Velikonoce a já

3. dubna 2018 v 13:41 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Tak už je máme za sebou. Velikonoce. Svátky mnohými považované za trapné, jinými za krásné a tradiční a některými dokonce za násilné, zvrhlé a barbarské. Asi málokterý lidový zvyk působí takové kontroverze, jako pomlázka. Většina žen při tom slově protočí oči v sloup a začne chrlit traumatické historky ze svého dětství. Taky jsem tohle dělala většinu života. Vlastně byste ještě nedávno asi nenašli většího hejtra Velikonoc, než jsem já. Trapné, odporné, ponižující. Jenomže poslední roky jsem pomalu svůj názor přehodnotila.


Když mi byly asi čtyři roky, chodila jsem s tátou na mrskut (tak se u nás na Hané říká pomlázce, koledě...). Měla jsem svůj malinkatý kocar (opět náš název pro tatar, mrskačku...) ověšený pentlemi a společně s tátou jsme navštěvovali všechny ženské příbuzné, různé tetičky z druhého kolene a rodinné známé. Zarecitovala jsem básničku, polechtala bábinky po sukních a dostala vajíčko nebo nějakou sladkost. Bylo to dobrodružné a zábavné a navíc jsem pak měla mlsání na měsíc dopředu.
Pak mi ale najednou bylo šest, sedm a s mrskutem bylo utrum. Tohle holky nedělají, je to jen pro kluky, bylo mi vysvětleno a já se cítila zrazená. Najednou jsem byla postavená do role, která mě, holku hrající si s autíčky a pistolemi, pranic nebavila. Sedět doma na zadku a čekat na koledníky. Fakt bezva. Navíc když je vám sedm let, cítíte se při šlehání, i když většinou jenom pentlema, po zadku docela trapně. Docela dost trapně.

Koneckonců, celý mrskut je vlastně hodně sexuální tradice. Pomlázky z proutí jsou symbolem mužské plodnosti a penisu, vajíčka zase symboly plodnosti ženské. A samotné mrskání kromě probouzení jarní síly je také symbolickým aktem sexu. Jako ostatně skoro všecky lidové tradice z předkřesťanského období.
Není tedy divu, že pro malé holky je to trapný a ponižující zážitek, z kterého sice ještě nemají rozum, ale už tehdy podvědomě chápou, že je to něco, na co ještě nedozrály. A přidají-li se ještě různé bodré prupovídky strýců a sousedů o "pučící kráse" a podobných hovadinách, není divu, že se hromada holek radši nechává zapřít a zamyká se na Velikonoce doma nebo zdrhá hodně daleko.

Já měla štěstí, že na Velikonoce jsem od svých osmi asi do sedmnácti nikdy nebyla doma. Využívajíce dlouhého volna, jezdili jsme pravidelně na výpravu se skauty a všem koledníkům ze sousedství a ze třídy jsem se zdárně vyhla. Po pár letech už přestali zvonit úplně, protože to stejně nemělo smysl.
Po dosažení dospělosti a přestěhování do Brna jsem na Velikonoce v zásadě zapomněla. Kamarádi to neřešili, maximálně jsem symbolicky dostala od partnera nebo když jsem zrovna jela k našim, svou básničku za vajíčko si odříkal dědeček. Velikonoce pro mě od dětství byly stejně symbolem trapnosti a nepříjemných pocitů, takže mi nijak nechyběly.

Velikonoční dekorace v zářivé žluti a zeleni, všechny ty kraslice a beránci a kuřátka a pentle, mi taky přišly akorát kýčovité a směšné. Ale loni mi nějak přeskočilo a naklíčila jsem si ječmen, vyrobila králíčka, namalovala pár vajec. Drahému jsem koupila velké čokoládové vejce a pozvala kamarády, ať se staví na mrskut. Loni to bohužel nestihli, ale letos přišli v plné parádě, celá banda ráno zvonila u dveří a já rozdávala pentle, nalívala medovinu a bylo to děsně fajn.

A mě došlo, že do Velikonoc, stejně jako do kupy dalších věcí týkajících se přijetí mé ženskosti, jsem musela dorůst. Jako malá jsem chtěla být kluk. A dneska vím, že když je vám pět, je vcelku jedno, jestli jste kluk nebo holka, v tomhle věku se na holčičí a klučičí prostě ještě nehraje. Tak proč by nemohla jít na koledu holčička i s bráchou a tatínkem?
Jako o něco větší jsem se otočená zadkem k sousedovic klukům a spolužákům ze třídy cítila tak akorát trapně. A svou dceru (budu-li mít) jednoho dne nebudu do podobných věcí nutit, jako mě nutili moji rodiče. Co na tom, že je to tradice. Ona je to totiž hlavně tradice pro velké. V dávných dobách se stejně proutím šlehali hlavně mladí a byl to spíš namlouvací rituál, než vyprázdněné gesto "nastav zadek, naval vejce".
Až bude holka sama chtít, ať pozve spolužáky, kamarády. Může si užít to čekání u okna, které znám jen z vyprávění holek, co bývaly doma a vyhlížet, jestli kluk, který se jí líbí, přijde na mrskut. Znám dost puberťaček, které si tenhle aspekt Velikonoc docela užívaly.

Nu a když jste dospělí, můžou pro vás Velikonoce být vcelku příjemnou společenskou událostí. Staví se kamarádi, mezi dvěřmi hodíte řeč, zasmějete se a to, že vás trochu poplácají po zadku proutím, už najednou není ani trapné, ani ponižující, ale je to prostě jenom legrace. A někde v koutku duše vás jako bonus hřeje pomyšlení, že za váma nějací chlapi vážili dlouhou cestu a že to asi znamená, že jste pořád pěkná baba. Plodnost, jaro, mládí - a jsme tam, kde jsme byli před staletími.

Když jsem letos četla feministické pamflety, kterak je mrskut zvrácený, úchylný, barbaský zvyk, kterým si muži utvrzují svoji dominanci a jedná se o symbolické znásilnění, nějak mi to hlava nebrala. Když jsem se začetla do diskuze, dávalo to už o něco větší smysl. Někteří chlapi se evidentně chovají jako hovada. Z historek o jelitech na zadku a jalovcových větvičkách za kalhotkami mi běhal mráz po zádech. Hernajz, pánové, o tomhle fakt Velikonoce nejsou a nikdy nebyly. Pomlázka je symbol, ne nástroj sadistického mučení. Pokud vám k těmto praktikám žena nedá výslovné svolení, pak je prostě nehorázné a stupidní jí tohle dělat. Navíc pokud je jí třeba jedenáct.

Sečteno podtrženo mi vychází, že Velikonoce jsou ženami tak nenáviděné ne proto, že by samotný svátek a jeho tradice byl nějak hrozný. Hrozní jsou lidi. Jako obvykle. Pokud ale přestaneme malé holky nutit do něčeho, co je jim nepříjemné, a pokud se pánové naučí držet se na uzdě a používat proutí jen jako symbol jara, nikoli nástroj teroru, mohly by Velikonoce v našem tradičním pojetí přežít i následující desetiletí. Je škoda, aby se tradice, které vznikly před tisícemi let, staly jen vyprázdněnými nádobami, bez kontextu a bez radosti z jejich prožívání. Tradice jsou to, co nás pojí s naší zemí, předky, minulostí, kulturou. I když se nám dneska zdají bizarní či směšné nebo dokonce přežité. A kdo ví, třeba když dospějeme do určitého věku, pochopíme je z jiného úhlu a najdeme pěkné v tom, co nám nepříjemnosti v dětství zkazily. A co vy a Velikonoce?
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Troi Troi | 3. dubna 2018 v 15:23 | Reagovat

Já myslím, že ten příměr k sexu je vlastně naprosto odpovídající a pozvat mrskače je vlastně super způsob jak si udělat jejich "sexuální prověrku" na nečisto. Vlastně průzkum trhu :D
Ono se ukáže pro koho z nich je to příležitost jak si udělat sadisticky dobře a pro koho je to příjemný sociální rituál nebo flirt.

2 Ayeri Ayeri | 3. dubna 2018 v 16:52 | Reagovat

Já velikonoce nesnáším už od malička. Vždycky jsem musela být doma a když mi bylo kolem 11ti, zamykala jsem se před koledníky v pokoji nebo utíkala do kůlny, dokud mě matka celou rudou nevystrkala ven, protože dělám ostudu a jsem trapná. Stejně jsem pak přišla na to, že nemá cenu se schovávat, protože někteří byli schopní čekat na chodbě, dokud jsem si nemyslela, že odešli a nešla na záchod. Nikdo z kluků, kteří se mi líbili, nikdy nepřišel, chodili jenom sousedi lidi od mámy z práce. Velikonoce z duše nenávidím a těším se, až se na ně budu moct vykašlat.

3 Annie Annie | E-mail | Web | 3. dubna 2018 v 18:25 | Reagovat

Velikonoce mám ráda, krom velikonočního pondělí. Nevadí mi ani samotná pomlázka, ale to jak se chlapi namažou jak jim zákon káže, a pak jsou jako ta hovada, mají debilní průpovídky a tak. Klidně ať přijdou na pomlázku, vajíčko jim dám, chlebíček, všechno ok, ale nejhorší jsou ti, co přijdou už opilí, pak se rozesedí, je to trapné, a ještě do všeho rýpou. Takoví třeba příbuzní, které vidím jen tahle na velikonoce. Tentokrát jsem se málem neudržela a skoro jeden takový dostal facku. Ach.. Před dvěmi lety mi přišel na velikonoce jeden v kroji, to bylo moc hezké, úplně jiné, nepil, protože byl autem, pohoda.. a to byly moc hezké velikonoce. Pozpíval, aj odzemek zatančil.

4 Andrea V. Andrea V. | E-mail | Web | 3. dubna 2018 v 19:32 | Reagovat

Já jsem začala "šlahačku" (= Strážnicko :)  ) bojkotovat někdy v rané pubertě (13, 14 let) , a praktikuju do de facto až doteď. Sexuální podtext, ženskost, menstruace - všechno to souvisí se vším, a moje menstruační trable rázem mají jiný kontext :)

5 ju ju | 4. dubna 2018 v 0:25 | Reagovat

Jako děcka jsme vždy prošli celou vesnici odříkali jsme básničku a spíš symbolicky mávali pletenými kocary. To pletení byla docela zábava a ten sběr plných tašek vajec. Byli jsme malí, ale malé holky jsme vynechali. Spíš panímámy. Když mi bylo šest nebo sedum, tak jsem šel naposledy a to za spolužačkou, která mi občas nabídla svoji svačinu a já jí také svoji. Byli jsme zamilovaní. Ale když jsem šel na ten mrskut za ní, řekl jsem jí ty verše a pak jsem se zamyslel, proč bych ji měl šlehat , když ji mám rád.
( V Prostějově )

Pak jsem teprve začal bádat,co to znamená velikonoce, protože jsem se v tu chvíli necítil nějak ne, jak bych chtěl s holkou, kterou mám rád. Proč na ni mám jít s pomlázkou? A pověsil jsem to na hřebík. Ti čokoládoví zajíčci a vajíčka o velikonocích vypadají hezky.

6 ju ju | 4. dubna 2018 v 0:42 | Reagovat

Pardon, to mi bylo asi 8-9let. V 10 letech jsme se v slzách loučili a už nikdy se neviděli.

7 ju ju | 4. dubna 2018 v 1:01 | Reagovat

Pardon, teď jsem si na to vzpomněl a zase mi teď tekly potoky slz. Nevím, jestli to někdo zažil, my byli jediní v jedné čtvri, co se vodili tak za ručičky a trávili spolu hodně času. Nevěděli jsme tehdy co je to sex a to byl právě ten zázrak, který byl darem z nebe. My jsme prožili obrovskou něžnou hlubokou lásku, co převyšuje všechno. Nic hezčího asi není, každý den pocit jako v nebi.
Ten pohled do jejích laskavých modrých očí, jak se jí třpytily nazlátlé vlasy někdy s pleteným copem různě vylepšeným.  Tehdy, nevím, co to do mě vjelo, ale slíbil jsem jí , že na důkaz naší lásky nezestárnu až vyrostu. A zatím se to relativně daří...Taová láska vás zasáhne na celý život a když spatříte podobnou tvář,jste znovu v nebi.

8 A. S. Pergill A. S. Pergill | Web | 4. dubna 2018 v 5:53 | Reagovat

Na mém blogu:
http://upergilla.blogspot.cz/2014/04/je-mrskut-tyrani-zen.html
je o tomhle rituálu víc. Dávám odkaz, protože je to moc dlouhé

9 Jana Jana | E-mail | Web | 4. dubna 2018 v 9:00 | Reagovat

Taky jsem jen zírala, co se objevovalo díky proniknutí do neomarxistické feministické bubliny se na mne valí za děsy, jak nějakou přepadla banda chlapů a seřezala ji, protože jsou Velikonoce ... Jako malá jsem se na ně vždy těšila, s kamarádkou jsme je zvali a pak na ně lily vodu a byla bitva kluci versus holky. Prostě jsme si hrály. Nakonec jsme všichni začali jezdit na Velikonoce pryč. A tím, že manžel nevstává a syn vypadá, že tohle podědil, to mám vyřešeno i na budoucí léta dopředu.

A jak to probíhá u nás? No letos poprvé byly pentle na rákosce, kdyby náhodou něco viděl malý :) jinak jsem večer dostala už i bez pentlí. Ale my to máme doma jinak no.

10 Boudicca Boudicca | Web | 4. dubna 2018 v 15:13 | Reagovat

Článek se dobře četl, sama Velikonoce vnímám dost podobně. Jako velmi malá jsem se na ně těšila, protože jsem si mohla pohrát s kluky od sousedů a  všude na nás čekalo plno dobrot. Někdy po nástupu do školy se to ale zlomilo, kluky jsem sice vyhlížela dál, ale mrkání mi od té doby přišlo jako blbý žert. Však ať přijdou, vajíčka  ráda dám, ale mlátit po zadku mě fakt nikdo nemusí. Zvlášť když se k tomu u puberťáků přidá alkohol, sprosté básničky a cílem je jen vybrat co nejvíce čokolády nebo peněz. Jelita jsem sice nikdy neměla, ale o něžné hlazení taky nešlo. Už pár let proto s mamkou, babičkou a sestrou jezdíme na celodenní výlet do přírody. Velikonoce a příchod jara jsou tak oslaveny hezkým rodinným setkáním, na konci dne si dáme slavnostnější večeři, všechno je pěkně nazdobené, jen ten samotný mrskut vynecháváme. Dobroty taťka a děda dostanou prostě jen tak. :)

11 A.S. Pergill A.S. Pergill | Web | 5. dubna 2018 v 16:35 | Reagovat

Ještě jedna historka:
Na základní vojenské službě ve vojenské nemocnici jsme šli jako doktoři vymrskat lékárníky. Ti na nás byli připraveni a polili nás na oplátku levandulovým olejem. Naše ložnice následně opravdu dlouho voněla.

12 Luz Luz | 6. dubna 2018 v 17:53 | Reagovat

Tohle mě vždycky míjelo - jednak jsem vždycky žila ve velkých městech (kde nevím o tom, že by se to praktikovalo - možná snad někde mezi známými nebo rodinou?), a dále jsem křesťanka, takže hlavní svátky pro mě jsou v pátek až neděli. Ty lidové zvyky spojené s pondělkem mi přijdou trapné a pomlázka obzvlášť. Ještě třeba pro děti bych to chápala, chodit koledovat, s tím, že dostanou třeba sladkost (že by je potěšilo normální vajíčko, byť omalované, to asi těžko). Ale se staršími dětmi/lidmi? Trapárna. Víc se mi líbí zvyk hledání dárečků od zajíčka, tak něco můžou dostat i holky a nemusí se nikdo "bít".

13 Paulie Paulie | 10. dubna 2018 v 18:35 | Reagovat

Jako malé jsem tento svátek neměla ráda, protože jsem bývaly u prarodičů na vesnici a chodili tam samí úplně cizí chlapi, ale od doby, kdy jsem silněji začala vnímat svoji ženskost a sexualitu je to pro mě krásná příležitost k oslavě jara a od partnera to vlastně i vyžaduji (tedy on plete mrskačku tak jak tak, ale kdyby nepletl, asi by mi to vadilo). Tuto symboliku si velmi užívám a líbí se mi představa jarní energie, která do mě proudí skrze proutky.
Ale když k nám domů dojdou nějací malí kluci, je to trochu zvláštní a rozpačité.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama