a









Drobné podivnosti všedního dne

8. května 2018 v 12:43 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Mám ráda, když každý den není jeden jako druhý. Cesta do práce, z práce, snídaně, oběd, večeře, vyčistit zuby, spát... No dobře, těmhle věcem se asi většinu dní nevyhneme, ale když se rozhlédneme okolo, zjistíme, že kulisy k našemu obvyklému scénáři se den co den mění. Baví mě věnovat pozornost drobným podivnostem, které se neustále objevují. Tu záměrně, jako když umělec ozdobí dopravní značku barevnou pletenou "ponožkou", tu náhodou, třeba když na trávníku uprostřed ničeho najdete ležet knížku, která vám předává životní moudra. Tyhle malé "chyby v matrixu" mě prostě přitahují a vychutnávám si je. A za poslední dny se mi jich nakupilo hned několik, až mě postrčily k sepsání článku.



Tyhle odchylky od normálu se mi dějí v zásadě furt. Možná je to tím, že já sama jsem taková odchylka od normálu :D A nebo si jich prostě akorát víc všímám. Každopádně mě o nich ale nikdy nenapadlo psát, až dodneška. Vyvolala to především ta poslední, včerejší, ale vezmu to popořádku...

Třikrát podivnosti všedního dne z husovického náměstí Republiky

Znáte pojem synchronicita? Ten popsal psycholog C.G.Jung a jde v zásadě o to, že se na jednom místě nahromadí mnoho spolu nesouvisejících jevů, které ale vykazují podobnost. Jako když kolem vás ve městě najednou zničehonic projde chvilku po sobě 8 úplně cizích lidí ve stejném oblečení. Tahle koincidece, časová souslednost nesouvisejících jevů, působí někdy až magicky. Takovouhle zajímavou koincidenci jsem zažila v sobotu večer, kdy jsem poslouchala svůj oblíbený pořad Historie českého zločinu. Pustila jsem si jeden díl a v něm dávný zločin komentoval vzdálený příbuzný mého drahého, znalec četnické historie. Slyšet z rádia příjmení Herajt je vcelku nezvyklé, koneckonců Herajtů je v republice jen 28. Hned následující díl pořadu se týkal zločinu, který se stal v Brně Husovicích na náměstí Republiky - což je jen kousíček od místa, kde bydlíme my, manželé Herajtovi. Prostě večer se zločinem a Herajty :D

Následující den jsme se šli s drahým odpoledne projít s pejskem právě na ono Náměstí republiky. Psík čmuchá okolo tamního kostela, vykoná nevoňavou potřebu a já jako spořádaný pejskař nesu nadílku v sáčku do koše. Jenže koš je plný - něco z něj trčí. Kytka. A parádní kytka. Rozhlédnu se, jestli ještě někde neuvidím případný rozhádaný pár, ale nikde nikdo. Je ospalé horké odpoledne a v koši je překrásná kytka, ještě zabalená do papíru. Inu, děkuji neznámému dobrodinci, že mám doma na stole krásnou výzdobu. Přeci bych tam tak nádhernou kytici nenechala shnít, že jo. Zajímalo by mě ale, jaký je za ní příběh. Zahodila ji naštvaná žena, které ani takový pugét nestačil k usmíření? Nebo snad zhrzený muž, který ji nesl své vyvolené, kterou nakonec však takového daru uznal nehodnou? To se asi už nikdy nedozvím...


A do třetice všech husovických podivností. Jdeme si takhle včera večer opět na vycházku s pejskem a opět se procházíme okolo kostela. Je to vlastně docela pěkný kostel, trochu netradiční, ale architektonicky zajímavý. Mrknout na něj můžete v úvodní fotce tohoto článku. Byl by teda ještě parádnější, kdyby každý den včetně nedělí a svátků v 7 hodin ráno nespustil pravidelnou salvu 167 úderů do zvonu (ano, když vás to budí každé ráno, tak si to časem spočítáte). Ale to je zase na jiný příběh.
Inu, takže se procházíme kolem kostela. Je noc, pomalu se blíží půlnoc. Na obloze září hvězdy a měsíc. Nikde ani živáčka. A najednou nás zarazí halasné a překrásné tóny.


Jo, byl to Bach. Tedy, ne Johann Sebastian osobně, ale neznámý varhaník právě udeřil do kláves a nocí se rozlehla Toccata i Fuga. Úplně jsme oněměli. Posadili jsme se na schody na boku kostela, u nichž bylo nedoléhajícími dveřmi varhany nejlépe slyšet, a užívali jsme si tenhle krásný půlnoční koncert pod hvězdou oblohou. Nebylo to prve, co byly z kostela slyšet v noční hodinu varhany, ale vždycky jsme si mysleli, že jde o nějakou pozdní mši. Nikdy to nebylo tak mocné a tak krásné, že by nás to přinutilo sedět na schodech a jen tak poslouchat.

Možná je to Brnem. Možná je to mnou. A možná je to jen otevřenýma očima a nastraženýma ušima, které člověku dovolí podivnosti všedního dne zachytit - a oteveným srdcem, které mu je dovolí vychutnat :) A co vy? Jaké podivnosti všedního dne potkaly v poslední době vás?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Andrea V. Andrea V. | E-mail | Web | 8. května 2018 v 17:03 | Reagovat

Já jsem si těchto věcí pomalu přestala všímat, což je celkem i škoda ...

2 Ayeri Ayeri | 9. května 2018 v 9:09 | Reagovat

Hezké... když tak přemýšlím, dlouho se mi nic podobného nestalo. Jedině když jsem před časem našla ve vlaku knížku, ale byla to komunistická detektivka :D

3 okoun okoun | 9. května 2018 v 22:21 | Reagovat

Je to hudba, která rozvíjí mysl a povznáší ducha. Kytka v koši je znamení i ty varhany. Samo o sobě to znamení není, ale v životě toho, kdo se s tím setká to znamená, že si všímá víc než běžné oko zahlídne a běžné srdce a suše vidí.

Kytka v koši znamená, že kdo ji najde a dá do vázy, našel právě poklad ve svém srdci. I kdyby někdo zahodil lásku do odpadu, já ji vyndám a dám si ji na čestné místo, kde můj život obohatí.

Ty varhany v takovou noční hodinu dávají povznesení mysli a ducha. Ukazují, že teď je správná chvíle vnímat harmonie na všech úrovních bytí a již člověk vidí a cítí daleko s větším přehledem a intenzitou prožitku, než ten , kdo prolétne ulicí a nic takového nezpozoruje.

4 okoun okoun | 9. května 2018 v 22:29 | Reagovat

Ne suše, ale duše.
Pro nás čtenáře to je to znamení, že Lumennka nám ukazuje správně, abychom lásku neodhazovali ( květiny) a abychom prožili její rozmanitost ve všech akordických vlnách ( varhany).

5 A. S. Pergill A. S. Pergill | Web | 11. května 2018 v 7:46 | Reagovat

V hromadném výskytu náhodných jevů jsou věci, kterým ne zcela rozumíme. Např. u některých chorob (i vzácných) se vyskytují tzv. "hnízda", tj. vyskytne se jich více současně nebo blízko časem i místem a nikdo neví proč. Nezbývá než akceptovat pověry typu "smrt nikdy nechodí sama".

6 kumbaja kumbaja | 15. května 2018 v 22:42 | Reagovat

Když odbočíme od pesimismu, kde je známo, že většinou patogenů působí víc najednou, posílíme imunitu a nerozvedem debatu na Hnízdila, můžem si všimnout, z té lepší stránky,že kde je opravdové hnízdečko lásky, tak tam je hodně zamilovaných kolem.
Krásná hudba je " nakažlivá" a rychle se šíří.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama