b















Jeden rok z padesáti

21. září 2018 v 18:18 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Tak mám za sebou (a kupodivu celkem úspěšně) první rok manželství. Říká se tomu prý bavlněná svatba. Ačkoli nemám tušení proč, když druhý rok je prý svatba papírová a papír je přeci jen méně cenná komodita, než bavlna.
Buď jak buď, zítra, až se probudím vedle drahého, budu moci říct - dobré ráno, miláčku, už seš můj manžel jeden celej rok, a to je paráda, nemyslíš? A pak se budeme k sobě tulit v záři vycházejícího slunce a dáme si k snídani kávu a croissanty a půjdeme se projít na Monmartre...
Hm, tak zpátky na zem. Ráno se netulíme, neb se mi chce pekelně čůrat a v posteli už moc dlouho nevydržím. Navíc máme "ranní dech" a to na nějaké postelové skopičinky není nejvhodnější motivace. Taky snídáme čaj a cereálie a jsme u toho děsně protivní, protože nesnášíme ranní vstávání. Nu a místo romatické Paříže nás čeká městská část Brno Husovice s poblitými chodníky a psími hromádkami, mezi nimiž se proplétáme při ranním venčení našeho psa. Jenomže manželství není scéna z romantického filmu a upřímně řečeno - jsem za to ráda.


Za ten rok na manželství fakt nejsem expert (mimochodem - o tom jak jsem se vdala píšu tunhlenc). Ale zatím jsem zvládla zjistit, že jediné, co se mezi mnou a drahým změnilo, je to, že používám jeho příjmení a když nechce vynést koš, zamračím se a řeknu mu, ať to kluše udělat nebo bude rozvod, což bez stavu manželského jaksi nešlo použít jako výhrůžku. Pokud u toho vydržíme (a TÍM myslím vzájemné škádlení, dělání blbostí a jemné sarkastické rýpání, prokládané polibky), myslím, že máme celkem slušnou šanci se dožít minimálně té papírové svatby.


Kdo už se ale za experta na manželství dá považovat, jsou mí prarodiče. Babi s dědkem, jak jim láskyplně říkáme, letos oslavili neuvěřitelných 50 let od chvíle, kdy si řekli ano. Takže já a Alwin máme za sebou krásnou jednu padesátinu cesty ke zlaté svatbě a máme nádherný příklad, že to jde. Protože babi s dědou vážně nejsou ukázkový pár s milostnými cukrbliky. Dedeček nenabízí babi rámě, když jdou na vycházku v nedělních šatech do parku. Nemají žádné nedělní šaty a místo procházky si děda radši o víkendu pustí závody Formulí a k tomu si otevře pivo. Někdy se hádají a někdy jsou na sebe sprostí. A někdy jen tak tiše sedí u televize a pijí šumivé víno a jedí křupky.
Jenomže i po těch padesáti letech se na ně kouknete a vidíte, že jeden bez druhého by nemohli být. Na tvářích mají vrásky, ale ty vrásky jsou od smíchu. A na policích mají hromady rodinných artefaktů - fotky svých dvou dcer, tří vnuček a celé širší rodiny, díky nimž hned poznáte, že tihle lidi stvořili něco úžasného a ta úžasnost se jmenuje naše rodina.


Když nastal den jejich padesátého výročí svatby, shromáždili jsme se všichni. Máma objednala limuzínu, která přijela a naložila vyšňořenou rodinu s babičkou v nových šatech a dědečkem v obleku a cylindru v čele, a hodinu nás vozila po městě za popíjení šampaňského. A pak se jedlo, zpívalo a veselilo. Nebýt toho, že se tihle dva lidi před padesáti lety vzali, nebyli bychom tu.

A já ze srdce doufám, že až (jestli) se s drahým dožijeme padesátého výročí svatby, tak nám děti a vnoučata taky objednají limuzínové vznášedlo nebo třeba let balónem ve virtuální realitě a mezi nimi budeme vzpomínat na mládí a u toho se štengrovat a popichovat a stejně na sebe koukat zamilovanýma očima. Jasně, že po padesáti letech už je láska spíš rutina, zvyk, pocit bezpečí, než vášeň a motýlci v břiše, ale co s motýlama v břiše, když máte ledvinové kameny, vrásčitý pupek a pálení žáhy. Právě ten pocit, že někdo je takové roky vedle vás, usínáte a vstáváte spolu, řešíte každodenní maličkosti a pořád vás to ještě neomrzelo, to je asi ta pravá láska. A já věřím, že právě ta mezi mnou a Alwinem bude dál kvést, zapouštět kořeny a odolávat všemu, co nás v životě potká. Koneckonců, už to, že jsme se dali dohromady, byl celkem solidní běh na dlouho trať, který trval přes dva roky a další skoro tři jsme ještě poklusávali k oltáři.

Teď máme za sebou jeden rok manželství. Rok plný nečekaných událostí, složitostí i otravné všednodennosti, rok zatím neúspěšné snahy o mládě, rok společných zážitků, objetí, povídání dlouho do noci, rok strávený s našimi přáteli a rodinou, s naším psem a pocitem, že máme jeden druhého a společně zvládneme vše, co před nás život postaví. Tak snad bude těch dalších devětačtyřicet (a nebo víc:)) let stejně šťastných.

Díky, lásko, že tě mám. Že se máme. A díky, babi a dědo, za inspiraci.

PS: Jestli se chcete mrknout na Lum jako nevěstu a trochu zaláskovaného svatebního kýče, svatební fotogalerii najdete tu.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 21. září 2018 v 18:44 | Reagovat

„A pak se budeme k sobě tulit v záři vycházejícího slunce a dáme si k snídani kávu a croisanty a půjdeme se projít na Monmartre." To je moc hezká představa. :) To vám tak trošku závidím.

Jsem rád, že to bereš hezky, že i když se prarodiče hádají a jsou sprostí, tak „stvořili něco úžasného a ta úžasnost se jmenuje naše rodina.". :) To si myslím, každý rád něco hezkého příjemného počte.

Jinak já si myslím, že lidé když jsou takhle dlouho spolu, tak nejsou odborníky na manželství celkově ale na to svoje konkrétní. :) Marge a Homer mají jiný vztah než (tady je dobrý, že tě nikdo nevidí dlouho přemýšlet nad jiným párem) než Trumpovy, Smolíkovy, Rodina Addamsových… :) Je hezké zmínit právě Addamsovy a tím jako historicky zmínit vůbec první pár na televizních obrazovkách, co spolu měl první "erotický" vášnivý vztah.

„A já věřím, že právě ta mezi mnou a Alwinem bude dál kvést, zapouštět kořeny a odolávat všemu, co nás v životě potká." :) To je milé.

Tak snad bude štastných 49 let. :)

2 spravedlivysoud spravedlivysoud | Web | 21. září 2018 v 19:07 | Reagovat

Pěkný článek.

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. září 2018 v 20:42 | Reagovat

Tomu říkám skvělá inspirace! Já už padesátku nedám, protože jsem kdysi slušně roztočené počitadlo vynuloval, ale váš slavnostní let balónem si určitě nenechám ujít :-). Tak tedy držím palce!

4 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 22. září 2018 v 10:14 | Reagovat

A proč jenom padesát? Co třeba sedmdesát? ;) V článku jsou hezky volená slova prokládána krásnými fotografiemi.

5 srdcová sedma srdcová sedma | 22. září 2018 v 20:14 | Reagovat

Ten jejich vztah začal opravdu dobře. Já myslím, že nejsou slepeni vteřiňákem, ale to bude dvojsložková pryskyřice, to utáhne i vagon, nebo letadlo ta síla, co je dala dohromady. Takže mají z lesa štěstí.

Někteří mají za to, že svatba je jen toaletní papír a až se to vysere, tak se tím jen utřou zbytky a hodí se život do latrýny.

Není to tak. Když si dva věří a už nechtějí zažít víc, tak jsou spolu i bez  manželství, to jim nikdo nebere. Prostě víc nepoznali, tak ani neví, že víc existuje.

A o to jsou společenské snahy, aby svatba vznikala, až po zralé průpravě a společném přání, aby to opravdu pro oba víc znamenalo a veškeré úřady a společnost ho měla v úctě, protože je to oslava rodinného štěstí a naděje pro eventuelní potomstvo. Další dimenze prožívání společného já - jsme my a my se máme rádi.

Víme, že to tak chceme, víme, že se milujeme, tak proč to spolu pořád neslavit.

Vždyť je to krása. Dar, který neseme spolu do toho, co tvoří naši rodinu, nás oba. Že nyní už jsme uzráli, jako ovocný sad a víme, že už je to opravdová láska, kterou nic na světě nedokáže přetavit na zbraně. Zůstane srdce, které nejde rozbít.

6 Jan Duha Jan Duha | Web | 23. září 2018 v 11:03 | Reagovat

Gratuluji k výročí :)
Já zatím na toho pravého čekám :)

7 MOE MOE | E-mail | Web | 25. září 2018 v 19:34 | Reagovat

Gratuluji. už ofiko nejste novomanželé :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama