b















Happy Moon eclipse

1. srpna 2018 v 22:59 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Vím, že mě čte celkem dost lidí, co jim jsou jakékoli "ezo věci" cizí. Každopádně tady trochu toho ezo shitu bude, tak s tím počítejte a smotněte si třeba brko, ať to líp vydejcháváte (ó bohové, kdy se z jemné, ažpatetické blogerky stala taková protivná cynická obluda?). Připraveni? Takže...
Zatmění Měsíce minulý pátek jste asi zaznamenali a dost možná i viděli. Parádní astronomická podívaná. A parádní astrologický masakr. Cituji ze svého druhého blogu Angelum Lucis: Vodnářův úplněk, ponořený na skoro dvě hodiny do stínu, bude vyloženě uragánem osvobozující energie. V následujících dnech, jak se úplněk blíží, můžete začít pociťovat jeho sílu. Přinese zejména upřímnost (někdy až bolestnou), odchod lidí, situací, věcí (i velmi náhlý) které již nepotřebujete, z vašeho života, setkání s vlastním stínem (a zároveň možnost jej integrovat, pochopit a přijmout), odstranění domněnek (o druhých, o světě, o životě…) a prohlédnutí sebeklamu. A tohle všechno se stalo tak nějak najednou.


O víkendu jsme vyrazili s mým drahým za kamarádkou do Jeseníků, trošku si zabrigádničit na jejím horském domku, pobýt na čerstvém vzduchu a prostě tak nějak celkově se vyvětrat, vidět jiné lidi, než s kterými stále trávíme čas, svěží vítr do života a odpočinek. Spojili jsme to i se soukromým pozorováním zatmění na louce nad lesem a zážitek to byl prostě parání. Romantika, rudý měsíc, mlha v údolí... no prostě nádherňajz.


Jakože mega nádherňajz. Uvítání od samotného Pradědu bylo mocné...;)

A teď budu opět citovat z Angelum Lucis, protože psát totéž podruhé jinými slovy asi úplně nedává smysl. A taky je horko na umření a kdo by se v takovém počasí patlal s třískáním do klávesnice, že :)

Člověk by řekl, že domů z hor dojede odpočatý a spokojený. A já přitom dostala strašnou depresi.
Můj život mi najednou nedával vůbec smysl. Přišlo mi, že vlastně jen celé dny a noci mrhám svým časem na hlouposti. Mám pocit, že pořád pracuju, ale přitom nic není hotové. A v jednom hrozném okamžiku prozření mi došlo, že já nenávidím to, co dělám.
Do eshopu, do svého podnikání celkově, jsem za těch 5 let, co to dělám, narvala neuvěřitelné množství času a energie. Stovky, tisíce hodin práce. A návratnost této investice byla velmi malá.
Před pěti lety, v srpnu 2013, kdy jsem s podnikáním začínala, jsem si říkala, že touhle dobou už pro mě bude můj internetový obchůdek hlavním zdrojem příjmů. Nečekala jsem miliony, ale postupný pomalý růst z přivýdělku pár tisícovek měsíčně až po plnohodnotnou výplatu třeba kolem patnácti tisíc čistého. Nic velkého, ale prostá obživa tím, co mě baví.
Abych byla upřímná - to se nikdy nestalo. Přivýdělek pár tisícovek měsíčně zůstal jen přivýdělkem. A vlastně i těch tisícovek bylo celou dobu pořád skoro stejných pár, jako na začátku.
Po stovkách hodin řešení marketingu, po stovkách hodin práce na designu, focení fotek, vymýšlení nových produktů, posílání newsletterů, vylepšování každičkého aspektu, po proinvestování každé vydělané koruny zpět do podnikání, jsem zjistila, že mám stejné nic, jako na začátku. Každou volnou minutu myslím na to, co udělat na eshop, co je třeba vyřešit, zařídit, komu odepsat, co vylepšit. Můj seznam úkolů je jako hydra - jednu položku odškrtnu a další dvě se objeví. Efekt to má veškerý žádný - krom toho, že to pomalu ale jistě začínám nesnášet.

Každý byznys provázejí určité porodní bolesti. Je to normální a člověk s tím počítá. Ale pět let je už dlouhá doba na to, rozjíždět něco, co evidentně jet nechce. A já jsem už totálně vyhořelá.
V jednu chvíli jsem si uvědomila, že ve mně nová objednávka neprobouzí nadšení. Místo toho se mi z ní sevřou vnitřnosti v očekávání starostí a trablů. Výklady karet pro lidi dělám se zatnutými zuby, unavená, demotivovaná. Kdykoli je třeba vložit na eshop nové zboží, obrací se mi žaludek naruby a musím se k tomu nutit celé týdny(!), než ho nafotím a nahraju. Moje tělo mi svými reakcemi říká - už dost! Už nemůžeš, už nechceš.
A já mu konečně dávám za pravdu. Už nemůžu. Už nechci. Potřebuju to chvilku úplně vypnout a promyslet si, co dál. Všechno nadšení, všechna radost, jsou pryč. Zbyla jen rutina a frustrace. A s takovou negativní energií nelze vést úspěšné podnikání. S takovou energií nelze vést spokojený život.
Dávám si tedy od podnikání pauzu. Možná na pár měsíců, možná už navždycky, to zatím nevím. Vím jen, že potřebuju po letech zažít pocit, že mě nečeká žádná úkolová hydra. Že se chci zase ve své práci cítit (d)oceněná. A že potřebuju opravdový odpočinek - ne vyčerpané ležení na kanapi, kdy se mi ale v hlavě stejně pořád honí nedodělaná práce a zoufalství z toho, jak nestíhám a jak nevydělávám.
Zastavuji se. Nadechuji se. Jsem. Fénix roztahuje křídla a nadšeně letí k obloze. Možná tohle se mi snaží od dubna říct. Že abychom společně mohli povstat z popela, musíme spálit skutečně všechno. Tak škrtám sirkou a uvidíme, kam tahle životní stezka na křídlech Fénixe, povede.

Tož tak. Pouštění věcí, co již v životě nemají místo a překvapivá upřímnost sám k sobě. Podobně se to mele u dost lidí v mém okolí, až by jeden řekl, že s tím fakt ta naše milá oběžnice má něco do činění. Věřte nevěřte, jestli je to záře pravdy nebo temný stín lží, to se dozvíte na konci pořadu...ehm... Prostě buď jak buď, změny se dějí. Kurník, vždyť život je vlastně jen jedna velká změna. Tak vykročit pravou a zpátky ni krok. A šťastné a veselé zatmění, přátelé :)
Vaše měsícem osvícená Lúmenn
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MOE MOE | E-mail | Web | 2. srpna 2018 v 12:13 | Reagovat

Já nemám trávu :(

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. srpna 2018 v 13:18 | Reagovat

Před měsícem jsem po dlouhém váhání a těžkém souboji se svou vlivnou racionální složkou :-) odešel z tzv. skvělého zaměstnání, aniž bych si v dalších 12 měsících hodlal pořídit jiné. Jestli za to může i zatmění, to bych si netroufal soudit, ale že to bude jízda, to je už teď jasné :-). Tak moc držím palce v další etapě.

3 koblizek koblizek | 2. srpna 2018 v 21:00 | Reagovat

No. Jednak si myslím, že to byl skvělý tréning těch pět roků a ta rozmanitost prací. Takže prvně bych si sepsal, co jsem všechno dělal.

Pak bych si udělal odstavec na co mám z toho největší talent. Regeneroval bych se a prošel zájem na trhu, kontakty, co kde lidi dělají, co můžu svým umem doplnit, dotvořit. Nebo do čeho se pustit.
Pak fáze propagace, kde všude o sobě dát vědět, kde je ten zájem o ty schopnosti a tvorbu. Kde se sbíhá dost lidí se zájmy.

Ono se to vyvrbí. Praxe to byla dobrá, dokonce i víc než jenom praxe.

4 Steina Steina | 2. srpna 2018 v 21:40 | Reagovat

Mrzí mě, že jsem si od tebe nestihla nechat vyložit karty, plánovala jsem to už dlouho. :) Aspoň teď ale vím, že odkládání věcí se nevyplácí. :D :) Přeju hodně štěstí ve všem, čemu se hodláš věnovat namísto obchodu, a tvoji kouzelnou havraspárskou placku hrdě nosím i nadále.;)

5 Lukas Lukas | Web | 3. srpna 2018 v 6:49 | Reagovat

Lumenn, tvá upřímnost je až obdivuhodná. Obzvlášť dnes a s přihlédnutím k této jinak politováníhodné situaci. Ovšem k onomu podnikání je třeba poznamenat, že svým článkem, byť dobře myšleným, jsi neudělala dobře.

Kdo se totiž třeba i jen snaží o podnikání, musí o sobě šířit jen to nejlepší, tedy superlativa, i kdyby ve skutečnosti v dané chvíli byl na tom špatně. Karta se totiž může časem obrátit a upřímnost se tak může stát neočekávanou přítěží, zátěží. 'Stokrát opakovat lež' namísto v článku uváděné pravdy, by tak bylo od tebe strategičtější.

Teď, i kdybys třeba za čtvrt roku 'obrátila', tě to před případnými budoucími zákazníky (či zájemci o spolupráci) postaví do 'špatného světla' - v případě obnovení je na podnik vržen stín 'menší důvěryhodnosti'. Odborníci by řekli, že tak 'podniku byl snížen rating'.

Zkrátka platí (často nejen u výše uvedeného), že 'stokrát opakovaná lež' má větší úspěšnost, někdy i potenciál podstatně zvýšit šance 'na trhu'. Holt s pravdou a láskou, jak se původně dobře zamýšlelo, moc daleko nedojdeme. To už jsme poznali i v jiných souvislostech. Ale to už je na jiný příběh. Žel tak se věci mají. Tedy alespoň prozatím a v tomto světě. - Dřív bych tak nikdy neuvažoval, život mě však přeučil. To jsou zkušenosti...

6 Lilien Lilien | Web | 3. srpna 2018 v 13:38 | Reagovat

[5]:To by ses divil, jak je právě kvůli tomuto smýšlení osvěžující, když někdo říká narovinu, jak věci jsou.

7 koblizek koblizek | 3. srpna 2018 v 19:36 | Reagovat

[5]:

Já zase lháře pozoruji už odmalička. A podařilo se mi vypozorovat, že jsou úspěšní jen chvíli a pak mají strmý pád a dole už pak zůstanou. A nevěří pak ani sami sobě a mají fake friends.

Ti kdo staví na opravdových hodnotách postupně získávají trvalé obdivovatele, upřímné obdivovatele, i když občas se o ně pokoušejí i podvodníci, ale ti se pokoušejí oblafnout všechny.

Když má člověk opravdový vztah k lidem a sejde se s lidmi, kteří činí taktéž, jejich pevná síť přátelství se nedá roztrhnout a každý činí článek pontonového mostu, který bezpečně pluje na hladině.

Kdo klame , ten krade. Kdo umí, ten umí a stejně jednou dokáže víc.

8 A.S. Pergill A.S. Pergill | Web | 6. srpna 2018 v 7:57 | Reagovat

Pokud takové pocity mají moje bývalé spolužačky "za komunistů bych byla už sedm let v důchodu", tak se nedivím. Ale tak mladá...?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama