Komentáře

1 hedd hedd | Web | Středa v 15:24 | Reagovat

Momentálně učením. :D A nebo jsem jeden z těch, kterým se oddělí duše od těla a myslí si na vlastní věci, popř. čte knížku... :)

2 Zlozana Zlozana | E-mail | Web | Středa v 15:29 | Reagovat

To je skvělý:D Já nejčastěji čekám u doktorů, a třeba na očním jsem téměř vždycky se samými důchodci.  Čekat mk zrovna moc nevadí, čtu si, dělám něco na telefonu... Ale docela mě dostalo, když už jsem na očním čekala dvě hodiny a asi za třičtvrtě hodiny musela ma brigádu. Sestřička už pro mě došla, že jsem na řadě, načež se zvedla jakási babička  se slovy: ,,Slečno, vy stejně určitě nechvátáte." A nakýblova se do ordinace. Já i sestřička jsme byly tak překvapené, že jsme ani nic neřekly. :D Do práce jsem nakonec naštěstí přišla včas i tak...

3 veruce veruce | Web | Středa v 16:02 | Reagovat

Já si dřív ve frontách četla :)
Teď už jsem pár let nezažila čekání jinak než s malým. Mám v tomhle naštěstí celkem klidný dítě. Jako mimino v šátku byl zvědavý a jen koukal, co se kolem děje, stačilo se lehce pohybovat a dobrý. Později v nosítku jsem mu ukazovala všechno možné, co bylo okolo, a taky dobrý. Když jde po svých, leze všude a to už je horší :D Ti s více dětmi to mají zákonitě složitější.
Celkově se ale delším frontám vyhýbám, jen na poště nás to občas nemine.

4 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | Středa v 16:54 | Reagovat

Na člověku stárne všechno, včetně nervů :) Mají na to nárok ;)

5 Jana Jana | E-mail | Web | Středa v 18:28 | Reagovat

Pohupováním v bocích, protože mám na sobě Sviště. Naše pošta nemá bezbariérový přístup. Ale kdekoliv mohu, snažím se být pozitivní, neb děcko všechno přechytne a začne brečet. Akorát nesmím být ani jízlivá, ironická, ... No a to je vlastně důvod, proč nechodím nikam :D :D :D Nebo s manželem a já jdu pryč :D:D :D

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | Středa v 19:31 | Reagovat

Já to bezu z vojenského hlediska. Vždycky se snažím otevřít druhou frontu.

7 duchodkaevka duchodkaevka | Středa v 19:59 | Reagovat

Fakt se směju z plna hrdla ☺ Také očima hledám splutrpitelku, někdy je opravdu důvod. Dá se říct, že nikam moc nespěchám, ale fronty nenávidím právě z těch dob na banány a toaleťák. Prostě už jsem nevrlá baba, ale teď jsem se hodně bavila. Možná jsme se na poště už potkaly ☺☺☺ Zdravím!

8 reme reme | Středa v 22:39 | Reagovat

V těch frontách je to někdy na mrtvičku, anebo se člověk může cítit jako přejetý vlakem. Někdy může být i zábava při čekání si vykládáme vtipy.Někteří se baví falešnou empatií, kde najednou všechny dloubá v kříži a každej s každým , jako by najednou cítil. Ale je to častěji takové to, někdy formální, a mnoho neznamenající: "Bolí vás v zádech, mě taky, taky. Já taky."

Ale pak vyplyne z hovoru, že soucit mezi sebou nemají a předbíhají se.
Čekání se neurychlí, jen se lamentuje.
Ombudsmanka pošt mi říkala, že konkrétní  návrhy na zlepšení jim chodí zřídka. A když mám ověřeno, že když se jim řekne s návodem, jak to mají udělat, že se snaží  a pak se činí zlepšení.
Co se týká front, to někde řeší sedačkami a elektronickým systémem, počtem okýnek a je snaha zaměřit se na dovážku z domova z ručky do ručky, automatizace při sběru balíků a zavádění do elektronického systému. Všechno nejde hned.

Oni ta zlepšení řeší jedno po druhém.Vždy jde o to, jak se člověk k tomu vyjednávání o zlepšení postaví, aby bylo realizovatelné a jak realizovatelné a kdy.
https://www.youtube.com/watch?v=3k1q10z2yWs

9 reme reme | Středa v 23:06 | Reagovat

V Česku je hrstka lidí, kteří opravdu nějaká zlepšení skutečně řeší. Zbytek národa, jen pošťuchuje, aby někdo jiný řešil.

10 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | Středa v 23:11 | Reagovat

Já si zrovna nedávno říkala na úřadech, že lidi nějak zapomněli čekat :-)
Doba je uspěchaná :-)
Na těch úřadech je ta nevýhoda, že člověk nemůže vypnout, začíst se, zdřímnout si...
Protože v tu chvíli, samozřejmě, skočí jeho čísílko :-)

11 Lukas Lukas | Web | Čtvrtek v 9:27 | Reagovat

Ony fronty by se neutvářely, pokud by se pravidelně využívalo celé kapacity daného místa. Místo toho se šetří jak na pracovnících, tak i na návštěvnících a vedení doufá, že nebudou problémy. Viz například některé hyper- a super-markety.

Jinak přestože pozitivní přístup zpravidla bývá potřeba, v nejednom případě se jeho obvykle očekávaný efekt může obrátit v neprospěch. Jo (?) protože to může někoho naopak vyprovokovat k něčemu špatnému.

S ohledem na výše uvedené bývá někdy nutné využití neutrálního přístupu. Negativní přístup je obecně špatný (snad vždycky), ale pozitivní přístup může spoustu lidí velice naštvat taky (to vím ze zkušenosti) - proto ne nadarmo se v praxi říkává "než se chválit a tím provokovat, tak se raději litovat, to má snad většina lidí nejradši"

Ač se to mnohým nemusí líbit, výše uvedené vychází z mnou ověřené životní praxe.

12 Algernon Algernon | Web | Čtvrtek v 9:41 | Reagovat

To mi velmi připomíná mou poslední návštěvu zubařské ambulance. Vydala jsem se tam odvážně i s dětmi. Čekárna byla plná důchodců, ale i ostatních lidí. Pp vyřízení formalit jako registrace jsem si přisedla k nějaké přívětivěji vyhlížející osobě a ona si se mnou začala povídat a obdivovat dvojčata. Že prý tam čeká už tři hodiny a že je to hrůza.

No, to rozhodně hrůza byla, v tu chvíli mi hlavou bleskla představa, jak trávím den v čekárně s dvěma batolaty, zvlášť když nesnáším společnost infekčně vyhlížejících lidí.

Má fantazie však nemusela pracovat dlouho. Asi po deseti minutách mě zavolali. Ani jsem se moc neohlížela, protože nenávistné a závistivé pohledy ostatních byly přímo hmatatelné. Ale ten den jsem vyhrála první cenu ušetřených tří hodin života, a to se vyplatí!

Z toho plyne poučení, že chceš-li omezit čekání, půjč si někde malé děti.

Jo, a ten netečný zen lidí s dětmi znám taky. Když děti vřeští, tak prostě musím uklidit na šťastné místo tu část mého já, která se cítí provinile kvůli ostatním, aby zbytkek mohl v klidu pracovat.

13 Algernon Algernon | Web | Čtvrtek v 9:45 | Reagovat

Ale než jsem měla děti, tak jsem čas ve frontách a čekárnách trávila studiem lidí. Ono se v Praze vyskytuje spousta zvláštních a zajímavých individuí, která skýtají potenciál stát se nějakou mojí postavou.

Takže jsem pozorovala, co dělají, poslouchala jejich rozhovory a dělala si poznámky. Prostě všechny ty věci, které očekáváš od náhodného spolučekajícího.

14 Rosa Nera Rosa Nera | E-mail | Web | Čtvrtek v 13:49 | Reagovat

Já jsem ten typ, co hledí na mobilu a prohlíží si ve frontě něco na Instagramu. :D Naštěstí jsem se s žádnými netrpělivými důchodkyněmi ještě nesetkala, teď tak přemýšlím, že na poště jsem vlastně nikdy sama nebyla, protože mi všechno chodí domů a pokud něco posílám, tak mi to na poštu hodil někdo z rodiny, kdo tamtudy měl zrovna cestu.

15 Teri Glint Teri Glint | Web | Čtvrtek v 19:15 | Reagovat

Já si ve frontě buď čtu, nebo čučím do mobilu. Ani ne tak na sociální sítě, ale třeba píšu esemesku. Kolikrát mě ty fronty hrozně štvou, ale pořád je to lepší o milion procent, než čekat na toaleťák nebo vložky a pak je nedostat, což jsem naštěstí nezažila.

16 Andrea V. Andrea V. | E-mail | Web | Čtvrtek v 19:45 | Reagovat

To je "ideální" - člověk musí do práce, čekárna plná lidí, a ještě se přiřítí důchodce, s úsměvem ti poví: "Já příšerně spěchám, ty máš celý den, já jdu jenom na recept/na krev/whatever" , a už mizí v ordinaci doktora :) Pak ho slyšíš, jak tam s doktorem půl hodiny klábosí o kravinách. Nebojte, však já budu jednou důchodce taky .... :)

17 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | Pátek v 9:25 | Reagovat

Je mi trochu smutno. Dospěla jsem do věku těch nemožných důchodců, i když se tak vůbec necítím. Fronty dávám s klidem, na supění stejně postižených důchodců nereaguju. Ale stejně je mi z toho tvého článku smutno a divně.

18 Lúmenn Lúmenn | Web | Pátek v 14:14 | Reagovat

[17]: spousta důchodců je naopak úplně boží a úžasná, třeba s mýma prarodičema je nekonečná sranda :) Rozhodně to nemá být nějaká kritika všech starších lidí. Pokud to tak z článku vyznělo, tak se omlouvám.

19 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | Pátek v 16:50 | Reagovat

[18]:Jedna ze Čtyř dohod říká, že si nemáme brát věci osobně. Asi jsem to vzala víc osobně, i já znám super starší lidi. Jen mi přišlo líto, že už i já patřím do tý kategorie důchodců. Mně to slovo i kategorie přijde hrozný.

20 naoki-keiko naoki-keiko | Web | Sobota v 13:09 | Reagovat

Při čekání mlčím, rozhlížím se kolem, myslím na své věci a je mi dobře :)

21 Čerf Čerf | E-mail | Web | Sobota v 15:06 | Reagovat

V takových situacích se snažím používat "metodu preventivního úsměvu". Když se na mě trpitel podívá, usměju se na něj, takže si nedělá bláhové naděje a obrátí se většinou rovnou jinam. Pravda, občas mě kvůli hlaholivému "To je dnes ale krásný den, což?" považují ve frontě spíš za provokatéra, naposledy v pondělí, když jsem čekal dvě hodiny na nový řidičák :-). Dá se vysledovat, že blbá nálada ještě nikdy frontu ani o trošku neurychlila, byť - přiznejme si otevřeně - dobrá nálada taky ne :-).

22 Lúmenn Lúmenn | Web | Sobota v 17:43 | Reagovat

[19]: já jich taky znám spoustu;) Řekla bych, že s věkem se na podepíše jejich celoživotní přístup. Lidé, kteří celý život hledají spíš to pozitivní, jsou k stáru studnicí humoru, moudrosti a úsměvů, ti, kteří jsou negativisti se na stará kolena ještě více zamračí. I podle vrásek u lidí jde krásně vidět jejich založení - staří lidé s vráskami kolem očí se většino života smáli, ti, co mají vrásky pod ústy zase svěšovali koutky dolů. Takže bych řekla, že většina starších lidí jen zesíleně ukazuje to, co v sobě měli zamlada. Tak se vynasnažím vést co nejpozitivnější život, abych až i já budu v kategorii důchodců, měla jen vrásky od smíchu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.