b















Mediální výchova v dílnách a na pozemku

20. března 2018 v 9:43 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Republikou rezonuje návrh, že by se do škol opět měly zavést povinné hodiny dílen a práce na pozemku. Děcka jsou levá jak šavle, nic neumí, nedovedou položit steblo křížem. Nikdo nechce dělat řemeslo a to má přece zlaté dno. Zastánci moderních technologií kontrují, že v 21.století není práce s dlátem zrovna zásadní dovedností, která vám v CVčku zajistí raketový postup v kariéře. Potřebujeme mediální gramotnost, práci s počítačem, programování, namítají.
Tak mě napadlo, že by to šlo vcelku dobře skloubit dohromady. Zní to šíleně? V současném pořád ještě socialismem smrdícím školství asi ano. Když si vzpomenu na naši pančelku z "pěstitelských prací" a na celkový obsah výuky tohoto jistě bohulibého předmětu, tak mě optimismus taky opouští.


Ještě než rozpitvám svůj nápad na spojení dvou zdánlivě nesourodých předmětů do jednoho, nemůžu se nevyjádřit k obecně panujícímu přesvědčení, že dnešní děti, potamžo mladí lidé, jsou totálně neschopná pakáž, co by se zrakvila jen při pohledu na kladivo a hřebík, natož aby tyhle nástroje kdy vzala do ruky.
Já žiju v trošku jiné bublině. Ve skautském oddíle, kde máme děti od sedmi do sedmnácti, umí s nástroji zacházet každý. Ono takové kladivo a hřebíky nejsou žádná jaderná fyzika a ovládat je zvládne sedmileté vlče asi tak za čtvrt hodiny. Naštípat dřevo sekerou a pilou je taky v podstatě práce pro cvičené opice a to stejné sedmileté vlče to naučíte dřív, než vám vyhasnou kamna. Starší děcka pak během hodinky zvládnout bez mrknutí oka vyřezat jednoduchou blbinku ze dřeva nožem a dlátem, ohánět se lopatou, rýčem, kopat odvodňovací kanálky, zbastlit jednoduchou vázanou stavbu, lavičku, sušák na prádlo. Žiju prostě obklopená dětmi, které ty vysněné dílenské práce umí a nestálo to je, ani nás vedoucí, ani moc námahy. Taky jsem se to v jejich věku naučila a k řemeslu mě to teda zrovna nepřitáhlo.

Moji vrstevníci, s kterými se stýkám, jsou pak většinou LARPaři. A každý LARPař v určitém okamžiku svého života dojde do bodu, kdy si chce sám vyrobit kostým, zbraň nebo nějaké udělátko na akce. A k tomu se musí naučit hromadu dovedností - práce s kůží, dřevem, kovem, šití, obšívání, pájení, lepení... Hernajs, tak jak že moje a mladší generace neumí ani přitlouct prkno? Vlastně neznám nikoho, kdo by v oněch vysněných dílnách neobstál na výbornou. A většina z nich to ze školy vážně nemá. Prostě se potřebovali něco takového naučit - a naučili.

Když si vzpomenu na historky mých známých i na ty svoje, jak vypadala výuka dílen a pozemků na základce, ani se nedivím, že takový styl výuky nenaučil nikoho nic. A lásku k řemeslu už tuplem ne - samozřejmě čest výjimkám, i kvalitní a dobří pedagogové se v tomhle obecně nepříliš milovaném předmětu našli. A mám strach, že ze znovuzavedením podobné výuky by se lautr nic nezměnilo, jen by děti ze školy chodily znechucené ještě o malounko víc, než teď, a s pohmožděnými prsty.

Jenže co z toho udělat větší zábavu? A co přidat i tu mediální výchovu?

Představte si, že na první hodině dílen máte vyrobit ptačí budku nebo krmítko. Nuda, že? Jenže vy necháte děcka, aby si veškeré informace našly samy. Dáte jim akorát počítač, tablet nebo chytrý telefon, místnost plnou nářadí a dozor někoho zkušeného. Vygooglete si nějakou zajímavou budku, najděte k tomu video na youtube nebo zájmový blog, čím originálnější, tím lepší. V zadání jen základní parametry - použijte alespoň na jednu část dřevo a alespoň část nabarvěte, třeba. Pusťte se do výroby. Výrobu dokumentujte - fotky, videa. A pak vyrazíme ven a všechny ty výrobky někam pověsíme. Poraďte si, vymyslete, jak to dostat nahoru na strom, aniž bychom se u toho zmrzačili. Nic vám neříkám, jen za váma stojím, reviduju, kontroluju, usměrňuju. A všechno to pořád točíme, fotíme. A uděláme z toho sestřih na youtubko, příspěvek na blog, třeba. Ale bacha - udělejte to tak, aby se k tomu obsahu nedostal nikdo jiný, než ti, kterým dáte heslo. Nevíte, jak na to? Googlete, kdyžtak poradím. Proč to děláme? No, vy chcete, aby se vám deváťáci chechtali, jak vyrábíte budku? A proč bychom měli dávat majzla na to, co dáváme na net?

A tak dále a tak podobně. Máme praxi, máme mediální výchovu - a snad by to mohlo ty školáky i aspoň trošku bavit. "Budková challenge", hehe.

Jenomže aby tohle šlo, potřebujeme učitele, co to zvládne. Odprezentovat, ukočírovat, podat zajímavě. S třiceti dětma na jednu učitelskou hlavu je to asi totální utopie. Takže zase bude další generace sedět v temné, zatuchlé dílně a šudlat dvě hodiny tupým erárním pilníkem kus dřeva, který na konci možná bude vzdáleně připomínat lžičku. Zase bude další generace sedět celou zimu nad "druhy košťálové zeleniny", dokud nepřijde jaro a nepůjdou okopávat tři polosuché záhonky, které už jsou tenhle týden okopané šestkrát, a z nemožnosti jiné činnosti je nakonec učitelka pošle vybírat plevel ze spár na chodníku.
A z toho všeho jistě vzejde mladá a nadějná generace řemeslníků, která sice bude věřit každému hoaxu a v prvním roce po učňáku si nabere šestnáct výhodných půjček, ale tak hlavně, že budou vědět, co je to rašple a brukev.

V diskuzích o pozemcích a dílnách jsem několikrát narazila na to, že pokud nám přijdou tyhle předměty jako blbina, proč se teda nereviduje úplně všechno? Rostlinné pletivo, redoxní rovnice nebo seznam všech Komenského děl taky není zrovna něco, co upotřebíte v každodenním životě. A mají pravdu. Žijeme hergot fix ve 21.století. Informace jsou všude kolem nás. Už nepotřebujeme mít doma encyklopedii Britaniccu, stačí mrňavá lesklá věc v naší kapse. Potřebujeme jenom úplný základ a pak už stačí se jen naučit pracovat ze zdroji, jichž máme nepřeberně, ověřovat informace, vyhledávat, třídit, spojovat. A dokud tohle školy nezačnou učit (a díky bohům, že některé už to konečně dělají) můžeme se donekonečna přetahovat o prospěšnost pájení pod pedagogickým dozorem, ale skutečná vzdělaná společnost, připravená na informační věk, nám pořád bude chybět.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 20. března 2018 v 11:23 | Reagovat

Jak to navrhuješ, to by snad i mělo smysl. I když si zase dovedu představit děti, které by byly silně proti dokumentaci a nahrávání (být tam já, tak mě tenhle aspekt hodiny děsí a jsem kvůli němu nervní víc než kvůli tomu, že to třeba nezvládnu). Obávám se ale, že by to tak neprobíhalo. Když si vzpomenu na naše dílny (neměli jsme žádné pozemky - šestka sedmička dílny, osmička devítka vaření), tak si vybavuju hlavně to, že mi spolužák provrtal pravítko vrtačkou, na kterou neměl hrabat, a já mu ho přelomila o hlavu. A taky že nám učitel vždycky všechno vybrousil vzadu, kam jsme nesměli, a my to ošmirglovali, případně jsme něco třičtvrtě hodiny pižlali pilkou nebo pilníkem zkoušeli vyrobit zuby na kusu plechu, kterej nám učitel připevnil do svěráku. Sice je fakt, že dodnes mám doma prkýnko, měchačku a kovovou lopatku vyrobenou v dílnách na základce, ale ta "výroba" sestávala z toho, že nám učitel všechno vyřezal, zohýbal jak bylo třeba a my to jen zabrousili a případně zatloukli nýty. Nic moc. A žádné vysvětlování k nástrojům a materiálům se taky nekonalo. Vaření bylo užitečnější, naučila jsem se pár receptů, který sice tehdy působily trochu jako mimibazar, ale vylepšením a kvalitnějšími surovinami se z nich staly dobré recepty používané doteď. Ovšem jak už jsem řekla, obávám se, že by to při návratu těchto předmětů (ale zaráží mě, že všichni mluví o návratu - to už se to nikde neučí? Můj bratr vylezl ze základky před třemi lety a vím jistě, že vaření měl) vypadalo úplně stejně jako tehdy.

On je podle mě problém, že by se nenašel učitel, který by to nedělal jen proto, že má málo jiných hodin a vlastně o tom sám nic moc neví nebo ho to nebere, ale který by byl tak trochu "mistr". Protože učňáky nejsou o moc lepší (oba bráchové tam chodili a skoro dva roky ze tří zametali podlahu) a tam je tohle dokonce hlavní náplň, takže...

2 Kačka Kačka | E-mail | Web | 20. března 2018 v 11:46 | Reagovat

Naprosto souhlasím s prvotní myšlenkou, tou o tom, jaká je dneska mládež. Sice si říkám, že naši rodiče si mysleli to stejné o nás, ale o tom jindy. Kamenem úrazu mi ale přijde náš typicky středoevropský přístup k věcem:

Něco nějak nefunguje? Stát by to měl opravit, zakázat, přikázat, povinně do škol, dotovat, danit, trestat. Nechci tady rozpoutat zbytečný flame, ale jedna věc historicky platí a vždycky platila - čím víc sebere erár odpovědnosti obyčejným lidem, tím méně zodpovědní lidé jsou.

Lidská blbost nejde zakázat a povinná výuka "jak nebýt blbý" ve školách bude mít leda kosmetický efekt, zato bude stát kopu peněz.

Tebe dali do skautu rodiče, předpokládám, nebo ses v nějaký moment rozhodla sama. Kdyby byl skaut povinný, dovedeš si představit, jaké dementy bys měla v oddíle?

3 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 20. března 2018 v 12:52 | Reagovat

Nejsem si jistá, jestli dnešní mládež dokáže pracovat se zdroji...nechci jim křivdit ale už jsem to někde psala, že jsem z učitelské rodiny, sama jsem učila a někteří středoškoláci nechápu jednoduché otázky, nejsou schopni samostatně myslet, natož třídit a zpracovávat informační zdroje

4 Eliss Eliss | Web | 20. března 2018 v 14:50 | Reagovat

Dělám si už druhý výuční list, baví mě více tvoření rukama než sezení v lavici...

5 Andrea V. Andrea V. | E-mail | Web | 20. března 2018 v 18:34 | Reagovat

Budka challenge vůbec nezní špatně :)

6 Lukas Lukas | Web | 20. března 2018 v 19:45 | Reagovat

Na straně druhé, kdyby už od dětství do žáků "nehučeli" doma (i venku) řeči ve smyslu, že "kdo nemá VŠ titul není nic" či "bez střední s maturitou nejsi už vůbec nic", no tak potom se není čemu příliš divit, že se docela velká část děcek na učiliště příliš nehrne (pokud tedy mají zrovna na výběr). Smůla je, že to začíná už na ZŠ, u rodičů a nejbližších přátel... sám jsem to velice často slýchával.

No jistě že...vždycky existují výjimky (ať už z jakýchkoliv důvodů). Já jen zmínil to, co opravdu leta letoucí mezi žáky (alespoň ještě do nedávna) panovalo.

Pokud se však situace ve společnosti začíná výrazně obracet a střední odborné vzdělání bez maturity (tedy učiliště) začíná být uznávané a výrazně žádanější, pak je to jedině dobře a lidé se dávají na správnou cestu.

Víte, neštěstím pro společnost jsou právě ti, kteří až fanaticky vyzdvihují vysokoškolské vzdělání a vyloženě se vysmívají učňům a jim podobným. A věřte mi - je jich (ještě) hodně.

Tak... držte si klobouky.

7 realistkadneska realistkadneska | 21. března 2018 v 16:23 | Reagovat

Rozhodně by se na ZŠ měly objevit předměty zdokonalující děti v manuální zručnosti, ale je to velmi těžce uchopitelné. Také by se měli chytit za nos rodiče, kteří své děti k ničemu nepustí, protože nadělají více škody než užitku.Venku jim zvedají každo větvičku, která jim leží přes cestu :-( Nesmí to být jen papírová záležistost - škola bude čerpat dotace a skutek utek. Líbí se mi tvá vize, aby jakékoliv hodiny tohoto typu probíhaly interaktivně. Ale to jsou sny, chybí schopní lidé.

8 A.S. Pergill A.S. Pergill | Web | 22. března 2018 v 6:06 | Reagovat

Mám mezi širšími známými i vedoucí skautů. Ti mají mezinárodní zkušenosti v tom smyslu, že východní Evropa je naprostá anomálie. Západoevropští nebo US vedoucí, co by dali dětem do ruky sekyrku a nechali je štípat dříví a dělat podobné činnosti, by pak léta nevyšli ze soudní síně, jak by je žalovali rodiče těch dětí, a následně z vězení.

9 Lúmenn Lúmenn | Web | 22. března 2018 v 10:18 | Reagovat

[2]: jo, s tím souhlasím, stát by měl dát ideálně lidem pokoj :D Ale když už někdo vůbec přemýšlí o takových věcech, tak by bylo fajn, aby to mělo aspoň hlavu a patu a nebyl to zase úplný paskvil. I když, co u nás čekám, že... :D

[8]: máš úplnou pravdu, bohužel. Kamarádka žije v Anglii a tam je to taky masakr. Mladší děti (11 a méně) NESMÍ stanovat v lese, protože by se jim mohlo něco stát. Tábory světlušek a vlčat (v Anglii Beavers) tak probíhají v tělocvičně! Stany mají postavené na palubovce, hrají si tam, chodí ven do parku, ale význam tábora je pak nula nula prd. Navíc třeba teď nedávno zakázali přezdívky, protože to je přece "name calling" a tudíž šikana. A práce s nástroji a práce obecně je tam taky hrozné téma. Takže díky bohům za náš český skauting, který si ještě pořád drží podobnou tvář jako před staletím.

10 Teri Jans Teri Jans | Web | 22. března 2018 v 15:55 | Reagovat

Já jsem vyšla ze základny před šesti lety a dílny jsme měli a vaření taky. Z dílen si nepamatuju nic, z vaření taky moc ne. Přijde mi jen, že na jednoho učitele je těch 25 plus mínus děcek dost, ne všichni jsou zruční a učitel pak nestíhá. K tomu taky některá děcka jsou taková, že s nářadím dělají kraviny, vaření jídla schválně kazí, no prostě, je to hrozně problematický předmět, podle mě. Bylo by fajn, kdyby každý uměl od něčeho kousek, ale v praxi je to složitější.

11 Jana Jana | E-mail | Web | 23. března 2018 v 9:07 | Reagovat

Právě jsi popsala budoucí výchovu Sviště. Já jsem skautingem žila, než jsem doslova přesedlala na koně a parkur, tedy hodně věcí manuálně zvládnu (a u třetiny se ani nezraním!). Můj muž nesnáší skaut a všechny tyhle "násilné" aktivity venku od počítače. A je neskutečně zručný a šikovný a doma postaví cokoliv - protože sleduje neskutečné množství videí, nakoupí si nařádí a jede. Opraví tak víceméně cokoliv a dokáže vlastnoručně cokoliv (pak snad někdy napíšu článek, jak Svišť dostal první dřevěnou hračku od tatínka - překrásného soba/losa...).

Na druhou stranu, u Sviště tohle půjde, protože bude mít doma tlak - táta je online a hledá a tvoří, máma je online při šití a bloguje ... Otázkou je, kolik dětí tohle doma má. Většina jich žije v nezájmu rodičů, ve stínu jejich koníčků... A do prčic, napadl mne článek ...

12 Anna Anna | 25. března 2018 v 22:10 | Reagovat

Ty kokos, pracovky... Já si pamatuju, že u nás to probíhalo tak, že jsme všichn (včetně protestujících kluků) zasedli do třídy a křížkovým stehem obrubovaly kusy látek. Manuální zručnost jsem si musela osvojovat postupně samovýukou. A teď nejenomže bych si posékla kosou, vykopala latrinu, ale aj tu roubenku dala dokopy. S pomocí šikovného tutoriálu na youtubech... :-D

13 Přemýšlivá Přemýšlivá | Web | 26. března 2018 v 17:17 | Reagovat

Milá Lúmennko,
podobně jako ty jsem vyrůstala na táborech, takže na to mám hodně podobný pohled jako ty. Také jsme tam dělali veškeré práce kolem fungování chodu tábora a byla to super škola života. :)
Každopádně tvůj nápad propojení mediální výchovy a dílen (případně by to stejně tak mohlo fungovat i na pozemcích), se mi zdá naprosto skvělé. Kéž by se to nějak takhle zrealizovalo. :)

14 A. S. Pergill A. S. Pergill | Web | 27. března 2018 v 10:52 | Reagovat

[9]: Takže se nediv sílícím hlasům pro odchod z EU. Kam tahle organizace hrábne, tam nadělá jen škodu.

15 n n | 30. dubna 2018 v 14:04 | Reagovat

Jsou děti které nerady pracují v tímu a společnost by se to měla naučit akceptovat a ne to neustále potlačovat. Navíc si taky myslím, že málokomu je příjemné když je někdo fotí či nedejbože natáčí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama