a









10 nejlepších knih za rok 2017 - část I.

28. října 2018 v 20:57 | Lúmenn |  literární díla...
Ano, skutečně jste název článku přečetli správně. A ano, vím, že tu již máme skoro konec roku 2018. Omluvte, prosím, tuto moji trestuhodnou neschopnost udržet v tvorbě mého blogu alespoň jakýs takýs systém. Píšu si čtenářský deník, poslední roky spíše jen čtenářskou tabulku, a píšu si jej hodně dlouho. Abych byla přesná, tak 17 let. A při zápisu několika posledních knih jsem zabrousila pro zajímavost do loňského roku - a nestačila se divit. Já jsem vážně zapomněla v lednu napsat svůj každoroční top ten žebříček? To je dost děsivý posun od doby, kdy jsem na blogu recenzovala každou (!) mnou přečtenou knihu (a že jich za rok schroustám pár desítek). Takže jsem se dnes konečně přinutila připoutat svůj zadek k židli a pustit se do toho. Tady jsou moje nejžhavější knižní tipy - a nebojte se, knižní příběhy nestárnou tak, jako novinové titulky. Takže si tyhle literární skvosty můžete přečíst klidně i v roce 2018 nebo 19 :)


10. Panský dům
Autor: Anne Jacobsová
Počet stran: 464
Žánr: historický, romantický
Rok vydání: 2017 (česky), 2014 (originál)

Poslední roky jsem si oblíbila historické čtivo a asi nejvíce a nejnadšeněji hltám období konce 19. a počátku 20.století. Moji svobodomyslnou duši nějak uchvátila romantika sešněrovaných korzetů a ještě sešněrovanějších mravů, navoněných salonů a přísné hierarchie společenských tříd. A kniha Panský dům je plná všeho výše zmiňovaného a ještě přináší perfektní popis období, v němž se odehrává.
To je konkrétně v roce 1913 v Německu. Panská rodina továrníka, namyšlené dcerušky, rozjíždějící se plesová sezóna a do toho všeho krásná a drzá služebná Marie a její rozvíjející se romantický vztah s mladým pánem. Knížka se četla hladce, i proto, že mě tohle období prostě fascinuje. Zákulisní boje mezi služebnictvem, šeptanda na chodbách, rozporuplné vztahy mezi panskou rodinou. To všechno hladce plyne až do přeslazeného závěru, který mi trochu kazil požitek ze čtení, ale asi jsem nějak měla romantičtější náladu, takže se nakonec tahle kniha do úzkého výběru dostala.
Moje hodnocení: 90%

9. Nezkoušej na mě zapomenout
Autor: Petr Heteša
Počet stran: 422
Žánr: cyberpunk, sci-fi
Rok vydání: 2017

Nikoho by snad nenapadlo, že by se v nejlepší desítce neobjevil jeden z mých nejoblíbenějších českých autorů. A tady je. Nezkoušej na mě zapomenout je klasická "hetešovka". Hlavní hrdina je tak trošku alkoholik, který do sebe neustále lije whisky a kouří camelky v takovém množství, že se toho děsí i rakovina plic. A je to taky ten drsňácký správňák, co má sice v každé kapse bouchačku a nebojí se někoho střelit z metru přímo mezi oči, ale zásadně střílí jen "ty špatné" a převádí stařenky přes ulici. No dobře, to poslední asi úplně nedělá - spíš se snaží tak trochu zachránit svět.
A svět, ve kterém žije je opět samozřejmě cyper punková distopie, kdy se svět bez Velkého bratra v podobě kamer, senzorů a telefonů chytřejších než Dat ze Star Treku, smrskl na malou díru nazývanou Chinco. Jenže právě Chinco si ke svému řádění vybral podivný gang sektářů, který kosí lidi rituálním způsobem a jak se zdá, i Město se všemi svými kamerami, čidly a přechytralými kompjůtry k tomu bude potřebovat pomoc policajta ze zapadákova.
Knížka má spád a obsahuje (klasicky) černý humor, skrytou reklamu na Jacka Danielse a cigarety Camel. Joa taky překvapivý závěr, který je i není happy endem. Záleží na vkusu...
Moje hodnocení: 90%

8. Tabu v sociálních vědách
Autor: Petr Bakalář
Počet stran: 343
Žánr: literatura faktu, sociologie
Rok vydání: 2003

Není obvyklé, aby se literatura faktu probojovala do čtenářských žebříčků. A taky (alespoň pro mě) není obvyklé, když takovou knihu zhltáte za tři večery. Ale právě to se stalo u knihy Tabu v sociálních vědách, o které jste už možná pro její takzvanou kontroverzi slyšeli. Proč kontroverzi? A proč takzvanou?
Autor v této knize naťukává skutečně tabuizovaná témata a to zejména rozdíly mezi rasami a eugeniku. Z toho jde moderní člověk do vývrtky, jen si to přečte, a čeká, že na něj zpoza rohu s tímhle vyskočí Tomio Okamura. Ale Bakalářova kniha není lacinou rasistickou propagandou, ale propracovanou sociologickou odbornou literaturou z množstvím argumentů, vědeckých studií a střízlivé logiky. Postupně pokládá na oltář vědy zažité postmoderní modly, jako "všechny rasy jsou úplně stejné" či "šlechtit lidstvo je nacistická zrůdnost" a drtí je argumenty na kusy. Přesto v ní nenajdete žádné odsudky nebo představy o vyhlazení "nepohodlných" lidí. Spíše zamyšlení, jestli celé hyperkorektní pozlátko a touha po rovnosti absolutně všech lidí bez ohledu na jejich zdravotní stav či intelekt, není spíš ke škodě všem zúčastněným a nakonec také lidstvu jako celku. A také upozornění na to, že některá témata, ač by jejich zkoumání mělo být zcela legitimním předmětem vědeckého bádání, jsou tabuizována a jejich zkoumání zněmožněno.
Dokladem o tom, že autor kopnul do vosího hnízda je i jeho následné očerňování a obviňování pomalu ze zločinů proti lidskosti, což sám v knize předjímal a ukazoval i na příkladech dalších autorů.
Moje hodnocení: 92%

7. Vlk a dýka
Autor: Juraj Červenák
Počet stran: 216
Žánr: historická detektivka
Rok vydání: 2017

Série historických detektivek o zachmuřeném kapitánu Steinovi, zlověstném kaprálu Jarošovi a poživačném, ale důvtipem oplývajícím notáři Barbaričovi, se tomuto slovenskému autorovi náramně vydařila. Vůbec přechod od fantasy k historické literatuře zvládl bravurně a knihy jsou nejen dobré, ale taky podle všeho z historického hlediska vcelku věrohodné. A krom toho taky napínavé a dobře napsané.
Tento příběh, odehrávající se na konci 16.století, je již pátým v pořadí této povedené trojice. I když vlastně ne tak docela. Hlavním hrdinou je tentokrát Barbarič sám. Místo toho, aby si notář odpočinul po všech peripetiích ve službách místodržícího Matyáše Habsburského, je povolán na hrad Sitno, kde se záhadně ztratila kastelánova dcera. Nic netušící Barbarič se při pátrání po zmizelé slečince zaplétá do tajemství mnohem spletitějších a temnějších.
Kniha obsahuje jisté množství temných chodeb, záhadných zvuků na hradbách a jednoho mírně obtloustlého notáře, který to, co mu chybí na mrštnosti, dohání štěstím a chytrostí.
Moje hodnocení: 93%

6. Nejsem jako vy
Autor: Jodi Picoultová
Počet stran: 568
Žánr: psychologický román
Rok vydání: 2011 (česky), 2010 (originál)

S další knihou od Jodi Picoultové se ještě potkáme v druhé, respektive vlastně první polovině žebříčku. Ale tato autorka píše tak bravurně, že lze její knihy jen těžko porovnávat mezi sebou - a "Nejsem jako vy" mě úplně pohltila. Trošku zvláštním hlavním hrdinou je Jacob. Jacob je teenager. Jacob má aspergerův syndrom. A Jacob je podezřelý z brutální vraždy své asistentky.
Nečekejte lacinou senzaci ála Sheldon Cooper (který koneckonců podle odborníků "aspíkem" není). Vhled do Jacobova světa je vcelku depresivní a náročný, ale autorce se ho povedlo vystihnout i s lehkou dávkou humoru a nadsázky. Ještě náročnější role má jeho rodina, mladší bratr a matka, kteří s Jacobovými neustálými záchvaty a rozmary musejí žít. I bez napínavé detektivní zápletky a soudního procesu by byla kniha fascinujícím vhledem do života autistů a mě osobně hodně pomohla v pochopení toho, co se těmto lidem odehrává v hlavě.
Tentokrát si dovolím i citovat.
"Co je se všemi těmi autistickými dětmi, které tlučou hlavou o zeď? Nedělají to proto, že jsou duševně postižené, ale protože okolní svět je příliš hlučný a je to strašně bolí, takže se snaží, aby to všechno zmizelo. A nejde jen o zrak a sluch, ale i o citlivost kůže. Dokážu poznat, jestli je moje triko z bavlny nebo z polyesteru, jen podle toho, jak mě hřeje do zad. Ze všeho oblečení si musím odstřihnout cedulky, aby mě neškrábaly, protože mám pocit, jako by byly ze smirkového papíru. Když se mě něco nečekaně dotkne, zařvu - ne strachy, ale protože občas cítím, jako by moje nervová zakončení vyrůstala ven z těla. A nemám jen přecitlivělé tělo. Taky moje mysl pracuje na zrychlené obrátky." (str.301)
Jediné, co mi trochu zkazilo zážitek, je mírná rozvleklost knihy, neboť podstatu problému pochopíte již v polovině a pak jen čekáte, až to dojde všem zúčastněným. I konec mohl být méně otevřený, ale ani tak se neubráním udělení téměř plného počtu bodů.
Moje hodnocení: 94%

Nejlepší pětku očekávejte brzy. A slibuji na svou čest, že to bude dřív, než napřesrok :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 veruce veruce | Web | 28. října 2018 v 21:43 | Reagovat

Do Vlka a dýky jsem se nějak nemohla začíst, a to se mi všechny předchozí velmi líbily. Dostane to samozřejmě ještě šanci a čekám dobrou knihu ;) A zaujalo mě to Nejsem jako vy, to si přidám do seznamu.

2 pravítko pravítko | 29. října 2018 v 0:09 | Reagovat

Chtělo by to pořádný regál na knihy. Už to není, co to bejvávalo. Není autorů, není knih. To bejvaly časy, kdy jsem se začetl do dobrodružného románu a přečetl jedním dechem knihu. Byl jsem přímo tam, v těch horách, v tom lese. Šel jsem s nimi po stezkách, promítalo se mi to, jako v hologramu.

Chvílemi jsem si neuvědomoval, že čtu, ale cítil jsem, že jsem v těch dialozích, mezi těmi postavami v tom prostředí. Skoro jako přemístění v živé fantazii, ani ne bilokaci.

A říkáš si , jé , kdy už přestane pršet, ať nezmoknu, když tam píšou o dešti. Jsi tam, v ději. Počítačové hry ve tři dé proti tomu nic nejsou.

https://www.youtube.com/watch?v=I6wFBVk4uGQ

3 Andrea V. Andrea V. | E-mail | Web | 29. října 2018 v 17:16 | Reagovat

"Nejsem jako vy" jsem četla taky. Autorce se to dost povedlo, stejně jako právnička-žalobkyně, která se z aspergera pokoušela udělat psychopata

4 spravedlivysoud spravedlivysoud | Web | 29. října 2018 v 22:32 | Reagovat

Zajímavé.

5 MOE MOE | E-mail | Web | 1. listopadu 2018 v 10:45 | Reagovat

Nečetl jsem nic z toho. Ale Vlk a dýka vypadá dost zajímavě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama