b















Půlstoletí od osmašedesátého

21. srpna 2018 v 15:29 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Dnes je to padesát let, co do Československa přijely ruské tanky a vzaly nám na dalších dlouhých dvacet let naději na svobodu, která začínala tehdá u nás vystrkovat růžky. No, co si budem - ony to byly spíš růžečky. Asi jako když vás po dvaceti letech v kriminálu pustí na procházku na dvůr. Po těch padesáti letech, jako při každém výročí, hořekujeme nad ztrátou toho vězeňského dvorku, nad ztrátou "socialismu s lidskou tváří" a rozebíráme zleva zprava, jak a jestli vůbec jsme tomu mohli zabránit. Patrně nemohli. Ale přesto z toho mám na patře takovou hnusnou pachuť, jako bychom se v tom osmašedesátém těm tankům ani nějak zvlášť nevzpírali a po pár měsících jsme se nechali hezky ukolébat do normalizace.


Někteří lidi se ukolébat nenechali. A bez naděje na (byť třeba malou) změnu společenského zřízení se sbalili a odešli do zahraničí. Občas o tom přemýšlím. Jak moc se asi díky všem těmto emigrantům změnila tvář naší země.
V naprosté většině (pochopitelně) "na západ" odcházeli ti, kterým život v socialistickém Československu nevyhovoval. Chyběla jim možnost se vyjadřovat, možnost podnikat, možnost rozhodovat o svém životě sami za sebe bez dohledu Strany. Logicky se tedy asi jednalo hlavně o lidi svobodomyslné, nezávislé, odvážné. A právě ti odešli ze země. Celkem to bylo kolem 200 000 lidí.
Další část statečných a svobodomyslných lidí pak semlela mašinérie vězení a pracovních táborů. Opět šlo o asi 200 000 lidí, kterým veznění a mučení navždy poznamenalo životy.
K tomu bychom měli přičíst i ty tisíce lidí, kteří se postavili nacistickému režimu a zaplatili za to životem. Těch je podle odhadů (čísla se různí) zhruba 50 000.

Dostaneme se zhruba někde k půl milionu lidí s odvážným srdcem a svobodnou duší, kteří zmizely z této republiky, zemřeli nebo byla jejich touha po svobodě zašlapána do země bagančaty bachařů. To je 5% populace naší země. A kolik odvážných, skutečně vnitřně svobodných lidí je ve společnosti? Desetina? Pětina? Ať tak nebo tak, rozhodně s tím podílem všechny ty emigrace a internace musely zamíchat. A ti, co sklonili hlavy, měli děti, které naučili sklánět hlavy a dav zešedl, zhoustl, rezignoval...

A teď jsme tady. Po padesáti letech. A naše společnost pořád postrádá odvahu. A teď nemyslím takové hrdinství, jako vzít samopal a jít bránit hranice před nacisty nebo ukrývat partyzány ve sklepě. Myslím takovou tu životní odvahu. Rozhodovat sám za sebe. Mít svůj názor a ten se nebát obhájit. Angažovat se ve společnosti. Ozývat se, když se mi něco nelíbí. Říct si v práci o větší výplatu. Podnikat a jít do rizika. Být sám sebou bez ohledu na názor ostatních.

Jenomže tohle nám jako národu strašně chybí. Pořád toužíme ukazovat prstem na někoho, kdo může za naše problémy a hledat někoho, kdo je za nás vyřeší. Strejda Gottwald, co vyřídí buržoazii a třídní společnost. Nastolí vládu dělnické třídy. A bude líp. Strejda Klaus, co zatočí s komunisty, zavede nám kapitalismus a volnou ruku trhu. A bude líp. Strejda Babiš, co zatrhe korupci, daňové úniky a Kalouska. A bude líp. Bude líp. Bude líp!

Ale prdlačky. Líp je právě teď. A pokud máte pocit, že není, pak je ten problém ve vaší hlavě. Protože vy jste zodpovědní za svoje životy. Vy, hernajz. Ne strana. Ne politici. Ne vaše máma, táta, manžel, manželka. Jenom vy. A neexistuje nějaký zázračný recept, žádná osobnost, zákon ani státní zřízení, které najednou vyřeší vaše problémy.

Rychlá řešení nefungují. Silní vůdcové jsou nebezpeční. Nikdy se nemůžou mít všichni stejně dobře. A když člověk bojuje za svobodu, někdy to může bolet, ale to neznamená, že by to měl vzdát.
Tohle všechno nás učí historie. Tohle všechno bychom si měli pamatovat. Protože ta mrcha historie se někdy opakuje tak dlouho, než se z ní ponaučíme.

PS: A nemohu na závěr nepřidat komentář k výročí "osmašedesátého" od Jiřího Padevěta, který mnou docela festovně pohnul.




PPS: A to, že to všem jedno (snad) není, se ukázalo dnes při příležitosti projevu premiéra u Rozhlasu. Když na oběti ruské okupace vzpomíná bývalý StBák, je to prostě k zblití, sorry jako.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Talaniel Talaniel | E-mail | Web | 21. srpna 2018 v 17:00 | Reagovat

Výborně, výborně. Celý článek pokyvuju souhlasně hlavou. "... životní odvahu. Rozhodovat sám za sebe.", "...vy jste zodpovědní za svoje životy", ano, a ještě jednou ano. Akorát si to lidé neuvědomují, nebo možná nechtějí uvědomit.

2 masméďa masméďa | 21. srpna 2018 v 23:59 | Reagovat

Až teprve po desítkách let se dozvídáme o různých hrdinech, kteří a jejich rodiny, byli neustále umlčováni, aby se co nejméně lidí dovědělo o jejich společensky prospěšných činech. Aby vše nevyplavalo na povrch, dokud jsou pachatelé zlosystému naživu a mohli by mít problémy. A jsou to lidé, kteří nikdy nestáli o slávu, ale jejichž plody činů, postavení se zlu, dodnes ulevilo mnohým společenskými změnami a kdyby se mohlo víc mluvit veřejně pravdu, pomohly by ty dobročinné skutky daleko víc.

Ale bohužel i dnes ze setrvačnosti jsou mechanizmy, které potlačují společensky prospěšné skutky a moudré náměty pro více pokojného růstu společenské kulturní úrovně a kolektivnímu úspěchu našeho malého národa, který je takovým drobounkým člunem ve světových mořích. Ve kterém se dá zachránit život naší národní rodiny.

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. srpna 2018 v 21:47 | Reagovat

Nenápadný vedlejší efekt invaze 1968 je právě v tom, že umožnil spoustě lidí znovu využít v historii tolikrát opakovaný alibistický motiv: "Jak jen jsme se mohli mít dobře, kdyby na nás ostatní nebyli zlí!". Vysněný ráj by samozřejmě nenastal: Buď by se samovolně zbořil mýtus o "socializmu s lidskou tváří" a situace by měla tendenci se proměnit ve standardní svobodnou společnost, nebo by taková forma degradovala zpět ve svůj totalitní předobraz, tentokrát ovšem bez zahraničního zásahu, ale čistě vlastním přičiněním; ochotných vykonavatelů takové "svépomoci" by se tu jistě našlo dost, což období tzv. normalizace jen potvrdilo.

Ano, rozhodovat sám za sebe a bez stálého "tatíčkování" státu a úřadů, to je klíč k mnoha zámkům. Jenže v posledních deseti, patnácti letech vidím jasný příklon právě k opačnému modelu: "neboj se, stát se o všechno postará, udělá ty správné zákony a bude líp i bez tvého vlastního přičinění." Abych se vyhnul vulgarizmu, řeknu, že mě takový vývoj nevýslovně hněte.

4 Jan Duha Jan Duha | Web | 22. srpna 2018 v 22:20 | Reagovat

Líbil se mi projev pana prezidenta Kisky. Zajímavé, že Zeman mlčel.

5 A.S. Pergill A.S. Pergill | E-mail | Web | 24. srpna 2018 v 18:08 | Reagovat

[3]: Už jsem viděl i názor, že sovětská invaze nás zachránila před vládou Dienstbierů, Mlynářů, Uhlů a podobných existencí, která mohla být v konečném důsledku horší než normalizační režim (vzhledem k tomu, co tihle kaštánci a jejich potomci předvádějí dnes).

Babiše nemusím, ale je to ryzí pragmatik, který se neřídí žádnou ideologií, a proto nadělá méně zla než výše jmenované týpky nebo normalizátoři.

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. srpna 2018 v 18:41 | Reagovat

[5]: Popravdě, nejsem zrovna příznivcem pohledu na invazi v duchu "třeba nás to zachránilo před ještě větším zlem". V mých očích je samotná invaze i proces normalizace, který odstartovala, dostatečně  velkým zlem sama o sobě na to, abych nějakými "what if" technikami hledal ještě horší scénáře, které samozřejmě v hypotetické rovině vždycky mohou nastat :-).

7 Jan Duha Jan Duha | Web | 26. srpna 2018 v 1:02 | Reagovat

Ten pocit, když nějakej člověk na jednu stranu nadává Pirátům a jiným liberalum do komunistů a na druhé straně obhajuje normalizaci :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama