b















Ženy touží vyhrávat. A je to dobře?

6. května 2018 v 16:52 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
V médiích teď rezonují výroky ohledně žen a vrcholového sportu. Sportovní psychologové a trenéři poukazují na rozdíly mezi muži a ženami, podpořené zkušenostmi a praxí, genderoví aktivisté kontrují, že sport je na prdlačku pro všechny a mezi muži a ženami není rozdílu.
Největší kontroverzi vyvolal výrok o tom, že ženy ze své podstaty nechtějí vyhrávat a že je pro ně soutěživé prostředí škodlivé a nepřirozené. Okamžitě se vyrojily desítky kritiků a napadly tento výrok jako urážku žen. A já se po sté a prvé pozastavuji nad tím, proč "typicky ženské" vlastnosti jsou feministickými aktivisty považované za méněcenné, špatné, urážlivé…


Kdo ho má většího?

Před časem jsem o tomhle viděla krásné video. Společnost odsuzuje ženské vlastnosti jako slabé - být empatickou, něžnou, pečující, to vše je považováno, dáváno do souvislosti se ženami, za urážku, výsměch. I na současné debatě o sportu je to krásně vidět. Někdo si troufne říci o ženách, že ve své podstatě netouží vyhrávat a už je oheň na střeše. Jako by touha vyhrávat bylo něco, co si zaslouží ocenění. Jako by míra soutěživosti určovala kvalitu člověka. Kdo nesoutěží je trapný a nemá v tomhle světě místo. A ženy přece nechtějí být trapné.

Vždycky je mi z toho ouzko. Prošla jsem za život dlouhou cestu od holčičky, co chtěla být kluk, ke slečně, která kosí nepřátele mečem a umí klopit panáky a vykrkávat svoje jméno, až k ženě. Ženě, která se teda zatím úplně nenašla a neuchopila, ale která po skoro třech desítkách let života pochopila, že ji už tahle hra "chci být jako chlapi" nebaví.
Vždycky to říkám svým kamarádům hodně naturalisticky. A řeknu to tak i vám. Když si žena s mužem bude poměřovat ptáka, může úplně klidně vyhrát. My ženské umíme mít a často i máme větší koule (samozřejmě v metaforickém slova smyslu), než chlapi. Jenomže když budeme mít větší koule, než náš partner, je tahle výhra úplně k ničemu. Protože vztah není souboj, ale spolupráce. A podobně je to i v životě.

Současný svět se stal místem, kde si každý s každým poměřuje pomyslného ptáka. Rychleji, výše, silněji. Vyhrát zlatou medaili. Vydělat prachy. Udělat kariéru. Mít větší barák. Větší auto. Většího…
Touhu být nejlepší považujeme za jediné měřítko kvality člověka. A ženská energie se ze světa téměř vytratila. I pro ženy samotné jako by jejich ženskost byla urážkou.

Jin a jang

Proč se empatii, pečlivosti, soudržnosti, kráse a jemnosti, říká ženské vlastnosti? Proč jsme je za uplynulá tisíciletí přiřadili ženám nezávisle na rozdílné kultuře? Proč je všude ve světě muž tím agresivním, tvrdým, bojovným a drsným, zatímco žena tou smířlivou, jemnou a něžnou? Protože patriarchát chtěl ženy zotročit a tak jim tyhle hlouposti nacpal do hlavy? A nebo proto, že ženy prostě takové jsou?

Znáte prastarý symbol jin a jang? Jang je právě ta mužská síla, oheň, agrese. Jin ta ženská, vodní, hladivá. Ale není to tak, že by mužský jang zadupával ženský jin do země - naopak. Obě síly jsou v naprosté rovnováze, doplňují se navzájem a tvoří nedělitelný celek. Není jeden lepší a jeden horší. Jsou jen každý jiný. A oba je potřebujeme stejně. Tak jako ženu a muže.
Už mě unavují ty věčné boje za to, aby ženy mohly být jako muži. Jak je super vyhrávat a bojovat a mít ostré lokty a stoupat výš po kariérním žebříčku. A udržovat domov bezpečný a útulný, to není hodnotné? Porodit děti a dát jim lásku? Být oporou svému muži, pečovat o rodinu a děti, pomáhat lidem, starat se o přírodu kolem, o krásu světa?


Magie ženy

Být ženou není vůbec snadné - ale ne proto, že by nás drtila nespravedlnost systému, ne proto, že by snad společnost nadržovala mužům. Ale právě proto, že my, ženy, jsme přijaly za vlastní, že jen když v sobě ženství potlačíme a staneme se více jako muži, pak budeme svobodnější, šťastnější, rovnoprávnější. Neznamená to jít si stoupnout k plotně a stát se služkou, mámou a sexuální hračkou v jedné osobě. Znamená to ponořit se až do hlubin naší duše a objevit tam krásu dávno zapomenuté moudrosti, kterou se z nás celá staletí snažili vytlouct a které se my poslední dekády samy vzdáváme. Odkládáme stranou svou menstruaci a celý svůj cyklus, který z nás dělá to, čím jsme, protože věříme, že nás zdržuje od skutečného života, od mužského života, ale nechápeme, že nám přináší něco, co muži nemají a mít nemohou. Taky jsem odkládala, dokonce nesnášela svůj cyklus, tak bolestivý, odporný a špinavý. Tak složitý, komplikovaný, tajemný. Až v posledních letech jsem v něm začala hledat smysl a pochopila, že naše moudrost, ženská moudrost, je přesně taková - tajemná, komplikovaná, proměnlivá. A že samotný akt zrodu nového života, porod, je taky pořádně bolestivý a špinavý.

Ale právě tohle je naprostý zázrak na tom, být žena. Že dokážeme ze dvou buněk, ze dvou pitomých miniaturních neviditelných buněk, stvořit nového člověka. Novou bytost. Bez přístrojů, bez složité technologie, jenom z obyčejného sexu a našeho vlastního těla. Umíme dát život, šmarjapanno. Tak co bychom ještě kurnik šopa chtěly dokázat, když umíme něco takhle doslova božského?
Muži mohou stavět ty největší hrady, zabíjet nejvíc nepřátel a vyhrát nejvíc závodů, ale žena, skutečně moudrá žena, se na ně jenom zvýšky usměje a nechá je si hrát. Protože dobře ví, že kdyby nebylo jí, neměl by ten mužský pro koho ty hrady stavět a pro koho ty závody vyhrávat. A kdyby nebylo jí, žádný mužský by se ani nikdy nenarodil.

Rovnocenní ve své jinakosti

Jenomže nám někdo nakecal, že rodit děti je stupidní a nemoderní. Že obětovat svůj život rodině nás omezuje v rozletu, zatímco obětovat život kariéře je mnohem víc cool. Že něžnost, empatie a jemnost znamenají slabost a být slabý je špatné. A že vlastně žádné mužské jang a ženské jin neexistují a všichni jsme stejní a kdo s tím nesouhlasí, toho upálíme na hranici.

A já, kdysi Xena bojovnice, co rovnala spolužáky pěstma a utkávala se v arénách na meče, teď sedím v dlouhé sukni na zahrádce, kterou jsem právě osázela květinami a užívám si, že (byť zatím v malém) dávám vzniknout novému životu. Minulý týden jsem byla na LARPu , kde jsem jezdila na motorce v kožených gatích a pak popíjela pivo s kamarády z naší postapo motorkářské grupy s poměrem mužů a žen 10:1.
Jak to jde proboha dohromady? Úplně nádherně. Není to totiž ve formě. V tom jak se my, ženy, chováme navenek. Ale uvnitř. Kdy si uvědomíme, že nepotřebujeme s těmi chlapy, ani s nikým jiným, soutěžit. Když, naladěné na naši vnitřní moudrost, přestaneme chtít vyhrávat. Když uvidíme, jak legrační vlastně tyhle souboje jsou a jak my je k ničemu nepotřebujeme. Když pochopíme, že hloubka ženství je složitá a překrásná, divoká i jemná, ale její esence je nakonec vždycky táž. Že nechce soutěžit ani vyhrávat ani bojovat ani zabíjet. Že chce tvořit, spolupracovat, pomáhat a léčit. Bohužel, my, ženy, přestáváme svému ženství rozumět a dokonce je považujeme za něco, co bychom ze sebe měly vyhnat, potlačit, změnit, srovnat s muži. A ve světě je to bohužel čím dál tím víc vidět.

PS: Vím,že tento článek bude patrně pochopen mnoha lidmi úplně špatně. Já však neobhajuji předešlá staletí, kdy byly ženy utlačovány a považovány za méněcenné bytosti. Nelíbí se mi ale ani dnešní opačný extrém, kdy žena rovná se muž. Toužím po tom, aby lidé dospěli k moudrosti, kdy žena a muž budou oba stejně ceněni ve svých rozdílnostech.
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Miriam M. Miriam M. | Web | 6. května 2018 v 19:49 | Reagovat

Palec nahoru za tenhle článek, podepsala bych se pod něj, jakkoli v praxi to pořád ještě skřípe... A vždycky mě potěší, když vidím, že lidí s podobnými názory není tak málo, jak by se mohlo zdát. Bohužel spoustě z nás to dojde až v momentě, kdy si v důsledku poměřování ptáků naděláme v životě pořádnou paseku - jak vím z osobní zkušenosti...

2 messun messun | 6. května 2018 v 20:42 | Reagovat

Ano, je to velký omyl, který zavedli a zavedly ti zamindrákovaní a zamindrákované.

Podle skutečných událostí. Ale myslím to dobře.
Některé ženy si myslí, že mají chlapy přemoci v tom, v čem vynikají muži, dokonce intenzivně loví chlapy, nebo se jim vysmívají, či  je nějak intrikou zaháknou, aby je získaly. Zpravidla si vyhlédnou muže s empatií, protože tu ženskou empatii samy nemají.
Až toho chlapa silou získají a nebo podfukem, nebo i v něčem nepodfukem v něčem mužském chlapa předčí, tak najednou očekávají lásku.

Ale jak lásku.
Když muže k lásce motivují jen ty ženské vlastnosti žen. A v tom je ta past. Tehdy žena narazí a probere se, že něco je špatně. Proč není vlastně ženou, ale chlapem v ženském těle. A šíleně na toho chlapa žárlí, protože ví, že ho lapila chlapsky a i kdyby se ten chlap přetrhl, ona mu nebude věřit, protože má ve svědomí, že ho lapila ona. Žena se cítí v bezpečí ve vztahu, když muže doopravdy zaujme a on po ní touží jako po ženě, upřímně. Když o ní básní. Pro ni žije, protože chce. Když přebírá zodpovědnost za rodinu a ona má v něm oporu.
Oporu však žena necítí, když si důvěru v ni dodatečně vymáhá, ale nevěří sobě a pak nemůže nikdy věřit ani jemu, i když jí on řekne pravdu, jelikož ten pocit nezískala, když chlapa zahákla, aby byl její. Když nebyla něžně dobývanou pevností,aby zjišťovala, že ji má rád, takovou jaká je. ( Nemyslím tím, naschvál říkat předem ne a podrážet milému nohy, to taky pro ni dobře nedopadá.)

Případ od případu jiné, nehledejte se v tom.
Jeden případ řeknu:
Moc hezká holka ( špinavej blond modrý oči, jmenovala se Lucka     (Lucek znám tisíc).

Měl jsem ji rád. Byla hezky stylizovaná, chytrá, můj typ. Já však nehledal nikoho na vztah, času dost. Když jsme se potkali poprvé z blízka, tak na mě zařvala, debile jeden, buzerante jeden.

Hádejte, co to mělo znamenat v překladu:

Líbíš se mi , jaktože jsi mě nikdy nepozval na rande.
Později se to totiž ukázalo, osud chtěl tomu, že jsem se stal jejím ne úplně přímým šéfem v práci. Pak mi dlouho vyprávěla o tom, jak si moc přála jednou prožít tu chvíli, abychom si hezky přátelsky povídali, abych ji ocenil jako ženu, že mě má moc ráda a nevěděla , jak to říct. Vysvětlili jsme si, že pro mě je brzy na vztah a byli jsme přátelští, bylo to fajn.  

Ženy a muži jsme si rovni a kdy už to každý pochopí, že na sobě vzájemně milujeme to čím se doplňujeme a jiné to nebude.

3 Elinor Elinor | 7. května 2018 v 2:52 | Reagovat

Možná jen trocha kontextu, proč vzbudil ten výrok pobouření - protože onen nešťastník jím vysvětluje, proč ženy nepatří do vrcholového sportu. A pokračuje úvahami, v kterých ženy posílá tvořit zázemí, pečovat o rodinu a nachystat muži příjemné rozptýlení od námahy nad velkými myšlenkami (čajem z čerstvých bylin).

Tedy Haník se jím hlásil přesně k tomu, od čeho se v kurzívě distancuješ.

4 ramun ramun | 7. května 2018 v 5:46 | Reagovat

Jméno Elinor se mi moc líbí. Má ho od roku 1945 jen 14 lidí. Skvělé, až budeme mít holčičku, zvážíme.

5 ramun ramun | 7. května 2018 v 5:47 | Reagovat

Koukám na babywerb a jména v česku.

6 Jan Duha Jan Duha | Web | 7. května 2018 v 10:34 | Reagovat

V podstatě v hodně věcech souhlas,
ale chtěl bych vidět, jak ten týpek vysvětluje třeba takové Ledecké nebo Kvitové, že ženy nepatří do vrcholového sportu :D

7 Lúmenn Lúmenn | Web | 7. května 2018 v 10:49 | Reagovat

[3]: já ten článek četla. A dávalo mi to smysl. On se rozhodně nevrací do středověku, kdy ženy prostě MUSELY být doma a rodit děti a pečovat o muže. Z čehož se logicky osvobodily a je to tak dobře. Ale v nějakém imaginárním harmonickém světě utopické budoucnosti, plné vědomých lidí, by tohle žena prostě dělat chtěla. Asi ne stoprocentně každá, výjimky jsou vždycky, ale většina ano. A muži by je za to zbožňovaly, ctily a společnost by je uznávala. A tohle je ten budoucí svět, o kterém mluvím.
A je mi jasné, že to kupu žen šíleně nasere. Protože být husťák, co vyhrává, frajerka s kariérou a bavorákem, to je přece lepší, než nějaká umaštěná domácí puťka s bylinkovým čajem. A dokud to my ženy budeme cítit takhle, tak nám holt porostou (díky bohu, že zatím stále jen imaginární) penisy.

8 Algernon Algernon | 7. května 2018 v 11:44 | Reagovat

Snažím se tyhle věci už dlouhou dobu pochopit, ale pořád mi to uniká. Já jsem dlouhou dobu byla takové to stvoření, co se snaží být nesmírně empatické, podporující, chápající a tak dále, ale čím víc jsem v sobě podporovala tyhle věci, tím mi bylo hůř a ztrácela jsem sama sebe.

V ženských kolektivech se cítím vyloženě jako vyvrhel. Jako bych byla návštěvník z jiného světa. Nedokážu dlouhodobě kvalitně uchopit ten jejich způsob komunikace a myšlení, je to asi takové, jako kdybych pozorovala nějaká podivná, byť hezká zvířátka skrz sklo.

Osobně mi pomohlo přestat předstírat tyhle věci a přiznat si, že prostě chci soutěžit a chci vyhrávat, chci být galantní a chránit svého muže stejně jako on chrání mě, stát mu po boku a bojovat společně s ním, ne na něj doma čekat s bylinkami. A vím, že tohle není něco, do čeho by mě tlačila společnost, došla jsem si k tomu sama a dobrovolně.

Cestu pravého muže jsem našla u táty a prolétla jsem ji, ale přišla mi prostě strašně divná. Že ty ženské tam popsané jsou prostě nějaké divné. Nevím, nechápu a nesnáším, když něco nevím a nechápu.

Vůbec to nechápej tak, že bych tady hejtovala tvé pojetí ženskosti, jen se prostě snažím dobrat toho, proč to tak je. Sestra mi řekla, ať si najdu nějakou ženskou, kterou můžu studovat, takže jsem si říkala, že bych tě mohla zařadit do svého statistického souboru. :-)

9 Elinor Elinor | 7. května 2018 v 12:43 | Reagovat

[7]: Mno, já to v určitých etapách dělat chtěla. Ten model podporující ženy plné empatie jsem zkoušela několikrát a pokaždé jsem skončila těžce vyhořelá a prakticky na hospitalizaci. V rámci obětování se partnerovi jsem se nechala vyhodit z FSS, prakticky přestala psát... tfujky.
Jeden z mých základních problémů se sebeláskou a přijímáním se je tady. Selhávám, protože nejsem schopná totálního nasazení v domácnosti a opečovávání.
Moje ženství z tohohle fakt happy nebylo - protože to šlo na úkor toho, co je pro mě přirozené. Studovat a zkoumat. Analyzovat. Hrabat se v tom, proč a jak a co drží pohromadě. Šok přišel, že skrz tyhle neženské věci se začala ženskost dávat dohromady. Jako... jo. I v pitomostech jako to, že dobrovolně na sebe vezmu sukně, uvařím už zmíněný čaj, pročistila se mi spousta věcí. Ale to všechno by the way a jako vedlejší efekty toho, že se přestávám bát být sama sebou.

Takže to, co mě nasere, je propagování cesty, z které jsem si odnesla dost hluboké šrámy, jako toho top a nejzáslužnějšího - a která mi na cestu k mateřství nacpala tolik bordelu, že pokud má pár věcí vyjít, bude to menší zázrak.

10 Algernon Algernon | 7. května 2018 v 13:31 | Reagovat

[9]: Ok, tak ke své definici ženství smrdět míň než chlapi a být méně chlupatá přidávám ještě občasné uvaření čaje a občasné dobrovolné nošení sukně. Paráda, definice se mi pomalu dává dohromady. :D

11 Lúmenn Lúmenn | Web | 7. května 2018 v 15:03 | Reagovat

[8]: mě to unikalo 28 let, takže buď v klidu :D Nesnášela jsem ženy, vlastně většího mysogyna bys nenašla ani mezi chlapama, cokoli něžného a bylinkového bylo fujky a s ženami jsem si prostě vůbec nerozumněla, jako kdyby to byli mimozemšťani. Naprosto tě tedy chápu. A když jsem poprvé narazila na Cestu pravého muže, považovala jsem to za nechutnej šovinistickej blábol :D Vždycky jsem všechno zvládla, nad všema vyhrála, všude byla nejlepší, ale pořád mi to nějak nestačilo. Až dva roky zpátky jsem to začala pomalu vidět jinak a vlastně skrze svého manžela jsem se naučila být skutečně ženou, jako on se naučil být mužem. Resp. se to spolu stále učíme a dělá nás to čím dál šťastnější. Před dvěma lety by mě nenapadlo, že bych jela na takovou pitominu jako ženské kruhy a ženské rituály, kde budu v batikované sukni hrát na bubínek a ejhle, přesně to dělám a je to boží :D Možná jde o to, že být ženou fakt není o tom starat se doma o chlapa a držet hubu a krok, jak se ti zdá z toho článku. Je to mnohem komplikovanější :)

[9]: obětovat se partnerovi ale není projev ženské empatie, ale totální kravina. Stejně jako být zalezlá doma a opečovávat. O tom to vůbec ale vůbec není. Rozhodně nepropaguju nějakou cestu sebeobětování a být žena a při tom zkoumat a analyzovat se ani trošinku nevylučuje. Hluboké šrámy sis odnesla z toho, že jsi postavila někoho jiného nad sebe, což s ženskostí nemá zhola nic společného.

12 Luz Luz | 7. května 2018 v 19:15 | Reagovat

Já na mám poněkud jiný pohled v tom, že vím teoreticky i podle zkušenosti, že prostě každý člověk je jiný. Neposuzuju a nevyvářím si představy podle toho, jakého je kdo pohlaví. Vždyť uvnitř těch skupin jsou obrovské rozdíly mezi jednotlivci. Různé typy osobností, různý vkus, záliby, zájmy, cíle, vlohy. Tak proč pořád řešit, jaký by kdo měl být jen na základě toho, jaké má pohlaví. Spousta těch představ, jací mají být muži a ženy, je vytvořených společností a výchovou, spíš než něco, co by nějak bylo bytostně neovlivnitelně dáno každému.

13 Luz Luz | 7. května 2018 v 19:21 | Reagovat

A spíše myslím, než zabývat se špekulováním nad tím, co to je být správně ženou nebo mužem, bychom hlavně se měli snažit být dobrými lidmi s dobrým charakterem - což je myslím univerzální a nezávislé na pohlaví.

14 Blue Jane Blue Jane | Web | 7. května 2018 v 19:48 | Reagovat

Podle mě záleží na povaze než pohlaví :)

15 Algernon Algernon | 7. května 2018 v 21:35 | Reagovat

[11]: Já nevím, mně ani nepřijde, že bych byla nějaký extra misogyn, na některé holky včetně tebe se hezky kouká, jen je to prostě je něco takového strašně cizího.

Asi bych to přirovnala k filosofické fakultě. Když jsem se tam sporadicky kvůli japonštině vyskytovala, bylo to nesmírně divné, připadala jsem si tam jak na nepřátelském území. A pravděpodobnosti navzdory jsem byla schopná v celé nabité třídě lokalizovat na první pokus jediného matfyzáka a navázat s ním komunikaci.

Sestra mi říkala, že jestli to chci imitovat, ať si najdu nějakou holku holku a analyzuju její akce. Tak jsem to zkusila. Jako jo, divadlo zábavné, ale představa, že bych se v tom stavu měla nacházet i potom, co spadne opona, už tak pěkná nebyla.

Tak nevím. Asi bych to ani neřešila, ale je to momentálně z důvodu polokomatózního stavu na mé rodičovské dovolené poměrně zajímavá akademická debata, protože by mě opravdu zajímalo, co znamená co... :-)

16 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 7. května 2018 v 21:49 | Reagovat

Hezky jsi to shrnula.
Jen mi přijde, že článek v podobném duchu se tu objevil již několikrát. Ale je pravda, že v dnešní době obhajovat podstatu ženství je docela důležité a nenacpeš to do jednoho příspěvku.

Je to asi trochu sci-fi, ale někdy mám strach až se lidé začnou klonovat. Ne, proto, že je to nepřirozené, fujtajbl a umělé tvoření lidí je všechno jen ne předvídatelná rutina, ale spíš proto, že při dnešní filozofii nějaký inteligent dojde k závěru, že fyziologie muže je "dokonalejší" než ženy a ženy najednou nebudou potřeba, protože reprodukce se bude provádět v laborkách... děsivý. Radši na to nemyslet.

17 Algernon Algernon | 7. května 2018 v 22:25 | Reagovat

[16]: No tak pokud chceš materiál na divoké sny, tak myslím, že se určitě najde hromada expertů, co bude klonovat právě a jen ženy...

A vůbec, z vědeckého hlediska nedává klonování pouze jednoho typu pohlaví žádný smysl, vědu nedělají debílci z hospody, ale inteligentní lidé.

18 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 7. května 2018 v 23:26 | Reagovat

[17]: Inteligentní lidé vymysleli umělé oplodnění, atomové bomby, igelitové sáčky... :D
Nejde o to, jak jsou chytří, jde o to jaký to přináší výsledek v praxi. A na začátku druhého odstavce jsem napsala, že je jen taková moje sci-fi představa. Spíš se nad tím zamýšlím, k jakým různým alternativám (i myšlenkově) by mohlo začít docházet. Nepíšu, že je to možné a že se to děje a že by se to v nejbližší době mohlo zákonitě dít.

19 Elinor Elinor | 8. května 2018 v 7:21 | Reagovat

[11]: že jo? Člověk se tak hnal za "ideálem pravé ženy", až tím tu ženu v sobě pořádně potýral a vygeneroval bordel do budoucna. :)
Ale na tetinu reakci "...ale javascript není pro ženy, je to programování a to je mužská záležitost - proč se radši neučí šít?" zařazuju do zlatého fondu hlášek. :D (A šít se učím, sama od sebe, a baví mě to asi jako ty počítačové věci. Moc. Jen všechno dělám v ruce, takže je to fáze pytlíků na bylinky a kameny, povlaků na polštář, taštiček. Ale nehodlám u toho zůstat.)

20 Ellie Ellie | Web | 8. května 2018 v 9:45 | Reagovat

[12]: Tohle je v podstatě to stejné, co jsem chtěla napsat i já.
Proč zbytečně řešit, jestli jsme dostatečně ženou nebo mužem? Proč prostě nedokážeme být sami sebou? Naše století přeje rozmanitosti. Jsi žena a chceš mít kariéru a nechceš děti? Fajn. Jsi muž a chceš zůstat na mateřské? Proč by ne. Každý jsme jiná jedinečná bytost a naše vlastnosti, zájmy a cíle neplynou jen z toho, co máme mezi nohama, ale kdo jsme a každý nás jsme toho mnohem víc než jen žena nebo muž. A já jsem všechny ochotná respektovat, pokud oni na oplátku budou respektovat mě.
Já jsem se narodila jako žena a mám v sobě zakořeněnou touhu vyhrávat, ochraňovat ty, na kterých mi záleží a bojovat, protože taková zkrátka jsem. Jsem tedy o něco méně žena? Nemyslím si.

21 Antea Antea | Web | 8. května 2018 v 12:18 | Reagovat

Naprosto s tebou souhlasím! Muž i žena mají každý v kole života svou roli a život na téhle planetě bude těžko pokračovat, když se tom budou bránit.
Osobně si nedovedu představit v životě víc, než mít děti (zatím nemám) a ačkoliv se dá říct, že "buduju" kariéru není to pro mě důležité. Je pro mě jen nedůležitou výplní času, než nastane můj mateřský čas :-)

22 Rosa Nera Rosa Nera | E-mail | Web | 8. května 2018 v 15:32 | Reagovat

Líbí se mi tvůj názor, tohle téma je celkově hodně křehké. Je těžké o něčem podobném psát a nikoho neurazit, když se v dnešní době tolik mluví o rovnoprávnosti pohlaví. Jsem toho názoru, že by ženy neměly být znevýhodňovány např. v práci, že na stejné pozici dostávají méně než muži a v podobných oblastech. Ale jinak se mi to také zdá už přehnané. Samozřejmě záleží na každém člověku a jeho povaze, ale přijde mi, že některé ženy se snaží mermomocí vyrovnat mužům jen proto, aby si něco dokázaly. Připadá mi to jako takové hloupé soupeření, ne každá žena je empatická a něžná, ale i ty, které takové přirozeně jsou, se snaží být jiné, tvrdší, nebo jak to říci.

23 východniarkavprahe východniarkavprahe | Web | 8. května 2018 v 16:47 | Reagovat

Tieto riadky pre mňa boli, ako keby mi ich hovorila moja mamka. Presne o tomto sa s ňou niekedy bavím aj hodinu či dve, no nikdy sme vlastne nedospeli k tomu ako by to malo správne byť. Ja sama viem, že chcem kariéru a peniaze a niečo dokázať a občas ma až premkne strach, že budem ambicióznejšia než môj priateľ, a prestanem sa pri ňom cítiť byť chránená a ženská (presne to) a proste ho nechám. Podľa mna aj tento fakt, je častím dôvodom rozchodov v manželstvách. Že žena prevezme tu silu, a muž je slabý laicky povedané. Pritom podľa mňa každá žena túži byť aspoň trošku maličká a slabá, a mať pri seba chlapa ktorý ju ale ochráni a postará sa o ňu. Neviem, ja to tak určite cítim, aj keď mám aj svoje ciele.
Snáď ešte jedna vec je fakt, že si myslím že rovnosť žien je na tom určite stále lepšie a lepšie, a hlavne odkedy som v Prahe som svedkom aj toho že žena zarába viacej ako muž, a nikto sa tomu nečuduje. Je to ťažké byť ženou, presne tak jak si napísala.

24 Antonie Antonie | 8. května 2018 v 19:35 | Reagovat

TOhle jsem potřebovala číst. Čím více poslouchám své okolí, tím více jsem zmatená. Protože mi svědomí přece jen říká, že to, že jsme si rovni, tudíž máme stejnou hodnotu, ještě neznamená, že jsme stejní. Muž může být třeba 2*3 a žena 1+5. A oboje to dává šest, pokud jsem se neupsala. Já sama se třeba cítím dobře v mužském kolektivu, moc ráda pracuju, pomáhám. A upřímně hodně soutěžím - ale nikdy jsešm se necítil v soutěžení dobře. Čistě ženské kolektivy jsou mi cizí, rpotože většinou se vytvářejí mezi tím moderním typem holek, se kterými si prostě nesednu. Ale o tom tohle není. Prostě už dlouho jsem hledala argument, hlůedala jsem odkud začíít a kam rozvíjet to, že cítím, že se to ubírá špatným směrem. Je to zvláštní, jakoby zabili ženskost, jakoby vlastně v psychickém světě zrušili jedno pohlaví, zrušili odlišnost. A právě ti, co se snaží obhájit ženy a zrušit předsudky, to ženství mažou. No, lépe než ty to nevyjádřím. A moc děkuju.

25 Ayeri Ayeri | 9. května 2018 v 9:07 | Reagovat

Děkuji za tenhle článek. Nejspíš potřebuju takové číst, i když je to někdy těžké. V něčem se podobám tobě v minulosti. Jako dítě jsem sice holka být rozhodně chtěla a soutěživá jsem nebyla a doteď nejsem, ale pak když přišel cyklus a představa porodu. ..nesnáším to a hned bych si to s muži vyměnila. Nebaví mě pěstovat kytky ani vařit a podobně. Naopak mám slíbeno, že mě přítel naučí střílet a možná i šermovat... když jsem se dozvěděla, že přítel mojí kamarádky jí ubližuje, neváhala jsem si to s ním vyřídit. .. Ale snad to tak zlé se mnou nebude. Protože naopak zachraňovat zvířata, nebo někoho ošetřit (častěji někdo potřebuje ošetřit spíš psychicky :D ) mě baví moc a je mi jedno, jestli budu nejlepší :)

26 77 77 | Web | 10. května 2018 v 12:46 | Reagovat

Osobně nemám nic proti sportu a fandím všem lidem, kteří se rádi hýbou ať jsou to muži a nebo ženy, pokud ty výsledky jsou bez dopingu!
V přírodě existují živočichové oboupohlavní, kteří se rozmnoží z jednoho exemláře. Jestli to dokáží i dnešní ženy tak to nevím. Narážím na: "A kdyby nebylo jí, žádný mužský by se ani nikdy nenarodil." To si trošku protiřečí s tou vzájemnou spoluprácí...
A co se týče soupeření a touhy vyhrát? Otázkou je proti komu a proč? Pokud je to ve zdravé míře a smysluplné tak nic proti.

27 77 77 | Web | 10. května 2018 v 13:05 | Reagovat

Ještě raději dodám, že s těmi oboupohlavními živočichy nenarážím na sexuální orientaci, ale pouze na technickou možnost početí.

28 Aa'esha Aa'esha | 11. května 2018 v 23:02 | Reagovat

Skvěle řečeno. Ženy se dnes stydí za to, že jsou ženy a mužům je vyčítáno, že jsou muži. A pokud se žena rozhodne být doma a starat se o děti, je z ní služka a navíc nic neznamená, protože nemá kariéru. Zvláštní doba. Lidstvo sebou smýká ode zdi ke zdi.

29 Čerf Čerf | E-mail | Web | 13. května 2018 v 7:54 | Reagovat

Moc dobře a moudře napsané, s porozuměním a košatou vlastní zkušeností. Nijak mi neimponují lidé (ať ženy či muži), kteří soupeření a konflikt povýšili na smysl bytí a pořád věřím tomu, že právě sebevědomé a moudré ženy nemají vzhledem ke své "božské přirozenosti", o které také v článku píšeš, něco podobného zapotřebí.

30 Lilien Lilien | Web | 13. května 2018 v 13:02 | Reagovat

Na první pohled mě udeřilo do očí, že si můžeš dovolit být naplno ženou, protože máš v život mužský element v podobě manžela. V komentářích jsi to pak sama zmínila, že někdy v té době jsi se začala měnit.
V dnešní době, kdy je spousta lidí single, je skoro nemožné být jen ženou. Když nemáš mužský element v partnerovi, tak si ho musíš vyvolat v sobě. Sama na sobě vidím, že jsem tvrdší, protože musím. Musím sama vydělávat, chránit se, starat se o sebe, protože vím, že to za mě nikdo neudělá. Ráda bych byla jen empatická a citlivá, jenže kdybych byla jen taková, tak jsem věčně zhroucená z toho, co všechno musím sama řešit.

31 Lúmenn Lúmenn | Web | 13. května 2018 v 18:12 | Reagovat

[30]: máš pravdu. Pokud je člověk sám a nemůže najít svoji protiváhu (ať už je to muž nebo žena), je těžké se více realizovat jen v jednom aspektu. Ale někdy už jen malý ústup z pozice může do života přitáhnout toho správného člověka, který tu protiváhu vytvoří. Když jsme se s manželem seznámili, byli jsme oba úplně jiní - já drsnej babochlap, co všechno zařídí a on přecitlivělá fňukna, co se nehne z místa. A právě vzájemné učení se nás dostalo do našich pravých rolí (alespoň já cítím, že jsou pravé) a přineslo nám to duševní klid a vyrovnanost a zvýšení vlastní sebehnodnoty na obou stranách :) Samozřejmě ale pokud je člověk na všechno v životě sám, má tohle mnohem obtížnější.

32 stuprum stuprum | Web | 13. května 2018 v 23:06 | Reagovat

Být ženou musí být náročné, nedá se svítit. Žít v prostředí, kde se vyskytují jen nejapní chlípníci toužící po splynutí pohlaví... a když k tomu nedojde, vyvolávající sváry, roztržky a boje u soudu... může u křehkého pohlaví vyvolat řadu emocionálních zábran.

33 Řezník Řezník | 14. května 2018 v 10:00 | Reagovat

Jakkoliv jako křesťan nevěřím na jingy, jangy a podobný okultní trotloviny, s článkem v principu souhlasim. Chlap je chlap, ženská je ženská, není to zaměnitelný, nikdy to zaměnitelný nebylo a nebude, chlap je nějakej, ženská je nějaká a autorka to píše správně, chlapský a ženský vlastnosti se mají doplňovat, ne se to uměle snažit unifikovat.
Takhle, nemám absolutně nic proti tomu, když ženská sportuje, klidně vrcholově, proč by nemohla. Ale máš pravdu, že i kdyby ženský reálně soutěžit a vyhrávat vůbec nechtěly, vůbec neznamená, že to je špatný. Ženský a chlapský vlastnosti jsou jiný, což neznamená, že jedno je lepší, jedno hroší, to ani omylem, ani to, že jedno je důležitější.
Stejně tak kompletní rodinu tvoří otec a matka a ať se homoaktivisti a genderaktivisti klidně poserou, tisíce let starý principy nezmizí kvůli tomu, co oni se našprtali na nějaký vysoký škole aplikovanýho marxismu.
Jinak zmíním to, že ženský stejně v rovný soutěži na chlapy nemají a mít nebudou, proto v žádným sportu není smíšená liga, dokonce i u  armády jsou jiný fyzický limity (i věkový kategorie) pro ženský a pro chlapy.
Ať kdo chce, sportuje, ať kdo nechce, nesportuje, bez ohledu na pohlaví, kdo chce vyhrávat, nechť zkouší, kdo nechce, nechť nezkouší, ale ženský nejsou a nikdy nebudou, zaměnitelný za chlapy, jsem naprosto pro totální rovnost ve smyslu občanských práv, ale rovnost jako "zaměnitelnost" je totální paskvilm výplod pár zmatenců a psychopatů a divím se, že jim někdo popřává sluchu.
Tudíž v principu s autorkou článků fest souhlasim.

34 Lúmenn Lúmenn | Web | 14. května 2018 v 13:56 | Reagovat

[33]: jen bych doplnila, že jin a jang není okultní píčovina, protože s okultismem to nemá nic společného. Je to jen symbolické vyjádření dvou principů (mužského a ženského, světla a tmy) ve světě, které jsou v rovnováze a doplňující. jedná se tedy jen o filozofický koncept vyjádřený symbolem.

A druhé doplnění. Kompletní rodinu, tedy nukleární, skutečně tvoří otec, matka a děti. Ale není to jediná varianta rodiny. Máme širokou rodinu (tedy + prarodiče, tety, strýcové, bratranci, sestřenice...), dále rodinu, která je nekompletní (jen jeden rodič), případně rodinu mohou tvořit i prarodiče a existují i modely, kdy je rodinu tvoří třeba babička a otec (+ dítě/děti). V kemnových společnostech je třeba běžné, že děti vychovává celá vesnice, složená s různě starých dospělých a dětí, jež nemusí být vůbec vzájemně příbuzní.

Podoba rodiny je tudíž velmi variabilní a v historii vždycky byla. Nukleární rodina jako model byla obvykle v menšině (už kvůli vysoké úmrtnosti a častému jevu macech/otčímů) a odvolávat se na ni jako na zažité a jediné dogma je hloupé. Nevidím důvod, proč by děti nemohly vychovávat dva otcové, dvě maminky nebo třeba matka a tři její kamarádky. Nejlepší model pochopitelně bude vždy zdravě fungující pár matka a otec s doplněním harmonicky fungujících dalších příbuzných (tj. široké rodiny), ale to neznamená, že je to model jediný.

35 Elizabeth Elizabeth | E-mail | Web | 14. května 2018 v 19:08 | Reagovat

Krása ženy je přesně v těchto vlastnostech - něha, empatie, láska... Znám ale spoustu žen, které na tohle zapomněly, které vidí smysl života jen v kariéře. A pak brečí samy doma, že je nemá kdo obejmout... Všechny jsme v jádru stejné, otázkou je, kolik z nás to v dnešní době dává najevo...

36 Řezník Řezník | 15. května 2018 v 13:51 | Reagovat

[34]: No a o tom mluvím. Nejlepší verze. Jak bych to přirovnal. Funkční člověk má dvě nohy, i když máme lidi bez nohy, s protézou, na vozejku, s dřevěnou nohou, nebo ležáky.
A ano, belhat se s dřevěnou nohou je lepší, než umřít, ale stejně je lepší mít dvě svý hnáty.
Už jen proto, jak sama říkáš, chlapský vlastnosti jsou x, ženský y, no a děcko aby nasosalo správný vzory, potřebuje vidět obojí. Nekompletní rodina je znouzectnost a defekt, opět je to lepší, než pasťák, ale není to ono.
Já mluvil o nejlepším modelu, nikoliv o jediným existujícím.

37 Řezník Řezník | 15. května 2018 v 13:55 | Reagovat

[34]: Pokud totiž toho malýho flákače bude vychovávat jen matka a pár kámošek, to nikdy nebude mít otcovský vzor a to vede opět k defektnímu výsledku (jaká je kriminalita lidí z kompletních rodin a jaká těch z někompletních, bo nějak improvizovaných, je veřejně známý).
Ženský samy ti nikdy, nebo skoro nikdy, nevychovají pořádnýho chlapa, už to není ono. Takže, ano, tři matky jsou lepší, než nějakej lágr, ale ta výchova už je poškozená.
A tady neříkám, že ani kompletní rodina nemůže být mizerná, vždyť příkladů bych z hlavy dal mnoho, ale, situace není charakterizována vlastnostma vyjímek, že.

38 farha farha | 31. května 2018 v 7:34 | Reagovat

To je tak nádherně napsaný. Jsem spúíš tvůj občasnej čtenář, ale řekněme že už celkem dlouhou dobu a tvoje cesta je neuvěřitelně inspirativní. A tenhle článek mi  přinesl zas jeden malý AHA moment. Najednou se mi objevilo v mysli, jak moje máti říkal, že vždycky chtěla být lepší, než kolegové. A jak mě možní nevědomky do téhle role natlačila a já byla ve své minulé práci jedoucí hlavně na výkon nešťastná. A teď hledám (nojo, po 30...), nový směr a narážím na věci typu cykličnost, ženské vlastnosti, ukrytý potenciál...a je to vlastně strašně super. A s tvým pojetím partnerství úplně souzním, bo to tak máme. A neškodí si čas od času uvědomit, jak je to super, i když nás válcujou běžné denní starosti a děti...Díky!!!

39 farha farha | 31. května 2018 v 12:14 | Reagovat

Jo a jen pro doplnění, nejsem žádnej prototyp domácí puťky, jsem akční, musím mít i svoje vybití (práci, psaní, tanec, organizování, občas střílet z luku), ale nějak nevidím důvod, proč přesvědčovat zrovna tu půlku lidstva, že jsem lepší a mám koule;). Prostě jsem ráda, že jsem ženská, ráda se namaluju, ráda upeču něco dobrého...ale ;).

40 Jdu náhodou kolem Jdu náhodou kolem | 16. července 2018 v 15:02 | Reagovat

To je takový...
Kdybychom nefungovali x let kulturách, které nám XYZ ukazují jako následováníhodné vzory, chtěli bychom takoví být? Well, nedá se říct, protože u člověka, zrovna u člověka, který je tvor ze své podstaty socializovaný natolik, že syrově řečeno, lidské společenství funguje jako neuronová síť, otiskující patterny do svých částí (= lidí), neodlišíš, co je hardware a co software. A existují téze, že toho hardware máme ve skutečnosti kromě nějakých základních věcí mnohem míň, než se vlastně soudilo.

Takže bych s tím, že podstata ženy je taková a maková a podstata muže zase onaká a kulturní vzorce s tím nemají co dělat, nebyla tak hrrr.
Další věc je, že máš vždycky nějaký hlavní proud patternu a potom menší proudy, které do něj nezapadají. Opět, těžko říct stoprocentně proč, ale soudí se, že největší výhoda lidí je jejich heterogenita, jak třeba genetická, tak fyzická, tak psychologická takže se udržují ty nejrozmanitější vzory.

Ergo, ne každá žena nachází své ženství v tom, v čem ho nacházíš ty. Některá v sobě dokonce něco jako ženství nenachází vůbec. Stejně tak muži a nějaké vzorce mužského chování.
Pohlaví je pouze jedna z částí naší osobnosti a pro někoho je to méně určující a rozhodující, než pro jiného. A tak dále.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama