myšlenku alternativního hodnocení namísto známek velmi podporuji.

Naopak ale nevěřím, že by všechny starší děti a puberťáci měli vnitřní motivaci, aby se učili "jen tak", s vidinou, že za dalších 10 let budou mít lepší práci nebo někoho ohromí znalostmi. Děcka v tomto věku jsou snadno ovlivnitelná vrstevníky a málokteré přemýšlí dopředu. Špatné známky proti tomu dávají jasný signál, že je něco v nepořádku - že chybí píle, talent, motivace nebo dobrý učitel.

Věřím, že spíše než o způsobu hodnocení je vše o učitelích. A to se, přinejmenším dokud nezmizí pořekadlo, že kdo neumí, ten učí, bohužel nezmění.

15 A. S. Pergill A. S. Pergill | Web | 2. března 2018 v 7:48 | Reagovat

Ve skutečnosti i na ten zbroják nebo řidičák musíš dostat známku. Sice jsou jen dvě: "prošel" nebo "neprošel", ale jsou. A to se týká i různých podnikových školení a dalších věcí, které uvádíš.

16 Městoběžnice Městoběžnice | 3. března 2018 v 1:46 | Reagovat

Kdyby ve škole nebylo hodnocení, tak by mě tam asi nic nepřimělo se učit některé předměty. Možná dokonce ani ty, které mě jinak zajímaly, třeba bych je jen se zaujetím poslouchala nebo dělala různá cvičení, např. gramatická, ale bez nutnosti přípravy na test bych se asi nic sama od sebe nenaučila.
A nějaké vyprávění, že mi něco z toho bude v budoucnu dobré, by mě k ničemu nepřinutilo, protože takto jsem vůbec nepřemýšlela.

17 Lukáš Lukáš | Web | 3. března 2018 v 14:17 | Reagovat

[16]: Zdravím... přestože jsem zastáncem toho názoru, že pro současnou společnost je i nadále dostačující hodnocení takzvaně "od jedničky po pětku", doufám, že svět zažije více kreativnosti (tvořivosti) a to v tomto případě v oblasti způsobů hodnocení a šíření vzdělání. Není to tak dávno, kdy se objevily první náznaky (tuším, že ze severních zemí planety).

Uvidíme... s pozdravem, Lukáš.

18 seznam.mih seznam.mih | E-mail | 4. března 2018 v 20:48 | Reagovat

Já si myslím, že je to hlavně o tom, jak dokáže učitel zaujmout žáky. Bohužel mnoho učitelů nedokáže zaujmout a nesnaží se, aby je ten předmět vůbec zaujmul. Dnes si vybavuji učitele, kteří neměli žádné nadšení pro práci a prostě jen přišli na hodinu, odrecitovali, co museli, ještě monotóním hlasem a jestli spíme či bdíme je nezajímalo. Pak si vybavuji učitele, kteří měli pro ten předmět nějakou skrytou vášeň a dokázali ji nám předat tak, že nás to samotné bavilo i tak. Známky si nemyslím, že by byly špatné.

19 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 10. března 2018 v 10:31 | Reagovat

Myslím, že kdyby byli vyučující peněžně hodnoceni jinak, mohla by se řadová výuka přiblížit (aspoň trošku) něčemu nápaditějšímu než jsou známky. Najednou, kdyby se našly peníze, by školství mohlo experimentovat, být kreativnější a hodit jednou známky za hlavu.
Bohužel tomu tak není a ve školství se vymýšlí jiné, s prominutím, kraviny, které to ještě víc hodí do kytek.

[1]: Souhlasím, tedy s tím skautem nevím, nechodila jsem, ale někdy mám pocit, že aby život puberťáka neupadl do nečinnosti musí mít buď opravdu odolnou osobnost anebo žít v rodinném prostředí, které je něčím neobvyklé a zaměstná ho natolik, že o nějaké nečinnosti se mu nebude ani zdát.

20 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 10. března 2018 v 10:38 | Reagovat

Jestli ještě můžu dodat k té Ester, článek jsem četla, možná její způsob vzdělání na úspěchy vliv měl, ale je důležité si uvědomit, že člověk musí mít jakýsi "dar" od (kohokoliv) aby dokázal takové výkony.
Řekla bych že sportovci se rozdělují na dvě skupiny, ti, kteří jsou nuceni od rodičů to dělat od 3 let a huntovat se, neužít si nic a po letech tvrdé dřiny se ty výsledky možná dostaví. A pak jsou tu lidé, kteří to "nějak měli v sobě", mohli s tím začít kdykoliv (třeba až jako náctiletí) a teď už to jenom pilují a mají prostě skvělé výsledky.

Jinak chápu, že jsi tu myšlenku musela od něčeho začít rozvádět :D A začala jsi vážně dobře, přitáhlo mě to ke čtení :D

21 sdfsdf sdfsdf | 18. března 2018 v 22:51 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama